Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Kenose, kenoze, kenósis, kenotický

Kenose, kenoze, kenósis, kenotický

věrouka

Kenose, kenoze, kenósis, kenotický 

(z řeckého κενωσις [kenósis] - „vyprázdnění se", „sebezmaření"; κενoς [kenos] - „prázdný")

  

- teologický výraz vyjadřující postoj druhé Boží osoby - Syna, který se zřekl svého Božského postavení, aby se mohl vtělit a stát se jedním z nás lidí, aniž by však přestal být Bohem. Teologické uchopení skutečnosti kenose vychází z hymnu v Listu Filipským 2,5-11, kde se tento pojem vyskytuje:

 

"Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:

Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

nýbrž sám sebe zmařil (εκενωσεν), vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,

aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - 

a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus je Pán."

 

Výraz se používá také pro vyjádření vztahů ve společenství osob Nejsvětější Trojice, kdy Syn se ve vztahu k Otci „vyprazdňuje", „upozaďuje", „dává mu místo" ("Otče můj, ... ne jak já chci, ale jak ty chceš."; srov. Mt 23,69). Vrcholným výrazem Ježíšovy kenose je jeho dobrovolná smrt na kříži. Podobně se hovoří i o kenosi Otce při věčném plození svého Syna: Otec „ztrácí" svůj život - sebe pro Syna („plodí jej") a dává mu vše kromě své osoby, a Syn, který je „synem svého otce" a ve všem otce napodobuje („Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.", Jan 5,19), „ztrácí" svůj život pro Otce a pro jeho vůli.

Po vzoru vztahů v Trojici se výraz používá také v oblasti spirituality ve vztahu mezi Bohem (Ježíšem Kristem) a jeho služebníkem (učedníkem), ale také ve vztazích mezi lidmi (muže a ženy, mezi dvěma přáteli).

Kenose („upozadění se", „sebevyprázdnění") je předpokladem opravdového vztahu dvou osob, neboť je dáním prostoru druhému, aby přebýval v prvním, a „upřednostněním" jeho. Je postojem pravé lásky, kdy jedna osoba umírá pro svého „miláčka", aby on mohl žít. Do jisté míry tento postoj vyjadřují i slova Jana Křtitele: „On musí růst, já se však umenšovat." (Jan 3,30)

 

Související články:

Perichoreze, perichórésis
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu

 

Lukáš Drexler, 15.11. 2008

Přečteno 850x

další křesťanské pojmy