věrouka, trinitologie, hereze
- trinitární blud vyskytující se ve 2. a 3. stol. n. l., který v důsledku v té době dosud nevytříbené trojiční terminologie, ve snaze o zachování striktního monotheismus a také pod vlivem platónského učení (descendentní emanace: sestupné a odstupňované vycházení následného z předchozího, druhého z prvního, nižšího z vyššího, méně dokonalého z dokonalého) tvrdí o druhé a třetí božské osobě (tedy o Synu a Duchu), že jsou „podřízeni" (subordinatio - lat. „podřízení") Otci a v důsledku tohoto vztahu nemají plnost božské podstaty a tudíž nejsou plně a skutečně Bohem, i když na druhou stranu jsou více než stvoření.
Jedním z druhů subordinacionismu je arianismus.
Subordinacionismus byl překonán vyznáním víry o soupodstatnosti (a tudíž rovnosti) Syna s Otcem na 1. nicejském koncilu r. 325 a vyznáním víry o božství (a tudíž o rovnosti s Otcem a Synem) Ducha Svatého na 1. konstantinopolském (cařihradském) koncilu r. 381.
Související články:
Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu (Epistula de Decrtetis Nicaenae synodi)
Lukáš Drexler, 31.12. 2007
Přečteno 1019x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.