Dopis k obláčce jedné řeholnice

„Regnum mundi et omnem ornatum saeculi contempsi propter amorem Domini mei Jesu Christi."[1]

„Královstvím světa a všemi okrasami země jsem pohrdla pro lásku mého Pána Ježíše Krista."

Když jsem nad sebou slyšel pět tento radostný rej a panenské vyzdvižení jedné vybrané Boží nevěsty z falešného světa do nebeského Života, pomyslel jsem si: „Může radostně zanechat milé ten, kdo si vybral milejší!" A to se mi dnes vpravdě stalo. Proto ti dávám, falešný světe, svobodně s Bohem!

Vizte, všechny lásky, hru světa! Obejmul jsem stín, zasnoubil jsem se se snem, byl jsem posedlý bludem. Aj, kde je nyní obraz bludu, kde je příslib snu? Kdybych tě měl, světe, tisíc let, co by to nyní bylo? Jako okamžik pominulo. Rozloučení je vlastnost tvé přirozenosti. Domníval jsem se, že jsem tě obsáhl, jak jsi mi zmizel! Kdo tě dříve neopustí, toho opouštíš ty, kdo se s tebou nerozloučí ochotně, toho odměníš truchlivým rozloučením. Ó běda, ty vrahu! Proto s Bohem, s Bohem! Milost Boží s tebou nyní i vždycky. Podváděj ty, kteří tě nepoznávají, mne již nikdy nepodvedeš.

„Regnum mundi" - ach, mé dítě v Bohu všemohoucím, poslyš, co ti pravím: „Pamatuj, pamatuj, že jsi se s roz-vahou vzdala všech svých přátel a cti a dober, a buď pevná v této vůli. Nebuď jako mnohé pošetilé dívky, které se rovnají zavřeným zvířatům ve zvěřinci: když se zavřou dveře, vyhlížejí skrze plot. Tyto jsou napůl vně a napůl uvnitř. Běda, běda! Jak ztrácejí pro malé věci na velikém díle! Sloužit Bohu je jim žalářem, duchovní kázeň je jim úzkou a těsnou stájí. A proto, že nemohou mít jablko, čichají vůni. Místo různých věnců oblékají pestré šaty a poněvadž nemohou nosit rudý šarlat, šněrují se do bílého pytle, místo manželského svazku pečují o čas marnící, srdce olupující rušitelku celého duchovního života: pomíjející přátelství. Co je jim odepřeno ve skutcích, to požívají ve slovech, a co se jim nemůže stát, to mají v myšlenkách. Souží se se svojí touhou a laskají se s obrazy svých přání tak, jako žíznivý člověk, který sní o studené vodě. A jak se tak sem tam obracejí, mizí to a zůstává prázdná dlaň a smutné srdce... Běda, Bože na nebesích, není to ubohý život, není to předpeklí: nemoci mít svět a být bez Boha, být mrtev tomuto celému světu a přece být oloupen o duchovní útěchu, být ztracen pro obě strany, Boha i svět? Jak budou stát pohrdány na konci světa před svými přáteli i před celým světem! Jak se samy uhryžou hořem, že se tak malými věcmi oloupily o tak veliké, nezměrné dobro!

Ach, mé dítě! Ale sloužit Bohu svobodně a radostně, s čistým srdcem, aj, jak slastný je to život! Ach, obsáhnout plným srdcem slastné, laskavé Dobro, jak rozkošná je to věc! Věz, i kdyby nebylo žádné odměny podle tohoto světa, vyplatí se to samo v sobě. Hleď, oni chodí po zemi a bydlí na nebesích. Aj, čistoto, jak jsi krásná! Nikomu sloužit, nikomu nežít nežli Bohu - jak jsi svobodná! Ach, milý Pane, milostná Moudrosti, tobě se zasnoubit, dát lásku za lásku, jak milostné to je!

Pane, oni praví, že dáváš utrpení. Aj, utrpení, aj, radostné utrpení, které mne činí milým tobě, které mne s tebou spojuje... Pane, kdo je v čase bez utrpení? Vpravdě, nikdo na zemi. Jak jsou vysoké hrady, široká města, ani rudé pláště, ani pestré čapky tě před ním neochrání. Hleď, nevidíš to správně: skvít se prospívá zevnějšku, ale trápení prospívá uvnitř... Pane, z počátku se od věcí odtrhnout, to bolí; potom je to snesitelné, ach, Bože; ale pak je to rozkošné nad všechny časné věci.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 7, 1941. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Více o bl. Jindřichovi Suso  

Od téhož autora:

Povzbuzení duši 
Před ukřižováním
Bl. Jindřich Suso a eucharistie

Související články:

Jan Tauler - životopis
Jan Tauler: Píseň lásky 
Mistr Eckhart: Marie a Marta 
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše 
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství
Johannes Ruysbroeck: Nadpřirozená vyrovnanost
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení
Lukáš Drexler: Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku)

Poznámky:

[1] „Pohrdla jsem královstvím tohoto světa a veškerou jeho slávou pro lásku svého Pána Ježíše Krista." Text responsoria, jež se pronášelo při obřadu oblékání nových řádových sester do řádového roucha. Pozn. RTh.