klérus, Církev
(z lat. episcopus - „biskup", jež pochází z řeckého επισκοπος [episkopos] - „dozorce", „ochránce", „pastýř")
Biskup je pod papežskou autoritou nejvyšší hlavou církevního území diecéze a ve svém trojím úřadě - totiž učitelském, kněžském a pastýřském - přímým apoštolským nástupcem v božském uspořádání církve. Svého úřadu dosahuje papežským jmenováním nebo potvrzením po přijetí biskupského svěcení.
Biskup, který má svou diecézi, se nazývá sídelním (residentialis) biskupem nebo také Ordinarius loci. Biskup bez diecéze je titulární a je svěcen s titulem diecéze, která zanikla. Pomocný biskup v rozsáhlé diecézi (arcidiecézi) se nazývá biskupem světícím, který má jen takou pravomoc, jakou mu propůjčí biskup rezidenční (sídelní). Biskup s nástupnickým právem po uvolnění biskupského stolce se nazývá koadjutor.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)
Jaroslav Michal, 14.2. 2009
Přečteno 1263x
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.