Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > O nezbytnosti modlitby

O nezbytnosti modlitby

sv. František Saleský, 22.1. 2020

Velký novověký světec, ženevský biskup František Saleský (+1622) se ve svých spisech vyznačuje svěží lehkostí a přístupností a zároveň obrovskou hloubkou. Obojí dosvědčuje úryvek z jeho nejznámějšího díla "Úvod do zbožného života" neboli "Filothea", tentokrát předkládající základy pravidelné osobní modlitby.

 

frantisek-salesky-002-men.jpg
 

 

1. Protože modlitba uvádí náš rozum v božský jas a světlo a vystavuje naši vůli teplu nebeské lásky, nic nemůže tak očistit náš rozum z jeho nevědomosti a naši vůli z jejích nepravých náklonností jako modlitba: ta je vodou požehnání, jež svou vláhou dává zazelenat se a kvést rostlinám našich dobrých tužeb, omývá naše duše z jejich nedokonalostí a zbavuje naše srdce jejich vášní.

2. Nadevše ti však radím modlitbu vnitřní a modlitbu srdce, zejména když jejím předmětem je život a utrpení našeho Pána. Budeš-li na Něho často v rozjímání pohlížet, celá tvá duše se jím naplní; seznámíš se s jeho způsoby a budeš skutky své utvářet podle skutků jeho. On je Světlo světa (srov. J 8,12), proto máme být osvěcováni a ozařováni v Něm, skrze Něho a pro Něho. On je strom touhy, v jehož stínu máme odpočívat (srov. Pís 2,3); on je živá studnice Jákobova (srov. J 4,6) k smytí všech našich nečistot. Koneckonců děti se učí mluvit svým jazykem nasloucháním svým matkám a žvatláním s nimi, a my se naučíme skrze Spasitelovu milost mluvit, jednat a chtít jako On, budeme‑li rozjímáním setrvávat v jeho blízkosti a pozorovat jeho slova, jeho činy a jeho hnutí.

Zde je třeba se, Filotheo, zastavit, a věř mi, že nemůžeme jít k Bohu Otci jinou branou než touto (srov. Jn 14,6), neboť jako povrch zrcadla by nemohl odrážet náš obraz, kdyby nebylo vzadu potaženo cínem nebo olovem, tak Božství by nemohlo být námi zde ve světě dobře nazíráno, kdyby nebylo spojeno se svatým lidstvím Spasitelovým, jehož život i smrt jsou nejpřiměřenějším, nejlíbeznějším, nejlahodnějším a nejprospěšnějším předmětem, jejž si můžeme zvolit pro své obvyklé rozjímání. Spasitel se nadarmo nenazývá chlebem, jenž sestoupil s nebe (srov. J 6,1), neboť jako chléb je třeba jíst k nejrůznějšímu masu, tak je třeba rozjímat a uvažovat o Spasiteli a vyhledávat ho ve všech našich modlitbách a skutcích. Četní autoři uspořádali a rozdělili jeho život a smrt podle rozličných bodů, tak aby mohl sloužit k rozjímání - doporučuji ti svatého Bonaventuru[1], Bellintaniho[2], Bruna[3], Capiliu[4], Ludvíka Granadského[5], Du Ponta[6].

3. Věnuj tomu denně hodinu před obědem, podle možnosti brzy ráno, protože po nočním odpočinku budeš mít mysl méně zaměstnánu a svěžejší. Neprodlužuj také rozjímání přes hodinu, neřekne-li ti to výslovně tvůj duchovní otec.

4. Budeš-li moci konat toto cvičení v kostele a najdeš-li tam dosti klidu, bude to pro tebe věc velmi vhodná, protože nikdo, ani otec ani matka, ani manželka, ani manžel ani kdo jiný ti nebudou moci zabránit, abys strávila celou hodinu v kostele, kdežto ve svém domě by sis pravděpodobně, jsouc jistým způsobem vázána, nemohla zajistit hodinu takové volnosti.

5. Začínej všechny modlitby, ať ústní nebo vnitřní, (připomenutím si) Boží přítomnosti a dodržuj toto pravidlo bez výjimky, a zakrátko uvidíš, jak ti to bude užitečné.

6. Dáš-li na mě, modli se svůj Otčenáš, Zdrávas a Věřím latinsky; nauč se však také slovům těchto modliteb dobře rozumět ve svém jazyce, aby sis mohla - modlíc se je společným jazykem Církve - zároveň vychutnávat podivuhodný a lahodný smysl těchto svatých modliteb, jež je třeba říkat tak, že své myšlení soustřeďujeme na jejich smysl a k němu upínáme svá hnutí. A příliš s nimi nespěchej, abys jich odříkala hodně, nýbrž se snaž, abys to, co říkáš, říkala s vroucností, neboť jediný Otčenáš pomodlený s citem má větší cenu než mnoho Otčenášů odříkaných rychle a zběžně.

7. Růženec je velmi prospěšným způsobem modlitby, dovedeš-li jej odříkávat, jak se náleží. K tomu měj některou z knížek, které učí, jak je třeba se jej modlit. Také je dobré se modlit litanie k našemu Pánu, k Panně Marii a ke svatým, a všechny ostatní ústní modlitby, jež jsou ve schválených modlitebních knížkách a hodinkách, s podmínkou, že máš-li dar vnitřní modlitby, ponecháš této modlitbě vždycky hlavní místo, takže nebudeš-li po ní moci pro přílišnou zaměstnanost nebo pro nějaký jiný důvod konat vůbec ústní modlitbu, nebudeš si z toho dělat starosti a spokojíš se s tím, že před rozjímáním a po něm se prostě pomodlíš Modlitbu Páně, Andělské pozdravení a Apoštolské vyznání víry.

8. Budeš-li se při ústní modlitbě cítit puzena a vedena k vnitřní nebo duchovní modlitbě, neodporuj tomu, nýbrž nech svou mysl volně tíhnout tímto směrem a neznepokojuj se tím, že jsi nedokončila ústní modlitby, které jsi měla v úmyslu, neboť vnitřní modlitba, kterou jsi konala místo nich, je Bohu příjemnější a tvé duši prospěšnější. Vyjímám z toho modlitby breviáře, jsi-li vázána se je modlit, neboť v tomto případě je třeba splnit povinnost.

9. Stane-li se, že celé tvé dopoledne uplyne bez tohoto svatého cvičení vnitřní modlitby, ať kvůli množství záležitostí nebo z jakékoli jiné příčiny (aby se to nestalo, o to se máš podle možnosti postarat), snaž se to napravit odpoledne v hodinu pokud možno vzdálenou od doby jídla. Kdybys konala cvičení hned po jídle, dříve než postup zažívání již značně pokročil, zmáhala by tě značně ospalost a škodilo by to tvému zdraví. Kdyby ses k němu nedostala za celý den, je třeba tuto ztrátu nahradit hojnějšími střelnými modlitbami a četbou nějaké duchovní knížky s nějakým zadostiučiněním, jež by zabránilo následkům tohoto opomenutí; a potom si pevně předsevezmi, že nazítří se zase vrátíš k obvyklému pořádku.

 

[František Saleský: Úvod do zbožného života (Introduction à la vie dévote), II, 1. Český překlad T. Vodičky převzat z vydání František Saleský: Úvod do zbožného života, Olomouc 1947, s. 65-68, a s ohledem na francouzský originál upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

 
 

Související články:

 
 

Poznámky:


[1] Sv. František zde bude mít pravděpodobně na mysli pseudobonaventurovský, tj. sv. Bonaventurovi (1221-1274) podle všeho mylně připisovaný, spis Meditationes de Vita Christi („Rozjímání nad životem Krista") ze 14. stol. Pozn. RTh.  

[2] Mathias Bellintani de Salo (1534-1611) - italský kapucín, teolog, kazatel, mystik, autor duchovních děl, a jeho dílo o modlitbě Pratica dellʼOration mentale („Praxe vnitřní modlitby") z r. 1596. Pozn. RTh.

[3] Je zde míněn Vincenzo Bruno (1532-1594) a jeho dílo Meditations sur les mysteres de la passion et resurrection de Jesus-Christ („Rozjímání o tajemstvích utrpení a vzkříšení Ježíše Krista") z r. 1596. Pozn. RTh.

[4] André Capilia (další varianty jména: Capiglia, Capilla; †1610) - španělský kartuzián a převor kartouzy Porta Coeli, a jeho dílo Méditations sur les Evangiles et fêtes des Saints, divisées en trois Parties („Rozjímání nad Evangelii a svátky svatých, rozdělené na tři části") z r. 1601. Pozn. RTh.

[5] Ludvík Granadský (1505-1588) - španělský dominikánský teolog, kazatel, spisovatel, mystik, a jeho dílo Devotes contemplations et spirituelles instructions sur la vie, passion, mort, resurrection et glorieuse ascension de Nostres Sauveur Jesus Christ („Zbožná rozjímání a duchovní navedení nad životem, utrpením, smrtí, vzkříšením a slavným nanebevstoupením Našeho Spasitele Ježíše Krista") z r. 1572. Pozn. RTh.

[6] Louis Du Pont (varianta jména: Luis de la Puente; 1545-1624) - španělský jezuitský teolog a asketický autor a jeho dílo Meditations des Mysteres de nostre saincte Foy, avec la pratique de lʼorayson mentale („Rozjímání nad tajemstvími naší svaté víry, spolu s praxí vnitřní modlitby") z r. 1605. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 283x

další články