Legenda svatého Alberta Velikého

Níže psané bylo zjeveno ústy našeho Pána Ježíše Krista blaženému Albertovi, biskupovi, sloužícímu mši svatou, při svatém přijímání, když o to snažně prosil:

Za prvé: Dej mi desetník za živa a je mi milejší a tobě užitečnější, než kdybys mi po smrti dal zlatou horu, která by sahala od země k nebi.

Za druhé: Uronit jednu slzu z lásky k mému umučení anebo pro svoje hříchy, jimiž jsi urazil mne nebo mého Otce, je mi milejší a tobě užitečnější, než kdybys vyplakal slzavé jezero pro kteroukoli věc, jež může zajít.

Za třetí: Snést jedno slovo, tobě protivné a nespravedlivé, z lásky ke mně, je mi milejší a tobě užitečnější, než kdybys rozbil o své tělo všechny pruty, co jich je v lesích celého světa.

Za čtvrté: Přerušit spánek a bdít jednu hodinu se mnou je mi milejší a tobě užitečnější, než kdyby po tvé smrti dvanáct vojínů vzalo kříže na tvém hrobě a šli s nimi do Jeruzaléma za tvé hříchy.

Za páté: Přijmout jednoho chudého anebo cizího či neznámého hosta z lásky ke mně je mi milejší a tobě užitečnější, než kdyby ses postil týdně po sedm let o chlebu a o vodě.

Za šesté: Když mne chceš o něco prosit pro sebe, čiň totiž pro jednoho každého jako pro sebe. Je mi to milejší a tobě užitečnější, než kdyby má Matka a všichni svatí, kteří byli a budou od Adama až do konce světa, prosili za tebe.

Za sedmé: Kdybys odvrhl všechno posuzování a cokoli, co vidíš nebo slyšíš, vyložil a myslel v nejlepším, je mi to milejší a tobě užitečnější, než kdybys byl vytažen do třetího nebe.

Za osmé: Cokoli trpíš, snášíš-li to trpělivě a tiše z lásky k mému utrpení, je mi to milejší a tobě užitečnější, než kdybys šel od začátku světa až do konce, modle se a prolévaje svou krev.

Za deváté: Zanech veškeré útěchy, která může pominout, a hledej mne a ode mne se dej potěšit. To je mi milejší a tobě užitečnější, než kdybys vystupoval na sloup sahající od nebe k zemi, nahý a zraňuje své tělo a prolévaje krev.

Za desáté: Budeš-li ve mne doufat a mně důvěřovat, je mi to milejší a tobě užitečnější, než kdybys tolik pracoval vlastníma rukama, že bys nasytil všechny chudé a nuzné celého světa.

Ke cti věčného Boha. Amen.

Končí se zápis toho, co bylo ústy našeho Pána Ježíše Krista zjeveno blaženému Albertovi, biskupovi, když chtěl přijmout Nejsvětější svátost.

Kéž nám to konat dopřeje náš Pán, pokud ještě máme čas. Amen. Bohu díky.                         

[Rukopis č. 750 knihovny Mazarinovy v Paříži z 15. století. Přeložil Silvestr M. Braito. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 5, 1933. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Modlitba k Nejsvětější Trojici