Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Filokalie, Filokalia

Filokalie, Filokalia

pravoslaví, duchovní život, hésychasmus, patristika

Filokalie, Filokalia 

(z řeckého φιλοκαλια - „láska ke kráse" nebo také „láska k dobru", rusky „dobrotoljubie")

 

- významné sbírky duchovních textů církevních otců východní křesťanské tradice, zabývající se především tzv. hésychasmem.  

 

filokalie-greek-men-2.jpgI. Ačkoli první známou knihou pod názvem Filokalie je sbírka Órigenových (3. stol.) textů, kterou uspořádali Basil Veliký (+ 379) a Řehoř Naziánský (4. stol.), v současném kontextu je pod názvem Filokalie (Φιλοκαλια, z řec. filia - „láska" + kalos - „krásný" či „dobrý", tedy: „láska ke krásnému" či „k dobrému", ve vztahu k libovolné antologii textů pak s významem: „výběr těch nejkrásnějších textů") myšlena na prvním místě řecky psaná sbírka asketických a mystických textů pocházejících ze 4.-15. století, týkajících se především „modlitby srdce", konkrétněji „hésychastické modlitby" a shromážděných Makariem Notarasem z Korintu (+ 1805) a Nikodémem Hagioritou (+ 1809), jejíž první vydání bylo publikováno v Benátkách roku 1782.[1] Tato antologie byla reakcí jednak na postupující západní racionalizaci a sekularizaci a jednak na tureckou nadvládu, aby byl navzdory tomu zachován duch mnišské, hésychastické tradice Hory Athos.

Sbírka ve svém prvním vydání v rozsahu kolem 1 200 stran obsahuje texty, ať celé nebo pouze úryvky z nich, od následujících autorů, případně anonymní texty, to vše řazené chronologicky:

 

  • 1. část: Antonín Veliký, Abba Izajáš (ze Skétis), Evagrius Mnich (Pontský), Marek Asketa, Jan Kassián, Hésychius Jeruzalémský, Nil Sinajský, Diadochos z Fotiké, Jan z Karpathu, Theodor z Edessy, Maxim Vyznavač, Abba Thalassius (Libyjský), Jan Damašský, Abba Filemon, Theognostos, Filotheos Sinajský, Eliáš Ekdikos (Presbyter), Jan Klimak;
  • 2. část: Petr Damašský, Simeon Metafrastés, Simeon Nový Theolog, Niketas Stethatos, Theoleptos Filadefský, Nikefor Poustevník, Řehoř Sinajský, Řehoř Palama, Kallistos a Ignác Xanthopoulos, patriarcha Kallistos, Kallistos Telekudes, výbor ze svatých otců o modlitbě a pozornosti, Kallistos Katafygiotés, arcibiskup thessalonický Simeon, anonymní pojednání o „Ježíšově modlitbě", interpretace slov „Pane, smiluj se!", Maximus Kapsokalivitos, Makarius Korintský či Nikodém Hagiorita.

 

II. Mimo to se pod názvem Filokalie chápou i její „slovanské varianty", které vychází z řeckého vydání Filokalie, ovšem její obsah, a to již pod názvem Dobrotoljubie (Добротолюбие, z rus. dobro - „dobro" + ljubiť - „milovat", „mít rád", tedy: „láska k dobru", „milování dobra"), tvořivě variují:

 

1. Staroslověnská verze Paisije Veličkovského (+ 1794), jejíž první vydání se objevilo roku 1793, obsahuje texty těchto autorů:

 

  • 1. část: Antonín Veliký, Marek Asketa, Simeon Nový Theolog, Řehoř Sinajský, mnich Theofan;
  • 2. část: Hésychius Jeruzalémský, Filotheos Sinajský, Nikefor Poustevník, Theoleptos Filadelfský, patriarcha Kallistos, Kallistos a Ignác Xanthopoulos, Evagrius Mnich (Pontský);
  • 3. část: Abba Izajáš (ze Skétis), Petr Damašský.

 

2. Ruská verze Theofana Zatvornika (+ 1894), rovněž jako jakási reakce na postupující evropský racionalismus, humanismus a intelektualismus, vydaná v pěti svazcích v rozmezí let 1877-1889, je rozšířeným a do ruštiny volněji přeloženým překladem řecké předlohy a obsahuje na takřka 3 000 stranách tyto autory či anonymní texty:

 

  • 1. díl: Antonín Veliký, Makarius Veliký, Abba Izajáš (ze Skétis), Marek Asketa, Evagrius Mnich (Pontský);
  • 2. díl: Jan Kassián, Hésychius Jeruzalémský, Nil Sinajský, Efrém Syrský, Jan Klimak, Barsanufius a Jan, Abba Dorotheos (z Gazy), Izák Syrský;
  • 3. díl: Diadochos z Fotiké, Jan z Karpathu, Abba Zossimos (Palestinský), Maxim Vyznavač, Abba Thalassius, Theodor z Edessy, Blažený Theodor, Abba Filemon, Theognostos, Filotheos Sinajský, Eliáš Ekdikos (Presbyter);
  • 4. díl: Theodor Studita;
  • 5. díl: Simeon Nový Theolog, Simeon Zbožný, Niketas Stethatos, Theoleptos Filadelfský, Řehoř Sinajský, Nikefor Poustevník, Řehoř Palama, Kallistos a Ignác Xanthopoulos, patriarcha Kallistos, Kallistos Telekudes, výběr z otců o modlitbě a pozornosti, archiepiskop thessalonický Simeon, interpretace modlitby „Pane, smiluj se!", Maximus Kapsokalvitos, Makarius Korintský či Nikodém Hagiorita.

 

3. Mezi tyto prvotní edice Filokalie/Dobrotoljubia je třeba zařadit ještě ruský překlad Ignatije Brjančaninova (+ 1867), který vyšel roku 1857.

 

Co se týče řecké, tedy první edice Filokalie, její texty lze rozdělit podle oblastí jejich původu přibližně na čtyři okruhy: okruh Egypta, okruh Sinaje, okruh Konstantinopole a okruh Hory Athos, kterým odpovídají také čtyři okruhy akcentů, navíc zařazené do této sbírky v chronologickém pořadí:

1. akcent „pouště", tj. poustevnictví, otců pouště, poustevnického solitérství (Antonín Veliký, Marek Asketa a mnozí další);

2. akcent neustálé „modlitby srdce" - hésychie, a to již ve společenství kláštera (Jan Klimak, Hésychius ad. autoři spjatí se sinajským klášterem), s počáteční formou úcty k Božímu jménu („Hořící keř" na Sinaji zjevující Jméno), jež se později rozvinula do známé „modlitby Ježíšovy" (která zní: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou /+ hříšným/!");

3. důraz i na praxis, tj. na askezi za účelem získání ctností a na působení a službu ve světě, aniž by se však opomíjel život modlitby (Theodor Studita, Simeon Nový Theolog, Petr Damašský ad., tj. autoři spjatí - ať přímo, či nepřímo - s městským studitským klášterem v Konstantinopoli);

4. akcent rozvoje „Ježíšovy modlitby" a klasického hésychasmu (Řehoř Palama ad.), s návazností na spiritualitu sinajské oblasti (Řehoř Sinajský) a v důrazu na účast těla na modlitbě a na zření nestvořeného světla „hory Tábor".

A právě s Horou Athos je spjat i vznik Filokalie, a to jak přímo její první, řecké verze, tak nepřímo i verze staroslověnské, kterou připravil Paisij Veličkovský, jenž byl svého času mnichem právě na Athosu, kde se mu také podařilo získat řecké rukopisy pro své pozdější překlady, i verze ruské, Theofanovy, neboť její vydání financovali mniši z ruského kláštera na Hoře Athos, kde i toto vydání vyšlo.

 

Literatura:

  • Aleš, P.: „Ctihodný Paisij Veličkovský, obnovitel dědictví otců", in Pravoslavný kalendář 1997, Olomouc 1996, s. 41-49 (dostupné rovněž na: http://www.orthodoxia.cz/spirit/pvelick2.htm, download: 3. 7. 2014).
  • Aleš, P.: „Láska k dobru a kráse (filokalia), cesta duchovní obnovy pravoslaví", in Orthodoxia (dostupné na: http://www.orthodoxia.cz/svati/pvelick1.htm, download: 1. 7. 2014).
  • Beníček, J.: Starci - duchovní otcové národa, Velehrad 1993.
  • Čemus, R.: Ježíšova modlitba - modlitba srdce, Velehrad 1996.
  • Dvořáček, M.: „Význam optinské poustevny a zdejších ctihodných starců v letech 1820-1930", in Revue Theofil, 27. 3. 2008 (dostupné na: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=270, download: 1. 7. 2014).
  • Evdokimov, P.: Poznanie Boga w kościele wschodnim, Kraków 1996 (fr. orig.: La connaissance de Dieu selon la tradition orientale, Paris 1988).
  • Filokalia, Ružomberok 2008.
  • Флоровский, Г.: Пути русского богословия, Paris 1981 (dostupné na: http://www.odinblago.ru/puti_rus_bogoslovia/, download: 1. 7. 2014).
  • Kadloubovsky, E. - Palmer, G. E. H., (eds.), Early fathers from the Philokalia, London - Boston 1981.
  • Kadloubovsky, E. - Palmer, G. E. H., (eds.), Writings from the Philokalia on prayer of the heart, London 1951.
  • Kallistos: „The inner unity of the Philokalia and its influence in East and West", in Myriobiblos (dostupné na: http://www.myriobiblos.gr/texts/english/wear_innerunity2.html, download: 23. 6. 2014).
  • Naumowicz, J. (ed.): Filokalia. Teksty o modlitwie serca, Kraków 2004.
  • Sládek, K. (ed.) a kol.: O Filokalii. Kniha, hnutí, spiritualita, Olomouc 2013.
  • Smith, A.: Filokalia, Praha 2008.
  • Špidlík, T.: „Filokalia", in Encyklopedický slovník křesťanského Východu, Olomouc 2010.
  • Špidlík, T.: Ruská idea, Velehrad 1996.
  • Špidlík, T.: Spiritualita křesťanského Východu. Modlitba. Velehrad 1999.
  • Teofan Zatvornik: Povzbuzení k duchovnímu životu. Korespondence, Olomouc - Velehrad 2004.
  • Tofiluk, J.: „Hésychasmus, hesychasmus", in Revue Theofil, 1. 6. 2008 (dostupné na: http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=314, download: 1. 7. 2014).
  • Tofiluk, J.: „Hezychazm i jego wpływ na rozwój duchowości", in Prawosławne Seminarium Duchowne (dostupné na: http://www.psd.edu.pl/files/artykuly/hezychazm_i_duchowosc.pdf, download: 1. 7. 2014).
  • Vopatrný, G.: Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita. Pohled na člověka a duchovní život z pravoslavné perspektivy, Brno 2003.
  • Ware, K.: „Philocalie", in Dictionnaire de spiritualité, XII, sl. 1336-1352, Paris 1894.

 

Související články:

Lukáš Drexler: Filokalie a její působení
Diadochos z Fotiké 
Hésychasmus

 

Poznámky:


[1] Celý název tohoto prvního řeckého vydání však zní: Filokalie neptických svatých, shromážděná od našich svatých a theoforických otců, skrze niž se mysl, prostřednictvím duchovní filosofie praxe a kontemplace, stává očištěnou, osvícenou a dokonalou.

 

Lukáš Drexler, 24.10. 2007

Přečteno 237x

další křesťanské pojmy