liturgie
(z lat. ornatus - "vystrojený", "vyzdobený", "ozdobený", "ozdoba")
- liturgické roucho příslušné liturgické barvy, které nosí kněz při mši svaté přes albu. Vznikl ze světského svrchního šatu, který nosívali staří Řekové a Římané a který původně býval zvonovitého tvaru a bohatě široký s otvorem pro hlavu jako „domeček" (casa, casula). Na obou stranách býval vyzdvižen a shrnut přes ramena a paže, jako je tomu ještě dnes v řecko-byzantském obřadu. V latinském obřadu bylo z praktických důvodů vystřihováno stále více a více místa pro paže. Tak vznikl ornát gotického tvaru, který byl ještě poměrně široký a bohatý na záhyby a který také ještě splýval z ramenou na paže. Později vznikla barokní forma. Ornát tehdy visel jen vpředu a vzadu jako nějaký škapulíř. Zdobení ornátů obrazy, výšivkami atp. bylo vždycky záležitostí církevního umění. Vzadu to býval nejčastěji kříž, někdy i z obou stran, někdy jen široký pás a bohatá stylizace květů.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)
Jaroslav Kouřil, 21.8. 2009
Přečteno 1342x
Pozornosti doporučujeme nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy", např.:
Zákon (mojžíšský) - Ikona, ikony - Ikonostas - Omofor, omoforion - Jóta, ióta - Mystický sňatek - Levitace - Bilokace - Didascalia apostolorum - Rovný, rovná apoštolům - Vtělení - Epifanie - Paraklét, Paraklétos ad.