Trojice a vzkříšení

Když Ježíš na kříži vydechl naposledy, odevzdal svého ducha: „‚Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.‘ Po těch slovech vydechl naposledy." (Lk 23,46) Co se v oné chvíli stalo v čase, je výrazem toho, co se děje od věků v nebi, v lůně samotné Trojice: výdech Syna, kterým do dna vydechuje svůj život a sebe sama Otci a neponechává si nic pro sebe, a výdech Otce na Syna, kterým Otec Syna „přivádí k životu" neboli od věčnosti „plodí", v čemž následně Syn jakožto Syn svého Otce napodobuje Otce, v ustavičném a vzájemném „nyní". A přesně to se v čase stalo i o Velikonocích: výdech Syna na kříži „až do dna" a uložení v bezživotí do hrobu a sestoupení „do dna" lidské existence v podsvětí, avšak poté, „třetího dne", Otcův vdech Ducha do chřípí Syna, kdy Syn i s tělem vstává z mrtvých do života, do věčné slávy, kterou má od Otce (srov. J 1,14): vše se děje „jako v nebi, tak i na zemi"...

Ježíš je totiž jako nový Adam: učiněn z neporušené, panenské země, po ukřižování spočívající v bezživotí v lůně hrobu, čekající na oživení „shůry", „mocí z výsosti" (srov. Lk 24,49), na „dech života" (srov. Gen 2,7), kterým je Duch Boží. A Bůh Otec, který v lůně Mariině mocí Ducha utvořil tohoto nového Adama, se k němu v chladu šeolu v otcovské lásce sklání a vdechuje mu v chřípí „dech života" (srov. Gen 2,7), svého Ducha, aby se onen „prach z prachu", kterým je zesnulé a pomalu se již rozkládající lidské tělo ukřižovaného Krista, stal ne již jen „duší živou" jako první Adam, ale již „Duchem oživujícím" (srov. 1Kor 15,45), tj. jako oživený Duchem a také jako oživující Duchem, jako Ducha přijímající od Otce, ale i jako Ducha odevzdávající Otci i nám. Proto také Ježíš „po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ‚Přijměte Ducha Svatého‘" (J 20,22) - Dech od Otce přijímající, Dech Otci vracející a Dech nám z Otcova zmocnění udílející, „Pán a Dárce života", dárce Ducha, oživujícího „údolí suchých kostí" (srov. Ez 37,5).

A výdech „sebeznebytnění", který učinil Kristus směrem k Otci, čeká i každého z nás - v hodině smrti, když vydechneme naposledy v totální nezbytné odevzdanosti Tomu, který nám daroval duši a život, v očekávání, že obstojíme-li na jeho soudu, vdechne i on do nás, do „suchých kostí" plnost svého Ducha, abychom i my jako Kristus nakonec vstali z mrtvých a vstoupili s duší i tělem do slávy Syna, kterou on přijal od Otce, abychom byli spolu s ním oslaveni i my. V té hodině „vydechnutí" budeme také zcela zsinalí jako Kristus na kříži, v naprosté závislosti na Dárci života a jeho daru, který má pramen v Otci, avšak skrze Krista již zároveň ve víře a v naději spojeni již nyní s jeho výkupnou smrtí milostí křtu (srov. Řím, 6,3), onou „pečetí synovství" (srov. J 1,12-13), a skrze „závdavek Ducha" (srov. 2Kor 1,22; Řím 8,23), avšak i přesto v očekávání Dechu, který již nikdy neustává, ale kterým se dýše navěky: „Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." (J 6,40)

Související články:

Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista 
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc  
Tomáš Akvinský: Proč Kristus vstal z mrtvých? 
Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí
  Epiifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel  
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása) 
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí  
Cyril Jeruzalémský: Sestoupil do podsvětí, aby i odtud vysvobodil spravedlivé   
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí 
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem   
 Efrém Syrský: Vyzdob, Pane, v našich myslích příbytek dni, který nezná konce  
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života!  
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna 
Atanáš Alexandrijský: Obnov naše dny jako na počátku 
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií 
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh 
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna  
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry  
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice 
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium) 
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my  
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici  
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá  
Řehoř z Nyssy: Prvorozený nového stvoření  
František Saleský: List o narození Páně  
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem  
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu  
Láska plodí milovaného i milujícího  
Kristus, původce vzkříšení a života  
Augustin: O Trojici (De Trinitate)  
Maxim Turínský: Kristus je den  
 Nejsvětější Trojice