Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Apoštolské vyznání víry (Symbolum apostolicum)

Apoštolské vyznání víry (Symbolum apostolicum)

Lukáš Drexler, 5.4. 2007

Apoštolské vyznání víry, podle legendy, která se objevila koncem 4. století, údajně složili apoštolové před svým rozchodem z Jeruzaléma, kdy každý z apoštolů přidal jeden článek víry z konečného znění vyznání. Toto přesvědčení však historicky neobstojí...

  

Úvod

Apoštolské vyznání víry, podle legendy, která se objevila koncem 4. století, údajně složili apoštolové před svým rozchodem z Jeruzaléma, kdy každý z apoštolů měl přidat jeden článek víry z konečného znění vyznání. Toto přesvědčení však historicky neobstojí a je také v 15. století vyvráceno renesančním učencem Lorenzem Vallou (+ 1457). Badatelé však mají za to, že Apoštolské vyznání vzniklo ze dvou částí pocházejících z apoštolské doby - z části  kristologické a z části trinitární, které byly počátkem 3. století spojeny v jedno z potřeby čelit monarchianismu (1).

Jsou známé dvě hlavní formy Apoštolského vyznání - původní, kratší forma (tzv. římské vyznání), která se zachovala i v řeckém znění, a pozdější, delší forma (textus receptus, tzn. text přijatý), která vychází z původní, starší formy, k níž jsou postupně přidávány různé dodatky, jež byly ke starší římské verzi přidávány z potřeby čelit různým dobovým herezím a tak proti nim v dané věci vyznat pravověří. Církev v současnosti používá novější verzi (textus receptus). Text starší formy je znám v řečtině i v latině v dílech ze 4. století, novější forma vyznání pak v dílech z 5. století. Má se za to, že starší forma  byla složena kolem roku 100.

Církev nikdy Apoštolské vyznání nepočítala mezi kanonické spisy. V katolické církvi se ale používalo při slavnostním veřejném vyznání víry katechumeny bezprostředně před jejich křtem. Ve východní (pravoslavné) církvi nenabyl tento text žádné důležitosti a až do 15. století tam nebyl znám vůbec.

 

Apoštolské vyznání víry
(Symbolum apostolicum)

 

Věřím v Boha,

Otce všemohoucího,

Stvořitele nebe i země.

 

I v Ježíše Krista,

Syna jeho jediného,

Pána našeho;

 

jenž se počal z Ducha svatého,

narodil se z Marie panny,

trpěl pod Ponciem Pilátem,

ukřižován umřel i pohřben jest;

sestoupil do pekel,

třetího dne vstal z mrtvých;

vstoupil na nebesa,

sedí po pravici Boha,

Otce všemohoucího;

odtud přijde soudit

živé i mrtvé.

 

Věřím v Ducha svatého,

 

svatou církev obecnou,

společenství svatých,

odpuštění hříchů,

vzkříšení těla

a život věčný.

 

Amen.(2)

 

Apoštolské vyznání víry česky, řecky a latinsky

(pdf, 90 kB)

 

Použitá literatura:

  • Katechismus katolické církve, Zvon, Praha 1995
  • Poznámky z přednášek patrologie V. Ventury na CMTF UP v Olomouci z roku 2002
  • Pružinský, Š., Patrológia, Úvod a počiatky patristickej literatúry I., Církevné nakladateľstvo, Bratislava 1990
  • Samsour, J., Základy patrologie se zvláštním zřetelem k dějinám dogmat, Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, Brno 1908
  • Špirko, J., Patrológia, Životy a spisy sv. otcov, Spolok biskupa Petra Pavla Gojdiče, Prešov 1995

 

Související články:

Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí 
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel 
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása) 
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií
Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici

   

Poznámky: 

(1) Monarchianismus - trinitární bludné učení, které má mnoho podob. V jádru se jedná o to, že toto učení popírá tři osoby v jednom Bohu a naopak pro zdůraznění jednoty Boží tvrdí, že v Bohu je pouze jedna božská osoba, která se projevuje odlišnými způsoby (mody, odtud modalismus): jednou jako Otec, jednou jako Syn a jindy jako Duch svatý.

(2) Český překlad převzat z Katechismus katolické církve, Zvon, Praha 1995, s. 61.

 

[RSS]

Přečteno 3330x

další články