Šeol

Šeol

(hebr. שאול)

- podle starých lidových představ Izraelitů i v hebrejském textu Starého zákona je šeol místem posmrtné říše. Etymologie názvu je velmi nejasná a obtížná. Název šeolu lze snad odvodit od slovesa šaʼl - „dožadovat se", „žádat". Tím by se pojem blížil latinskému orcus rapax. Septuaginta šeol překládá řeckým výrazem hádes, obvyklým v řeckých mytologických textech pro posmrtnou říši. Podle lidových představ starých Izraelitů ležela říše mrtvých hluboko pod zemí jako protějšek nebe - oblohy. Do šeolu se ubírají duše všech zemřelých, které se podobají stínům. Jejich život je pouze stínem pozemského života, dokonce ani nezasluhuje jména života. I zbožného Izraelitu děsila představa šeolu, kde ustává veškerá činnost.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Praha 1963, a upraveno a zkráceno redakcí Revue Theofil.]

Související články: 

Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása)  
Cyril Jeruzalémský: Sestoupil do podsvětí, aby i odtud vysvobodil spravedlivé  
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu 
Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel
Ladislav Pokorný: Velikonoční třídení (triduum)
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc