"Toto je můj Syn, můj jediný Zákon - Ten poslouchejte"

„Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana

a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.

A byl proměněn před jejich očima;  

jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.

A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: ‚Pane, je dobré, že jsme zde;

chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.‘

Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas:

‚Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.‘

Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.

Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: ‚Vstaňte a nebojte se.‘

Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného."

Matoušovo evangelium, 17, 1-8

Kdysi Mojžíšovi zjevil Bůh v oblaku Desatero, svůj Zákon. Nyní na hoře Proměnění zjevuje v oblaku Bůh apoštolům a celému světu svůj věčný, trvale platný a nezměnitelný Zákon - svého Syna, v němž jsou sjednoceny obě desky Zákona, tzn. Božství i lidství. Syn je nejen vyjádřením Otcovy vůle, ale i samotnou vůlí Otce: „Toto je můj milovaný Syn ..., Toho poslouchejte!"

Ale krátce na to zjeví Otec svůj Zákon-Syna ještě mocněji a výrazněji, avšak už jen pohledu víry, když v temném oblaku „hodiny tmy" (Lk 22,53) Syn rozpaží na kříži dokořán své paže a otevře dokořán své Srdce, aby zjevil hlubinu této Vůle Otce, tohoto Zákona Božího království, onoho jediného Přikázání Otcova, kterým je Syn a které zní skoro jako: „Miluj Boha nade vše a bližního svého jako sebe samého..." „Skoro jako" proto, že Syn, který je Přikázáním Otce, zní: „Miluj Boha svého i bližního svého nad sebe samého z celé síly své, z celé duše své, z celého života svého..." A takové je jediné přikázání Nebes, které Ježíš nejprve během svých promluv naznačil tolika svými slovy, nyní, na kříži však Sám Sebou, neboť On je jediným Slovem nebeského Otce, jediným Otcovým Přikázáním, jediným a věčným výrazem nebeského způsobu života, jediným a jednoSlovným vyjádřením Nebe i Pramenem tohoto nebeského způsobu žití. Je Zdrojem i Výrazem - je totiž Slovem, Slovem, skrze Něž je vše, dokonce i Otec vůči nám.

A my již nemusíme zahalovat svoji tvář před Hospodinem jako Eliáš při setkání s Hospodinem na hoře Choréb (1Kr 19,13) nebo se nechat zakrýt před spatřením Boží tváře jako Mojžíš ve skalní rozsedlině (Ex 33,18-23), neboť Bůh sám se zahalil do našeho lidství, abychom mohli vidět Boha, a nezemřeli, ale naopak měli život věčný skrze Něj a od Něj: nyní „kdo na Něho budou hledět, rozzáří se" (Ž 34,6), tak jako se na hoře Proměnění rozzářila tvář Toho, který je Světlo ze Světla, díky Němuž „se na odhalené tváři nás všech zrcadlí slavná zář Páně," jíž „jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě" (2Kor 3,18). Rozzářil se jako Slunce, abychom se i my rozzářili Jeho září jako hvězdy rozeseté na hvězdném nebi, jako „hvězdy, které osvěcují svět" (Flp 2,15). Protože: „Vy jste světlo světa, a nemůže zůstat skryto město ležící na hoře" (Mt 5,14).

Proměnění Páně 

Související články:

Origenes: Jak je možné poznat Boha a obdržet od něho spásu?  
Hippolyt Římský: Bůh není žebrák, i tebe učinil bohem ke své slávě  
Lev Veliký: Jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, Bůh i člověk Ježíš Kristus  
Anastasius Sinajský: Z řeči na Proměnění Páně  
S pohledem upřeným na Ježíše   
Nerses Šnorhali: Proměnění