Sabellianismus, sabelianismus

Sabellianismus, sabelianismus

- trinitární blud nazvaný podle Sabellia (původem z Libye, v první polovině 3. stol. pak působil v Římě, kde však byl r. 220 exkomunikován), jedna z verzí monarchianismu či modalismu, což znamená, že Sabellius učil, že Bůh existuje pouze jako jediná osoba a že Syn a Duch Svatý jsou pouhé způsoby jeho působení a nikoliv další dvě osoby jediného Boha, jak tomu oproti Sabelliovi učí křesťanská orthodoxie o Bohu Trojici. Ježíše Nazaretského tak sabelliáni považovali pouze za člověka „adoptovaného" Bohem, který Krista následně naplnil ctnostmi a moudrostí.

Proti tomuto bludnému učení se postavili mnozí církevní otcové, kteří Sabellia považovali za patripassiána, a z nich zejména alexandrijský patriarcha Dionýsius (†265). Epifanius ze Salaminy (†403) ve svém Panarionu (kap. 65.) o učení Sabellia mimo jiné píše:

„Neboť on a sabelliáni, kteří od něj pocházejí, se domnívají, že Otec je týž, Syn je týž a Duch Svatý je tímtéž, tedy že jsou tři jména pro jedinou hypostazi. Neboli podobně jako je u člověka tělo, duše a duch, tak Otec je, tak říkajíc, jako ono tělo, Syn jako ona duše, a jako je lidský duch v člověku, tak je Duch Svatý v Božství. Nebo že je tomu jako u slunce, které sice tvoří jedinou hypostazi, avšak má tři projevy (energeias), to jest osvěcování, zahřívání a držení okrouhlého tvaru. Zde zahřívání neboli teplo a vření je jako Duch, osvěcování je jako Syn a Otec sám je formou celé této hypostaze. Syn byl pak v daný čas poslán jako paprsek uskutečnit v kosmu veškerý záměr (oikonomias) evangelia a spásu člověka, a poté byl opět vzat do nebe, podobně jako ze slunce byl vyslán paprsek a opět se navrátil zpátky ke slunci."

Použitá literatura: