Obnov naše dny jako na počátku

Bůh - Slovo nejlepšího Otce - neopustil lidskou přirozenost řítící se do zkázy, ale zničil smrt, kterou lidé na sebe uvalili, tím, že obětoval vlastní tělo; svým učením napravil jejich nedbalost a svou silou a mocí obnovil vše lidské.

To může potvrdit autoritou posvátných spisovatelů, Spasitelových učedníků každý, kdo četl jejich spisy, kde říkají: „Vždyť Kristova láska nás pudí, že jsme si udělali tento úsudek: jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni. A umřel za všechny, abychom nežili už jen sobě, nýbrž pro toho, který za nás umřel a vstal z mrtvých, pro našeho Pána Ježíše Krista."[1] A znovu: „Vidíme však, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, třebaže utrpěl smrt. Bylo třeba, aby on z dobrotivého rozhodnutí Božího za všechny lidi podstoupil smrt."[2] Potom týž udává důvod, proč se slušelo, aby se stal člověkem Bůh - Slovo a ne někdo jiný: „Bylo to jistě vhodné, aby ten, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že zdokonalí utrpením toho, který je má vést k jejich spáse."[3] Těmito slovy naznačuje, že nikomu jinému nepříslušelo zachránit lidi od nastávající zkázy než Božímu Slovu, jímž byli na počátku stvořeni.

Slovo vzalo na sebe tělo proto, aby se mohlo stát obětí za lidi s podobným tělem, jaké měli oni. To prohlašují titíž autoři takto: „Protože tedy sourozenci mají krev a tělo společné, i on se jich stal účastným, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, to je ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří po celý život byli drženi v otroctví strachem před smrtí."[4] Tím, že obětoval vlastní tělo, učinil konec zákonu vynesenému proti nám a obnovil počátek života tím, že nám dal naději na vzkříšení.

Smrt vinou lidí dostala nad nimi moc. Proto skrze Boha - Slovo, jež se stalo člověkem, byla smrt zničena a byl vzkříšen život, jak říká muž plný Krista: „Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu,"[5] a následující. Neumíráme přece už jako odsouzenci, ale jako lidé, kteří mají být probuzeni z mrtvých, očekáváme společné všeobecné vzkříšení, které jistě v patřičné době uskuteční Bůh, jeho původce a dárce.

[Oratio de incarnatione Verbi, 10; in PG XXV,111-114. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a s ohledem k řeckému a latinskému znění mírně upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Chvála postu
Trojice je svatá a dokonalá
List o usneseních Nicejského koncilu  
O vtělení Slova   

Související články:

Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my   
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu 
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
Melitón ze Sard: Velikonoční homilie (Peri Pascha)  
Řehoř z Nyssy: Prvorozený nového stvoření 
Augustin: Jedině od Boha je naše spása 
Augustin: Totožnost Kristova těla

Poznámky:

[1] 2Kor 5,14-15.

[2] Žid 2,9.

[3] Žid 2,10.

[4] Žid 2,14-15.

[5] 1Kor 15,21-22.