Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Filioque

Filioque

věrouka, christologie, trinitologie, Nejsvětější Trojice, vyznání víry, pravoslaví

Filioque

(lat. "i ze Syna")

 

- jedná se o pozdější dodatek, který západní církev (katolická) i přes odpor východní církve (pravoslavné) vložila do společného Nicejsko-cařihradského vyznání:

 

"Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i ze Syna vychází..." 

 

Západní církev tak učinila kvůli věroučnému zvýraznění Božství Syna proti tehdy rozšířené herezi arianismu, která popírala právě Božství Syna a jeho soupodstatnost s Bohem Otcem. Východní církev ovšem tento přídavek chápe jako odklon západní církve od společného pravověrného vyznání víry a naopak obecně prosazuje formulaci: "z Otce skrze Syna", aby zdůraznila Osobu Boha Otce jako Původce dalších dvou Osob Trojice - Syna a Ducha. Nárok západní církve ovšem vychází mimo jiné z Ježíšových výroků:

"Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví." (J 15,26)

"On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne." (J 16,14-15)

Touto západní formulací se však nijak nepopírá, že Osoby Syna a Ducha mají svůj odvěčný původ v Osobě Otce, jak se obává východní církev, ale zdůrazňuje se obdarovanost Syna Otcem a Duch Svatý jako Dar, jenž "pulsuje" mezi Otcem a Synem jako jejich osobní "Vyznání lásky" a jako jejich "jedno Srdce" plné Života. Více k tomu viz v hesle Nejsvětější Trojice a v dalších textech tamtéž. 

Filioque je dosud jedním z hlavních věroučných rozporů mezi západní a východní církví - viz heslo Velké schizma.

 

Lukáš Drexler, 30.3. 2008

Přečteno 1170x

další křesťanské pojmy