Lítost

Lítost

1. všeobecně: Lítost je zármutek způsobený nedostatkem, nepřítomností nebo ztrátou dobra, které sobě nebo jiným přejeme a které je nám drahé.

2. jako součást svátosti pokání: Lítost u svátosti pokání je nejdůležitější ze tří kajícníkových úkonů, aby tento došel odpuštění hříchů. Tridentský sněm ve 14. sezení, hlava 4., tuto lítost definuje jako „bolest duše a ošklivost nad spáchanými hříchy, spojená s nenávistí k nim, spolu s předsevzetím již více nehřešit".

Podle motivu, z něhož lítost vychází, je dokonalá nebo nedokonalá:

Dokonalá lítost vychází z motivu dokonalé lásky a ospravedlňuje již sama o sobě, pokud je spojena s touhou se vyzpovídat; latinsky se nazývá contritio.

Nedokonalá lítost vychází z jiného nadpřirozeného motivu, vhodného vyvolat v duši bolest a nenávist ke spáchanému hříchu jakožto k Boží urážce a největšímu zlu. Takovým motivem je např. ztráta věčné blaženosti nebo propadnutí věčným trestům; u všedních hříchů i propadnutí časným trestům, vzdalujícím duši od Boha a jeho dober. Tato lítost stačí k odpuštění hříchů, je-li spojena se svátostí pokání. Latinsky se nazývá attritio. Nutno podotknout, že tato lítost by nebyla pravou lítostí, pokud by zavrhovala hříchy jenom proto, že si za ně člověk zaslouží tresty, a že kdyby nebylo těchto trestů, hříchy by nezavrhovala.

Vlastnosti každé lítosti, nutné ke svátosti pokání

Lítost ať dokonalá či nedokonalá musí být:

a) vnitřní: tzn. neprojevovat se pouze ve slovech, ale musí vycházet ze srdce, z přesvědčení;

b) všeobecná: vztahuje se alespoň na všechny spáchané těžké hříchy, tedy také na ty, na které jsme si při zpytování nevzpomněli;

c) nade všechno (appretiative summa): protože každý hřích je urážkou svrchovaného Božího Majestátu, je hřích největším zlem a také za největší zlo je námi považován a oceňován;

d) nadpřirozená: vychází z nadpřirozených pohnutek.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.) 

Související články:

Veronika Giuliani: Výzva hříšníkům 
Antonín Veliký: List Theodorovi o lítosti  
Robert Bellarmin: Úpění holubice čili o užitečnosti slz (předmluva)