Před rozjímáním

Představuji si, jako bych prodléval před Spasitelem, přítomným přede mnou, jak jsem v jeho neviditelné přítomnosti vždy a všude.

Klaním se Ti, Spasiteli, jenž jsi zde přítomen jako Bůh i člověk, s tělem i duší, se svým pravým tělem i krví. Klečím před tvým svatým člověčenstvím, které bylo počato v lůně nejsvětější Panny, spočívalo na jejích loktech. Potom dospělo k mužnosti a povolalo u galilejského moře dvanáct apoštolů, kteří konali divy a hlásali slova moudrosti a pokoje. A když se naplnil čas, zemřelo povýšeno na kříži, dalo se uložit do hrobu, pak vstalo z mrtvých a nyní panuje na nebesích na věky.
Chválím a velebím toto přesvaté člověčenství a zcela se zasvěcuji a odevzdávám Tomu, který je pokrmem mé duše a mou rozkoší věčnou.

V neděli: Ó moudrosti, která jsi vzešla z úst Boha svrchovaného, panující od končin do končin, mocně a jemně vše řídící a pořádající. Přijď a nauč nás svým cestám!

V pondělí: Ó Pane a Vůdce domu izraelského, který ses zjevil Mojžíšovi v plameni hořícího keře a dal na hoře Sinai Zákon, přijď a vztáhni své rámě, spas nás!

V úterý: Ó Kořeni Jesse, který se vztyčuješ na znamení národů a před nímž zmlknou ústa králů a kterého budou vzývat pohané, přijď, abys nás vysvobodil, a neodkládej!

Ve středu: Ó klíči Davidův a Žezlo domu Izraelova, který otvíráš a nikdo nemůže zavřít. Zavíráš a nikdo nemůže otevřít: přijď a vyveď ze žaláře zajaté, kteří sedí v temnotách a stínu smrti.

Ve čtvrtek: Ó Východe, odlesku světla věčného a slunce spravedlivého, spravedlnosti, přijď a osviť ty, kteří sedí v temnotách a stínu smrti!

V pátek: Ó Králi národů, po kterém tolik toužili! Kameni úhelný, který jsi vše spojujícím základem, přijď a zachraň člověka, kterého jsi z hlíny stvořil!

V sobotu: Ó Emanueli, Králi a Zákonodárče, očekávání a Spasiteli národů: přijď a spas nás, Pane a Bože náš!

(Tyto antifony jsou vzaty z breviáře, z posledního týdne před Božím narozením.)

I.

Bůh Stvořitel 

1.

 Bůh učinil vše a viděl, že je to dobré a že je vše stvořeno ke svému blahu. Ale co je dobré tomuto, není již dávno dobré onomu, co činí šťastným toho, činí nešťastným onoho. Bůh však stanovil, abych dosáhl pravého dobra, když sám svou vinou nenaruším jeho plány. Vidí mne, jak jsem, volá mne mým jménem. Zná míru mých sil a ví, jakého stupně dokonalosti mohu dosáhnout. Vidí před sebou mé pravé štěstí a je ochoten mi ho dopřát. Bůh ví, co je mým pravým štěstím. Já to však nevím. Není všeobecného pravidla, co je dobrem a blahem, co se líbí jednomu, nelíbí se druhému. A tak jsou cesty, vedoucí k dokonalosti, rozdílné a prostředky ke spáse jsou pro každou duši vytčeny zvlášť. Proto nás Bůh vodí vždy po svých vlastních cestách.

Víme, že chce naše pravé štěstí, ale neznáme, ani v čem záleží, ani kterými cestami jej dosáhnout. My jsme slepí. Kdybychom byli ponecháni sami sobě, jistě bychom se minuli cílem. Proto se musíme svěřit zcela jeho vedení. V jeho rukou se pak nesmíme lekat a ochabovat ani tehdy, vede-li nás cizími cestami - via mirabilis - cestou podivnou, jak říká církev. On nás povede bezpečně a dovede nás k tomu, co je vpravdě pro nás nejlepší, ne k tomu, co jsme my za nejlepší považovali, ani k tomu, co se hodí pro jiné, ale k tomu, co se hodí právě jen pro nás.

2.

Bůh byl sám v sobě dokonalý a blažený, a přece ke své oslavě stvořil svět. Je všemohoucí a mohl by učinit sám všechny věci. Jeho vůlí ale bylo, aby jeho plány byly uvedeny ve skutek skrze bytosti, které stvořil. Naším cílem je jeho oslava, naplnění jeho úradků. Jsem proto stvořen, abych byl i učinil to, co určil jen mně. V úmyslech a na světě Božím mám místo, jaké nezaujímá nikdo jiný. Ať jsem chudý nebo bohatý, vážený nebo lidmi pohrdán, Bůh mne zná a volá mne mým jménem.

Stvořil mne, abych Mu prokázal zcela zvláštní, určitou službu, svěřil mi to i ono dílo, jaké nesvěřil nikomu jinému. Mám své vlastní poslání, snad ho zde na zemi nechápu a nepoznávám, ale na věčnosti, v jiném životě, mi bude odhaleno. Potřebuje mne nějak k vykonávání svých plánů právě tak, jako každý z archandělů má své místo v plánu světovém, proto nesmím na svém místě chybět, jinak povolá někoho jiného: může vzbudit syny Abrahamovy i z kamene.

Mám tedy účast a podíl na velkém Božím díle, jsem jedním kroužkem v řetězu, jednou nitkou v poutu spojujícím lidi vespolek. Bůh mne nestvořil nadarmo: splním svůj úkol, jak jen mohu. Budu andělem pokoje a míru, hlasatelem pravdy v kruhu svého působení, i když to nemám v úmyslu - jen pokud zachovám jeho přikázání a budu-li Mu sloužit ve shodě se svým posláním. Proto Mu budu zcela důvěřovat, ať se se mnou stane cokoliv, ať mne vede má dráha kamkoliv: nikdy nedopustím, abych žil marně!

Budu-li stísněn, ať Ho chválí mé utrpení; budu-li v soužení či bídě, ať mne bída přiblíží k Němu! Nemoc, zármutek i bída jsou snad nutné prostředky k velikému cíli, přesahujícímu náš obzor. Bůh nečiní nadarmo nic. Ať můj život prodlouží nebo zkrátí, ví, co je dobré. Ať mi odejme přátele a pošle mne do ciziny, ať mi sešle pohár trpkosti a stísněnosti ducha, ať přede mnou zastře budoucnost: ví vždy a vždy, co je dobré.

Ó, Adonai - Pane, který řídíš Izraele a vedl jsi Josefa! Emanueli, Moudrosti nevýstižná: Tobě se zcela odevzdávám, Tobě se svěřuji s tělem i duší! Ty jsi moudřejší než já, miluješ mne více než já sám sebe. Naplň na mně své smlouvy, ať jsou jakékoliv! Jednej ve mně a skrze mne, jak se Ti líbí! Jsem stvořen a zrozen pouze ke tvé službě, abych náležel jen Tobě a byl tvým slepým nástrojem. Učiň tedy, abych tvým slepým nástrojem i byl! Nežádám si vědět, nežádám si vidět. Prosím jen: Nakládej se mnou podle svého nekonečného milosrdenství!

Který lidský duch si dovede učinit obraz o lásce, kterou lne věčný Otec ke svému jednorozenému Synu! Je to láska věčná a nekonečná, je tak veliká, že teologové dávají jméno této lásky Duchu svatému, aby vyjádřili její nekonečnost a dokonalost.

Uvažuj tedy, má duše, v hlubokém klanění o tomto hrozném tajemství. Neboť jak miluje Otec svého Syna, tak miluje Syn tebe, náležíš-li k jeho vyvoleným. Řekl výslovně: „Jako miloval Otec mne, tak já miluji vás, zůstaňte tedy v mé lásce!" Které tajemství v celém okruhu zjevených pravd je větší než toto? Láska, kterou miluje Syn tebe, bytost stvořenou, je podobna lásce Otce k jeho Synu nestvořenému. Jak podivuhodné je to tajemství! Ty jedině vysvětluješ věc nepochopitelnou, že vzal na sebe mé tělo a za mne zemřel! Ono tajemství plyne z tajemství tohoto, ale také se z něho teprve dokonává. Kdyby mne nemiloval láskou nevýslovnou, netrpěl by za mě. Nyní chápu, proč se za mne vydal na smrt. Miluje mne tak, jako Otec miluje svého Syna, ne pouze tak, jako milují pozemští otcové, ale jako miluje věčný Otec svého věčného Syna! Nyní poněkud chápu smysl onoho nepochopitelného, jako propast hlubokého ponížení. Chtěl mne raději vykoupit než stvořit nové světy!

A jak vytrvalý je ve své lásce! Miloval nás již za dnů Adamových. Už na počátku řekl: „Neupustím od tebe, ani se tě nevzdám." Nezavrhl nás v našich hříších, nikoho, ani mne. Vždy a vždy znova mne nalezl, až mne vykoupil svou Krví. Byl rozhodnut už dávno a vykázal mi místo ve svém svatém království, ačkoliv jsem se tak tvrdošíjně vzpíral! A nyní, když mi projevil svou lásku věčnou, co že ode mne žádá? Nic jiného, než abych Jej také miloval, byť pouze svou nepatrnou měrou, jakou je schopen tvor ke svému Tvůrci.

Ó, tajemství všech tajemství! Jak nevýslovně velká je láska věčného Otce k Synu, tak nepochopitelná je láska božského Syna k nám lidem. Proč to, Pane můj? Cos na nalezl dobrého na mně, ubohém hříšníkovi? Proč jsi na mě shlédl dlouhým, hlubokým pohledem lásky? „Co je člověk, že si na něho vzpomínáš, co syn země, že jej navštěvuješ?" Nekonečnou lásku jsi věnoval tomuto bídnému tělu a mé slabé vinou zatížené duši, kteří mají život jen ze tvé milosti! Dokonej na mně, Pane, své dílo a jako jsi mne miloval od počátku věčnou láskou, dej, abych i já Tebe miloval až do konce!

[Převzato z John Henry Newman: Bůh a já, Krystal, Olomouc 1930. Z anglického originálu  Meditations and Devotions, III, přeložil Prokop Holý. Jazykově upraveno.]

Více o bl. Johnu Henrym Newmanovi 

Od téhož autora:

Traktát o Nejsvětější Trojici
Bůh - Stvořitel
Modlitba za jednotu
De Profundis - Z hlubin 
Před rozjímáním
Modlitba za světlo pravdy 
Zkreslené křesťanství 
O víře, Ježíšovu Srdci a andělích 

Související články:

John Henry Newman - životopis
Lukáš Drexler: John Henry Newman: I pokus se počítá  
Lukáš Drexler: V "communiu" s kardinálem J. H. Newmanem