Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria

VII, 1. Tři roky jsem prodléval v klášterech kolem Alexandrie a setkával se s asi dvěma tisícovkami výtečných mužů, plných horlivosti. Potom jsem odešel do pohoří Nitria. Mezi tímto pohořím a Alexandrií leží jezero, které se nazývá Maria[1], široké sedmdesát mil. Za den a půl jsem se přeplavil a dorazil jsem k pohoří z jižní strany.

2. Odtud se až k Etiopii, Mazikii[2] a Mauretánii rozprostírá velká poušť. V tomto pohoří bydlí okolo pěti tisíc mužů, kteří vedou rozličný způsob života, každý jak může a jak chce, sám, po dvou či ve větším společenství. Je zde sedm pekáren, které zásobují nejen každého z nich, ale i šest stovek mužů, kteří odešli do pouště.

3. Po ročním pobytu jsem díky mnohé pomoci blažených otců, velkého Arsisia, Putubasta, Asiona, Kronia, Serapiona, a popohnán jejich vyprávěním o otcích, odešel do vnitřní pouště. V Nitrii je velký kostel, ve kterém stojí tři palmy. Na každé z nich jsou zavěšeny důtky. První je pro mnichy, kteří klopýtli, druhá pro chycené lupiče a třetí pro návštěvníky. Kdo tedy upadne a je zjištěno, že si zaslouží potrestání, obejme palmu a na svá záda přijme stanovený počet ran. Potom je propuštěn.

4. Vedle kostela leží dům pro hosty, ve kterém je procházející cizinec vždy vítán. Kdyby chtěl, může zůstat i dva či tři roky, dokud se nerozhodne odejít. První týden je mu dovoleno strávit v nečinnosti. Další dny jej však již zaměstnají prací v zahradě, pekárně nebo v kuchyni. Jestliže umí číst, dostane knihu a je mu zakázáno se s kýmkoliv až do šesté hodiny setkat. V tomto pohoří žijí také lékaři a cukráři. Pije se zde a prodává víno. 5. Každý také vlastnoručně tká plátno, takže nikdo netrpí nedostatkem. Když se člověk okolo deváté zastaví a zaslechne, jak z každého kláštera vychází zpěv žalmů, může si myslet, že byl přenesen do ráje.

V kostele se shromažďují pouze v sobotu a v neděli[3]. Slouží v něm osm presbyterů. Dokud však žije první presbyter, nikdo z ostatních nepřináší oběť, nekáže a nesoudí, ale pouze mlčky sedí vedle něj.

6. Tento Arsisius a s ním mnozí jiní starci, které jsme poznali, byli současníky blaženého Antonína. Mezi jiným nám vyprávěl, že znal Amůna z Nitrie, jehož duši viděl Antonín, kterak byla unesena anděly. Říkal, že poznal i Pachomia z Tabennesis, prorockého muže, který byl archimandritou[4] tří tisíc mužů. O něm budu vyprávět později.[5]

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky: 

[1] Jezero Mareotis, nazývané taky Marea či Maria, leží západně od Nilu a jižně od Alexandrie.

[2] Mazikové byli kočovníci, kteří putovali po Sahaře od Atlantiku po údolí Nilu. Několikrát zničili poustevnické místo ve Sketis, především v letech 407-408. Zmiňuje se o tom sv. Augustin, List 111,1 a Filostorgius, Historia Ecclesiastika 11,18.

[3] Srov. Historia Lausiaca 20,2; 32,3; 33,2; 59,2.

[4] Archimandrita - čestný titul, synonymum pro „igumen", používaný pro představené důležitých klášterů a pro mnichy, kteří se těšili zvláštní úctě, téměř vždy kněží. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996, s. 92, pozn. 82.

[5] Historia Lausiaca 32.