O prostotě II.

V pohřební řeči, kterou pronesl svatý Ambrož nad rakví svého bratra Satyra, vychvaloval mezi jinými ctnostmi zvláštním způsobem jeho dětinskou prostotu. „Tato prostota," řekl světec, „se v něm odrážela jako v zrcadle a pro ni se velmi líbil Bohu, který je také prostý, a proto nutně uděluje svou lásku a milost těm, kteří prostotu milují."

Dopřej mi, Pane, prosté srdce, abych se Ti zalíbil, protože miluješ prosté duše a jim se zjevuješ. Dopřej mi, Pane, abych Tě tím vroucněji miloval, čím více pokročím v poznání Tvé lásky a božských dokonalostí.

Svatý František Saleský: „Pravá prostota se podobá prostotě dětí, které myslí, mluví a jednají upřímně a bez přetvářky. Ony věří všemu, co jim kdo řekne, a o sebe se nestarají, pokud jsou u rodičů - protože jim důvěřují, všeho se od nich nadějí a pevně vědí, že je rodiče milují."

Otec můj jsi Ty, ó Bože, já pak Tvé dítě! Jako laskavá matka chová na klíně kojence, tak chováš Bože i mě. Proto se také k Tobě s důvěrou obracím jako dítě ke své matce, která jej upřímně miluje a přeje mu vše dobré.

[Převzato z knihy Silbert, Johann Peter. P. Silberta Křesťansko-katolická domácí kniha na každý den v roce, sestavená z výroků, učení a příkladů svatých Božích: s pobožností ke mši svaté a rozjímáním o čtyrech posledních věcech člověka. V Praze: Dědictví Svatojanské, 1911. 451 s. Jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

 Články od téhož autora:

O pokoře I.
O pokoře II.
O pokoře III.
O prostotě I.
O prostotě II.