Jaroslav Ovečka, 18.1. 2008
Sv. Jan od Kříže (1542-1591) je jedním z nejvýznamnějších duchovních autorů křesťanského západu a jeho díla nabízejí neutuchající inspiraci všem, kdo touží po hlubokém vztahu s Bohem. Jedním z těchto děl je jeho Duchovní píseň. Souhrn Janovy nauky obsažené v tomto spisu nám v následujících dílech na pokračování předkládá překladatel Janových děl, jezuita Jaroslav Ovečka.
O sv. Janu od Kříže (1542-1591), církevním učiteli a spolupracovníku sv. Terezie od Ježíše při zakládání bosé větve karmelitánského řádu, se dost obecné ví, že on a sv. Terezie jsou nejhlavnější pisatelé o mystice v nové době. Méně je známo, že čtyři velké spisy sv. Jana (vlastně tři, poněvadž Výstup na horu Karmel a Temná noc jsou jen části téhož díla) jsou výkladem tří z jeho mystických básní. Výstup a Noc, obojí bohužel nedokončené, vykládají báseň Za temné noci; spis Duchovní píseň je výklad básně Kde jsi se skryl, Milovaný; nejméně rozsáhlý Plamen lásky žhavý vysvětluje báseň počínající slovy: Ó plameni lásky žhavý.[1]
Sv. Jan náleží ke španělským klasikům a těmito třemi básněmi a několika jinými ze své malé básnické produkce o 22 číslech se řadí k největším lyrikům svého mateřského jazyka. Dvě kratší z básní jím i vyložených byly již dříve přeloženy do češtiny, totiž Za temné noci od Boušky (Nový život 1903) a (v divném pojetí) od Karáska ze Lvovic (Týn 1921), Ó plameni lásky žhavý od Pikharta (Starošpanělský zpěvník 1908), ze čtyřicetislokové Kde jsi se skryl, Milovaný však byl dosud podán (1906) od Rečka jen sedmislokový úryvek utvořený ze slok, které ani přímo po sobě nenásledují.[2] Nebude tedy od místa, když ji po krátkém literárně historickém úvodu předložíme napřed celou v básnickém překladu Dr. Alfreda Fuchse, a pak znovu podáme sloku za slokou v doslovném prozaickém převodu, k němuž postupně přidáme obsah a rozbor dle výkladu, který dal této své básni sv. Jan v Duchovní písni a bez něhož jí nelze náležitě porozumět.
Když sv. Jan roku 1578 vyvázl ze žaláře v Toledu, měl s sebou sešitek svých básní složených ve vězení. Bylo mezi nimi také 31 slok básně Kde jsi se skryl, Milovaný. Tři další sloky napsal, když byl rektorem řádového studijního domu v Baeze v Andalusii v letech 1579-1581, a posledních pět v letech 1582-1584, když byl již převorem v Granadě. Báseň tedy měla souhrnem 39 slok a nějaké výklady k ní složil sv. Jan již v letech 1578-1581, kdy byl napřed vikářem kláštera na Kalvárii u Baezy a od roku 1579 rektorem v Baeze, vyhovujíc tak dotazům bosých karmelitek z Beas de Segura, k nimž, jakožto jejich duchovní vůdce, z obojího toho místa docházel. Ale i z Granady občas navštěvoval řeholnice v Beas a pečoval ovšem také o granadské karmelitky, takže příležitostných výkladů k básni Kde jsi se skryl v Granadě asi též přibývalo, ačkoliv o tom nemáme výslovné zprávy. Na žádost M. Anny od Ježíše, převorky granadských bosých karmelitek, konečně roku 1584 dokončil a upravil výklad celé básně ve spise Duchovní píseň. Avšak o nedlouho později, snad i proto, že byl novými mystickými milostmi, kterých se mu zatím dostalo, lépe poučen o nejvyšších stupních mystického spojivého života, celý výklad poněkud přepracoval. Přitom po desáté sloce vsunul novou sloku, takže slok je nyní čtyřicet, a pořadí dřívějších slok patnácté až dvaatřicáté, to je velkou většinu slok opěvujících duchovní zasnoubení a duchovní sňatek, značně změnil. Táž změna pořadí stihla ovšem i výklad slok, jenž byl přitom rozšířen, takže rozsah spisu vzrostl asi o čtvrtinu.
Obojí úprava - jak básně, tak spisu - je zachována a vydána tiskem. Zde se ovšem, jak je přirozené, přidržíme úpravy neboli redakce druhé.
Báseň sama má v pramenech jméno buď podle svého prvního verše Adonde te escondiste - Kde jsi se skryl, anebo, s nepatrnými obměnami, Sloky mezi duší a Ženichem. Spis, který ji vykládá, sv. Jan v listě M. Anně od sv. Alberta z června r. 1586 nazývá stručně Sloky Nevěsty. V rukopisech obojí redakce titul spisu zní Výklad slok jednajících o projevech a vývoji („del ejercicio") lásky mezi duší a Ženichem Kristem. Tak zní i v důležitém rukopise první redakce tohoto spisu (a básní sv. Jana), který mají karmelitky v Sanlúr de Barrameda v Andalusii a jejž sv. Jan na mnoha místech sám poopravil a opatřil poznámkami, kterých pak zřejmé použil v druhé redakci výkladu této básně. Teprve ve vydání z roku 1630 má tento spis titul Cántico espiritual entre el alma y Cristo su esposo - Duchovní píseň mezi duší a Kristem, jejím Ženichem, a od té doby se obecně říká Duchovní píseň jak básni, tak zvláště celému spisu, jenž obsahuje báseň a výklad.
Duchovní píseň, báseň, je plná ozvěn z Velepísně Šalomounovy nejen v jednotlivostech, nýbrž je jejím ohlasem i jako celek. Podobně jako Velepíseň je to totiž dialogickou alegorickou básní o lásce mezi Milovanou a Milovaným: zde u sv. Jana od Kříže mezi duší a Slovem, Synem Božím, nejprve jakožto mezi milou a milým, pak snoubenkou a snoubencem a konečně chotí a chotěm, především z hledisku lásky a touhy po spojení a naděje v ně a jejich ukojení. A jako je Velepíseň nejen část Písma svatého, nýbrž po mnoha stránkách i skvělé umělecké dílo, tak jsou Sloky mezi duší a Ženichem skvělou stavbou v celku a propracovaností v jednotlivých částech, něžností a vroucností myšlenek a citů, krásou a bohatstvím metafor a obrazů braných z celé přírody, skvělou veršovou technikou a konečně i rozsahem nejkrásnější básní sv. Jana od Kříže.
Její výklad v Duchovní písni nejde ani zdaleka do takové hloubky a šíře, jako výklad básně Za temné noci ve Výstupu a v Noci. Zato však je úplný a pojednává o celém mystickém životě - od jeho počátku v činné noci smyslu s rozjímáním a nazíráním získaným až do jeho dovršení ve stavu mystického sňatku s přepodobněním - takže nám, počínaje zvláště od duchovního zasnoubení, i poněkud nahrazuje to, co chybí ve Výstupu a v Noci. Úplně to nahradit, ani nehledě k menší hloubce výkladu v PS, ovsem nemůže, protože hledisko v těch dvou spisech je jiné než v Duchovní písni, totiž ve Vp a N hledisko bolestné očisty, potřebné přípravou ke spojení mystickým sňatkem, takže výklady, které nám ve Výstupu a v Noci chybějí, by byly již i proto (ani nemluvě o bohatství mystických zkušeností a postřehů sv. Jana, které by bylo stačilo i na dvojí výklad z téhož hlediska) podávaly alespoň z velké části něco jiného. V tom ovšem, o čem všechny tři pojednávají, se tyto spisy sv. Jana právě pro různost hlediska doplňují. Nyní tedy podáváme nejprve básnický překlad všech čtyřiceti sloh Kde jsi se skryl.
Pokračování.
(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1936. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)
Jan od Kříže: Duchovní výstrahy
Terezie od Ježíše: Výkřiky za bloudící
Jan od Kříže: Jak dobře znám já zdroj
Marie Konečná: Jan od Kříže - životopis
Jan od Kříže: O Slovu Božím - Del Verbo divino
Jan od Kříže: Poučení, která uchovala M. Magdaléna od Ducha Svatého
Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux
[1] Zkratky:
Vp = Výstup na horu Karmel
N = Temná noc
Ps = Duchovní píseň, první redakce
PS = Duchovní píseň, druhá redakce
Pn = Plamen lásky žhavý, první redakce
PN = Plamen lásky žhavý, druhá redakce
[2] Z novějších překladů básně zmiňme následující: Kam jsi se ukryl, milý od Gustava Francla in: Sv. Jan od Kříže, Poezie, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003 (2. vyd.); Písně mezí duší a Snoubencem od Vojtěcha Kohuta OCD in: Svatý Jan od Kříže, Duchovní píseň, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2000. Pozn. RTh.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.