Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi

1. Až do našich časů se zachovalo množství rozmanitých spisů četných autorů z různých dob.[1] Jedni, inspirováni nebeskou myšlenkou a Bohem darovanou milostí, je napsali proto, aby posílili a ochránili věrné předsevzetí těch, kteří následují nauky Spasitele; druzí, rozmařile vedeni špatným předsevzetím a snahou zalíbit se lidem, aby upokojili ty, kteří jsou porostlí břečťanem marné slávy; další pod vlivem jakési pošetilosti a působení démona, který nenávidí dobro[2], psali s ješitností a hněvem proto, aby zahubili lehkomyslné lidi, pošpinili čistou a všeobecnou církev a do nerozumných vpustili nechuť k úctyhodnému způsobu života.

2. I já jsem se, pokorně z úcty k tvému vznešenému nařízení, které směřuje k růstu duše, muži velmi milující poučení, rozhodl psát. Je mi padesát šest let, už třicet tři roky vedu ve společenství bratří mnišský způsob života a jsem dvacet let biskupem. Toužím ti v této knize předložit formou vyprávění životy otců, mužů a žen, které jsem viděl nebo o nich slyšel, a se kterými jsem se setkal v egyptské poušti[3], v Lybii, v Thebaidě a Syeně, kde bydlí mniši zvaní Tabenneští[4], dále v Mezopotámii, v Palestině a v Sýrii, v západních krajích, v Římě, v Kampanii a okolí.

3. Chci, aby ti byla vznešenou, pro duši prospěšnou připomínkou a stálým lékem proti zapomnětlivosti, který ti pomůže odstranit každou ospalost rodící se z nerozumné žádostivosti, každé rozdvojení a chtivost po pozemských věcech, každé váhání a malichernost ohledně mravů, prchlivost, nepokoj, smutek, nerozumný strach a pýchu světa, abys s neustálou touhou postupoval ve zbožnosti a stal se vůdcem sobě, těm okolo tebe, svým podřízeným i velmi zbožným vladařům. Všichni, kteří milují Krista, mají totiž skrze poctivé konání skutků usilovat o spojení s Bohem, a tak každý den společně očekávat vyproštění duše, podle slov Písma: 4. „Je dobré odejít a být s Kristem."[5] a „Zajisti své dílo, abys mohl odejít, a chystej se do pole."[6] Kdo si totiž stále připomíná, že smrt přijde a nebude váhat, toho velký pád nepotká.[7] Nenechá se totiž oklamat prostotou a nepěkným slohem a nepodcení rady těchto příběhů.[8] Záměrem Božího učení není krásnými odstíny řeči ukazovat svou chytrost, nýbrž přesvědčit srdce pravdou. Je přece psáno: „Otevři svá ústa slovu Božímu."[9] a opět: „Nestraň se vyprávění starců. I oni se totiž učili od otců."[10]

5. Já jsem se tedy, Boží člověče, nad všechny milující poučení, abych alespoň z části dostál závazku tohoto vyprávění, setkal s mnohými ze svatých, a nebylo to zprostředkovaně. Někdy jsem putoval třicet dní či dokonce i dvakrát tolik, takže jsem s Boží pomocí pěšky procestoval celé římské území. S ochotou jsem přijímal obtíže cestování, abych se mohl setkat s Bohamilujícím mužem a získat to, co mi ještě chybělo.

6. Jestliže se Pavel, který je o mnoho lepší a převyšuje mne způsobem života, poznáním, svědomitostí a vírou, který podniknul cestu z Tarsu do Judska, aby se setkal s Petrem, Janem a Jakubem, který se chlubí svými námahami, aby pobídnul ty, kteří žijí váhavým a nečinným životem, a který říká: „Vystoupil jsem do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou."[11], nespokojil s vyprávěním o Petrově ctnosti, ale toužil se s ním setkat, oč více je třeba, abych to udělal já, který dlužím tisíce talentů.[12] Neprokazuji tím dobrodiní těm, se kterými jsem se setkal, nýbrž prospívám sobě.

7. Již autoři životů otců, Abraháma a těch po něm, Mojžíše, Eliáše, Jana, o nich nevyprávěli, aby je vychvalovali, nýbrž proto, aby přinesli užitek čtenářům. Toto měj na mysli, nejvěrnější Kristův služebníku Lausi, povzbuzuj se a snášej naše prostá vyprávění, abys ochránil své zbožné srdce. Ono vlivem různého, viditelného i neviditelného zla upadá ve zmatek a může setrvávat v klidu pouze díky stálé modlitbě a starostlivosti o svou duši.

8. Bylo mnoho bratří, kteří se pyšnili námahami i udělováním almužny, kteří se honosili bezženstvím či panenstvím, kteří horlivě a se zápalem studovali Boží slova, a přesto apatheiu[13] nenašli, neboť neměli dar rozlišování a předstíráním zbožnosti onemocněli odsuzováním druhých. Z toho se pak rodí svárlivost či lstivost, které odhánějí dobré jednání, matku starostlivosti o duši.

9. Žádám tě, chovej se statečně a nerozmnožuj své bohatství, což ostatně svým pohrdáním majetkem a obdarováváním potřebných činíš, a tak službou rozvíjíš svou ctnost. Při rozhodování se předem nezavazuj přísahou, jak to činí někteří, pod vlivem jakési vášně či nerozumného podnětu, aby se zalíbili člověku. Oni slouží chtivosti slávy, svou svobodu uvazují do nevolnictví přísahy, a tím žalostně upadají do lásky k tvorům, do acedie[14] a rozkoše, ze kterých se rodí porušení přísahy. Přijímej tedy věci v rozumné míře, také se jich v rozumné míře zdržuj, a nikdy nezhřešíš.

10. Božský rozum, který námi hýbe, totiž vyhání věci škodlivé a přijímá věci prospěšné. „Zákon totiž nebyl uložen spravedlivému."[15] Je lepší pít víno s rozumem, než vodu s ješitností. Pohleď na svaté muže, kteří pili s rozumem víno, a na lidi nečisté, kteří pili bez rozumu vodu, a už nekárej či neschvaluj látku, ale veleb či kárej smýšlení těch, kteří onu látku dobře nebo špatně užívají. I Josef pil kdysi u Egypťanů víno a přitom svému srdci neuškodil, neboť jeho smýšlení bylo pevné. 11. Vodu zase pili Pythagoras, Diogenes a Platon, manichejci a řada dalších samozvaných filosofů, a přece je nevázanost prázdné slávy dovedla k tomu, že nepoznali Boha a klaněli se modlám.

Také apoštol Petr a další učedníci pili víno, za což byl Židy tupen jejich učitel a Spasitel, říkali: „Proč se tví učedníci nepostí jako učedníci Janovi?"[16], a na učedníky zase házeli potupy slovy: „Váš učitel jí a pije s celníky a hříšníky."[17], a nešlo jim přece o chléb a vodu, ale samozřejmě o maso a víno.

12. Těm, kteří nerozumně obdivují pití vody a kárají pití vína, Spasitel řekl: „Přišel Jan cestou spravedlnosti, nejedl a nepil." - rozumí se maso a víno, neboť bez jiných pokrmů by nemohl žít - „a říkají: ‚Je posedlý.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ‚Hle, žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků.‘"[18], protože jedl a pil. Co tedy máme dělat? Nenásledujme ani kritiky, ani vychvalovače, ale buď se s Janem rozumně postěme, i kdyby říkali: „Jsou posedlí.", nebo, jestliže to bude tělo potřebovat, pijme s Ježíšem moudře víno, i kdyby říkali: „Hle, žrouti a pijani."

13. Ve skutečnosti totiž není důležité, co jíme a pijeme, ale „víra, která roste skrze skutky lásky."[19] Kdo každé jednání koná s vírou, nemůže být díky víře odsouzen, ať už jí či pije. „Všechno totiž, co není z víry, je hřích."[20] Každého z hříšníků, který tvrdí, že přijímá podle víry, ale druhé věci koná s nerozumnou žádostivostí a zkaženým svědomím, Spasitel odhaluje, když říká: „Poznáte je po jejich ovoci."[21], a díky Božímu apoštolovi víme, že plodem těch, kteří žijí rozumně a moudře, je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání."[22] 14. Sám Pavel potvrdil, že toto je ovoce ducha. Kdo tedy touží takové ovoce mít, nebude nerozumně, neopatrně a v nevhodný čas jíst maso a pít víno, ani se stýkat s někým, kdo má špatné svědomí. Ten samý Pavel totiž také řekl: „Každý závodník se zdržuje všeho."[23] Když je jeho tělo zdravé, odříká se tučných pokrmů, když však je nemocné nebo se trápí, či na něj dokonce doléhá bolest a zármutek, potřebuje pokrm nebo nápoj jako lék k uzdravení bolestí. Odstraňuje tak věci, které škodí duši: hněv, závist, prázdnou slávu, acedii, pomluvy, nerozumné podezřívání, a vzdává Pánu díky.

15. Tyto věci jsme tedy probrali dostatečně, a nyní chci tvou touhu po poučení vyzvat k něčemu jinému. Tak, jak budeš moci, prchej před stykem s těmi, kteří nepřinášejí žádný užitek a přehnaně se starají jen o sebe, i kdyby byli pravověrní, a o to více, jestliže jsou heretiky. Škodí svým pokrytectvím, ačkoliv jejich šediny a vrásky zdánlivě poukazují na zralý věk. I kdybys však díky svému ušlechtilému způsobu života z jejich strany žádnou škodu neutrpěl, mohl by ses vysmíváním jejich ubohosti dostat do ješitnosti nebo pýchy, a to také poškozuje. Čistým zrakem vyhledávej setkání se svatými muži a ženami, abys díky nim mohl moudře uvidět své srdce jako jemně popsanou knížku a srovnáním s nimi mohl posoudit, zda nejsi lenivý či nedbalý.

16. Barva tváře pod kvetoucími šedinami, upravený oděv, skromnost slov, míra v mluvení a duchaplnost myšlenek tě vnitřně posílí, když tě zasáhne acedie. Moudrost totiž říká: „Oděv muže, chůze jeho nohou a úsměv jeho zubů o něm podávají zprávu."[24]

Začínám tedy vyprávění a neopomenu ti představit ani ty neznámé, kteří bydlí ve městech, na vesnicích či na poušti, protože nejsou vyhledáváni kvůli místu, kde bydlí, ale kvůli způsobu života[25], pro který se rozhodli[26].

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami opatřil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?) 
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy 
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi

Použité zkratky:

LXX - Septuaginta

PG - Patrologia graeca

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky:

[1] První věta napodobuje úvod Lukášova evangelia. Srov. Lk 1,1nn.

[2] Řecky misokalos, pojmenování ďábla, pocházející od sv. Athanasia, srov. Život sv. Antonína 7.

[3] Jedná se o poušť v Nitrii. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996 , s. 72, pozn. 5.

[4] Tabenneští - mniši pachomiánského bratrstva; pojmenování pochází od názvu opuštěné vesnice, ve které Pachomios založil svůj první klášter, srov. kap. 32.

[5] Flp 1,23.

[6] LXX  Př 24,27a.

[7] + Jak je psáno: „Ve všech svých myšlenkách pamatuj na poslední věci a nezhřešíš na věky." (LXX Sir 7,36) PG 34 1002.

[8] Řecky hypothéké - „návodů na život".

[9] LXX  Př 31,8a.

[10] LXX Sir 8,9a.

[11] Ga 1,18.

[12] Srov. Mt 18,24.

[13] Pojem, který je u Palladia a v celé mnišské tradici velmi významný. Pochází od stoiků. Značí oproštěnost od vášní, ne však ve smyslu sobectví, ale z důvodu být svobodný pro Boha. Dosahuje se jí vlastním úsilím a modlitbou. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, s. 74, pozn. 15.

[14] Totální znechucenost askeze a života v řádu. Jedno z velkých nebezpečí mnišského života, které někdy vedlo k opuštění mnišského způsobu života. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, s. 74, pozn. 16.

[15] 1Tim 1,9.

[16] Mk 2,18.

[17] Mt 9,11.

[18] Mt 21,32a; 11,18n.

[19] Srov. Gal 5,6.

[20] Řím 14,23b.

[21] Mt 7,16a.

[22] Ga 5,22n.

[23] 1Kor 9,25.

[24] Sir 19,30.

[25] Řecky je zde hra slov topos („místo") a tropos („způsob života").

[26] +  ...a skrze který pomocí Krista dosáhli andělského způsobu života. PG 34 1009.