Lukáš Drexler, 5.4. 2017
KNIHA - Martin Buber: Extatická vyznání. Mystická svědectví různých dob a národů, Vyšehrad, Praha 2016, 215 s., přel. R. J. Weiniger.
Zásluhou nakladatelství Vyšehrad se nám dostává do rukou antologie náboženských, mysticky orientovaných textů, jež vybral a svým úvodem opatřil známý židovský myslitel a propagátor chasidismu Martin Buber (1878-1965), kterého snad není ani třeba příliš představovat.
V kontextu
Buberova díla se jedná o raný titul, který prvně vyšel r. 1909, tzn. vprostřed
jeho tzv. „mystického období", v němž se po období určitého zájmu o
západní mystiku (kdy jej z mnoha dalších zaujal především heterodoxní Jakub
Böhme) zabýval zejména chasidismem, a předcházel tak jeho „konverzi"
k dialogičnosti, ke vztahu mezi „já‑Ty", k filosofii dialogu, jejímž
známým plodem, a vlastně i Buberovým nejznámějším dílem, je titul Já a Ty (prvně publikován r. 1923).
Svazek Extatická vyznání (něm. Ekstatische Konfessionen) je jakousi čítankou „extatických svědectví" napříč náboženskými tradicemi v běhu lidských dějin, seřazenými nejprve podle těchto tradic (hinduismus, islámský súfismus, filosofický novoplatónismus, gnosticismus, křesťanská heterodoxie i ortodoxie, v Dodatku pak k tomu ještě navíc taoismus a židovský chasidismus) a pak v rámci nich chronologicky. Tomuto výběru pak předchází krátký úvod Martina Bubera, v němž předestírá důvody a kritéria tohoto výběru a také svůj koncept či chápání extáze, již pojímá v podstatě jako nadnáboženskou.
Z Buberova úvodu, byť krátkého, výrazně vystupuje jeho tehdejší myšlenkový či duchovní stav a postoj k těmto mystickým prožitkům, jeho chápání těchto svědectví, neboť je zasazuje do svého výkladového rámce, který je jednoznačný. Jak správně podotýká redaktor českého vydání Martin Žemla, Buber se v tomto svazku „vyjevuje jako stoupenec dobového monisticko‑panteistického výkladu mystiky" (Ediční poznámka, s. 212). V této etapě má Buber ještě daleko k dialogičnosti „já-Ty", oproti níž zde naopak upřednostňuje jistou monadičnost či solitérnost lidského jedince, v níž je uzavřen celý svět, celé veškerenstvo a dokonce i ono Jedno, jehož se dle Buberova názoru dosahuje a zkouší právě v extázi, napříč všemi náboženskými koncepty a tradicemi, nebo dokonce spíše bez ohledu na ně.[1] Jako by šlo o pravý opak jeho pozdějšího dialogického personalismu. Ač je Buber velmi ovlivněn svědectvími křesťanských mystiků (ta tvoří výraznou většinu z textů obsažených v knize), přesto vlastním úsudkem a snad i určitou osobní intuicí dochází k tomu náhledu, jaký představuje např. Plótinova „ekstatická" zkušenost nebo hinduistická advaita, totiž k přesvědčení, že vrcholem je zrušení rozdílu mezi nahlížejícím a nahlíženým, mezi subjektem a objektem, „totožnost" subjektu a objektu. Diference „já-Ty" je Buberovi ještě vzdálena. A z tohoto úhlu pohledu pořizuje i vykládá svůj výběr mystických, extatických svědectví, která všechna bez ohledu na jejich dobový či náboženský kontext i bez ohledu na jejich podstatnou a reálnou odlišnost staví na roveň.
Nebudeme
hodnotit práci překladatele, neboť k tomu nemáme kompetenci, ale vyvstává
zde otázka, komu je taková kniha v českém vydání určena. A to tím spíš, že
sám Buber po svém „obrácení" (jak onu svoji životní epizodu nazýval) k „mystice
já-Ty"[2]
tento svůj dosavadní postoj posléze překonává a jak od tohoto svého pojetí, tak
od tohoto svého titulu se distancoval a dokonce zakázal Extatická vyznání znovu vydávat z důvodu, že „by mohla být
přes všecka varování důvodem k nedorozumění."[3]
Na bádání o Buberovi je tam „příliš málo Bubera" a hlavně se jedná o výraz jeho
jedné, posléze překonané epizody, které Buber již dále nevěnuje svoji
pozornost, k čemuž by „buberologům" jistě postačilo originální znění. Pro
religionisty či teology se jedná o příliš volný soubor, bez jakékoliv
typologizace těch rozmanitých textů a bez přesné bibliografie (seznam použité a
související bibliografie je sice v závěru knihy uveden, ovšem bez
přesnějších bibliografických souřadnic), bez odbornější analýzy a uchopení
v daných kontextech. Pro širší, neakademické čtenářstvo je zase tento výběr
neukotvený, bez výkladu, bez uvedení do náboženského a historického kontextu jednotlivých
textů a tak hůře srozumitelný, s horší orientací v něm a ponechaný čtenářově
libovolné interpretaci: dle našeho soudu zde chybí úvody k jednotlivým
textům, představení jejich autorů a náboženského a historického kontextu, a tak
si případný čtenář musí pracně (neboť napříč té velké škále a rozličnosti náboženských a historických textů) vše dohledávat sám, což není zrovna snadné.
Bylo sice úmyslem editora českého vydání ponechat antologii bez komentáře či
poznámek kvůli věrnosti Buberovu originálu, ovšem tento úmysl nehodnotíme jako
zrovna nejlepší, neboť se zdá být z výše uvedených důvodů poměrně
nepraktický, namísto aby jakémukoliv čtenáři pomohl umožnit lepší porozumění
jak tehdejšímu Buberovu myšlenkovému světu, tak jednotlivým textům v jejich
konkrétním i v celkovém kontextu. Odpověď na otázku položenou výše tak neznáme.
Navzdory zmíněnému nedostatku či nezodpovězené otázce však nevnímáme tento
vydavatelský počin tak negativně, jak by se po naší výtce mohlo zdát. Kniha, u
níž lze i přes výše zmíněné vidět poctivou a pečlivou editorskou práci, může
tedy kromě zájemcům o osobu Martina Bubera ve snaze o pochopení jeho
jednoho myšlenkového období v kontextu celého jeho života a díla pomoci
posloužit také jako určitá „provokace" (v dobrém slova smyslu) a inspirace k poznávání
široce traktovaného náboženského světa a obzvlášť jeho mystického rozměru,
k určité komparaci a snaze o rozlišování nebo k hlubšímu seznámení se
s v knize předkládanými náboženskými proudy, a to tím spíše, že jsou v ní
čtenáři v českém překladu představeny vůbec poprvé mnohé závažné
náboženské texty (např. úryvky z Knihy
sester z kláštera Töss, úryvky z díla Gerlacha Peterse a Angely z Foligna
ad.), což předpokládáme, že byl jeden z dalších důvodů redakčního týmu,
proč se rozhodl nabídnout české čtenářské obci toto Buberovo dílo. A zejména z těchto
uvedených důvodů jsme za knihu v českém překladu vděčni a vítáme ji.
Lukáš Drexler: Martin Buber: "Život chasidů"
Lukáš Drexler: Ekstatičnost člověka a Boha u Dionysia Areopagity
Lukáš Drexler, Jaroslav Ovečka: Extáze, extatický
Josef Blaha: Význam mystiky pro třetí tisíciletí
[1] Josef Sudbrack v rámci své „typologizace" mystiky nazývá „Buberovu mystiku" „mystikou mě samého"; srov. Josef Sudbrack: Mystika, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995, s. 87
[2] Tamtéž, s. 86-87.
[3] Srov. tamtéž, s. 87.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.