Ó plameni lásky živé

   

Oh llama de amor viva

 

Canciones del alma en la íntima comunicación,

de unión de amor de Dios. Del mismo autor.

 

1. ¡Oh llama de amor viva,

que tiernamente hieres

de mi alma en el más profundo centro!

Pues ya no eres esquiva,

acaba ya, si quieres;

¡rompe la tela de este dulce encuentro!

 

2. ¡Oh cauterio suave!

¡Oh regalada llaga!

¡Oh mano blanda! ¡Oh toque delicado,

que a vida eterna sabe,

y toda deuda paga!

Matando, muerte en vida la has trocado.

 

3. ¡Oh lámparas de fuego,

en cuyos resplandores

las profundas cavernas del sentido,

que estaba oscuro y ciego,

con extraños primores

calor y luz dan junto a su Querido!

 

4. ¡Cuán manso y amoroso

recuerdas en mi seno,

donde secretamente solo moras

y en tu aspirar sabroso,

de bien y gloria lleno,

cuán delicadamente me enamoras!

 

 

 

 

Ó plameni lásky živé

 

Ó plameni lásky živé,

jenž vpaluješ se jemně

do mojí duše nejvnitřnější hloubi,

když je to přání tvé, ó dive,

své dílo skonči ve mně

a tkaninu spal, jež nás sladce snoubí.

 

Ó žehadlo, které hojí,

ó blaho kruté rány,

ó ruko měkká, jež znáš utěšiti,

je věčný život v dlani tvojí,

jsou dluhy vyrovnány,

a vraždíc, měníš smrt na věčné žití.

 

Ó lucerny ohně žhavé,

jichž slavné jasno slétlo

kde zaslepená propast smyslů zeje

jak pusté lůno sluje tmavé,

svou mocí dejte světlo

již milenci, a teplo, které hřeje.

 

Jak mírný, přelaskavý

dlíš milostně v mé hrudi,

sám tajně trváš v nitru, jež tě hostí,

a dobro nekonečné slávy

tvůj lehký dech tam budí -

ó jaká něha je v tvé líbeznosti!

 

[Překlad Karla Brušáka z časopisu Nový život. Měsíčník Cyrilometodějské ligy, č. 3, březen 1951.]

 

¤   ¤   ¤

 

Ó lásky plame žhavý

 

1. Ó lásky plame žhavý,

jímž jemné rány vzešly

a utkvěly v mé duše velké hloubi!

Již nejsa, jak byls, dravý,

své dílo skonči, chceš-li,

a přervi clonu, kde se duše snoubí.

 

2. Ó žehu libé krásy!

Ó jizvo! Sladší není!

Ó ruko měkká! Doteku ty milý,

jímž věčnost se mi hlásí

a dluh se v poklad mění!

Smrt v život, vraždíce, jste proměnily.

 

3. Ó lampy velkolepé,

jichž způsobily svity,

že city moje v širé smyslu sluji,

až dosud temné, slepé,

teď podivnými třpyty

světla i tepla Milci poskytují!

 

4. Jak mírně, láskyplně

se budíš v prsou taji,

v němž skrytě jediný ty vládneš, svítíš;

a v dechu svého vlně,

jímž nebes blaho ssaji,

jak jemnou lásku v srdci mém ty nítíš!

 

[Upravený překlad Antonína Pikharta uveřejněný in Jan od Kříže: Plamen lásky žhavý. Drobné spisy, Olomouc 1947 (původně in Starošpanělský zpěvník, Praha 1908).]

 

¤   ¤   ¤

 

Ó plameni lásky ty žhavý

 

Slohy duše v převroucném společenství s Bohem ve spojení v lásce. Od téhož skladatele.

 

1. Ó plameni lásky ty žhavý,

jež něžně a jemně tak raní,

až do středu hlubiny duše jdeš vřelý!

Když nejsi již bolestně dravý,

tvé, chceš-li, ať dokoná plání

své dílo, tkáň přervouc, jež v střetu nás dělí.

 

2. Ó žehu, v němž lahoda svítí!

Ó ráno, jež tolik jsi sladká!

Ó ruko! Ó doteku! Jemnějších není!

Jsi předchutí věčného žití,

a všelikých dluhů jsi splátka!

Tys zabil - a tebou smrt v život se mění.

 

3. Ó lampy, jichž plameny hoří,

jichž záře nás temnoty prostí!

Hle, smysl, jenž v hlubokých slujích se tratí

a v slepotu chorou se noří,

teď s podivnou dokonalostí

svit, teplo chce pospolu Milému dáti!

 

4. Jak laskavě, mírně a tiše

již procítáš něžně mi v hrudi,

kde v skrytosti blažené samoten dýcháš!

Jak lahodně dech tvůj mi dýše,

jímž veškerá dobra se budí!

Jak přejemně do srdce lásky žár dmycháš!

 

[Překlad Alfreda Fuchse a Jaroslava Ovečky z knihy Jan od Kříže: Plamen lásky žhavý. Drobné spisy, Olomouc 1947; mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

¤   ¤   ¤

 

Ó plameni lásky žhavý

 

Slohy, které pronáší duše

v převroucném spojení s Bohem.

 

1. Ó plameni lásky žhavý,

jenž něžně raníš

v mé duše nejhlubším středu!

Už nejsa bolestivý

dokonej již, chceš-li, své dílo,

přetrhni tkáň dělící v tomto sladkém střetu.

 

2. Ó žehu libý!

Ó slastná ráno!

Ó ruko milostná! Ó doteku jemný,

jenž dáváš života věcného předchuť,

a všecek dluh splácíš!

Usmrcením smrt jsi v život změnil.

 

3. Ó lampy s ohněm,

jejichž záři

hluboké sluje smyslu,

jenž byl tmělý a slepý,

s divnou dokonalostí

teplo i světlo dávají svému miláčkovi!

 

4. Jak mírně a láskyplně

mi procítáš v hrudi,

kde skrytě sám dlíš:

a svým lahodným dýcháním,

dobra a blaženosti plným,

jak něžně v lásku mě nítíš!

 

[Prozaický překlad Jaroslava Ovečky z výkladu básně in Jan od Kříže: Plamen lásky žhavý. Drobné spisy, Olomouc 1947.]

 

¤   ¤   ¤

 

Pozn. RTh.: Z novějších překladů básně doporučujeme ty in: Sv. Jan od Kříže: Poezie, Kostelní Vydří 1992; Týž: Živý plamen lásky, Kostelní Vydří 2001; Týž: Toužím uhasit svou žízeň, Kostelní Vydří 2016.

 

Více o sv. Janu od Kříže

 

Od téhož autora:

Duchovní píseň
Duchovní výstrahy 
Jak dobře znám já zdroj 
O Slovu Božím - Del Verbo divino  
Poučení, která uchovala M. Magdaléna od Ducha Svatého 

   

Související články:

Terezie od Ježíše: Sonet
Terezie z Lisieux: K andělu strážci 
Hugo ze Sv. Viktora: Životem srdce je láska