Nacházíte se na: Theofil > Bůh, Trojice > Kenotický trojjediný Bůh

Kenotický trojjediný Bůh

Hans Urs von Balthasar, 29.1. 2024

Trojjediný Bůh je ve všem svém konání zároveň kenotický: jak ve svém vnitřním životě, v jednání každé z osob Trojice vůči druhým dvěma, tak ve vztahu ke stvořenému světu - při jeho stvoření i při jeho vykoupení, jak to popisuje slavný švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar (+1988) zejména ve své "Teodramatice".

 

Mluvili jsme o první „kenozi" Otce, abstrakce-076-vyr-2-men.jpgvyvlastňujícího sebe sama „plozením" soupodstatného Syna. Tato první kenoze se takřka automaticky rozšiřuje na kenozi zahrnující celou Trojici. Syn by totiž nemohl být soupodstatný s Otcem jinak než sebevyvlastněním; a jejich „My", to jest Duch, musí být také Bůh, má-li být „osobní" pečetí tohoto sebevyvlastnění, které je v Otci i Synu totožné. Neboť Duch nechce nic „pro sebe sama", ale, jak ukazuje jeho zjevení ve světě, chce být jednoduše čistou manifestací a sdílením lásky mezi Otcem a Synem (J 14,26; 16,13-15). Tato prvotní kenoze umožňuje všechna ostatní kenotická hnutí Boha ve světě; ta jsou jednoduše jejími důsledky. První „sebeomezení" trojjediného Boha nadchází díky obdarování jeho tvorů svobodou. Druhé, hlubší „omezení" téhož trojjediného Boha nadchází v důsledku smlouvy, která je z Boží strany nerozlučitelná, ať už se s Izraelem stane cokoli. Třetí kenoze, která není pouze christologická, ale zahrnuje celou Trojici, nadchází vtělením samotného Syna: od této chvíle projevuje svůj eucharistický postoj[1] (který mu byl vlastní odevždy) v pro nobis[2] Kříže a ve Vzkříšení pro dobro světa.

 

[Hans Urs von Balthasar: Teodramatika. Teologicko-dramatická teorie, IV. Dějství, III, C, 1, b (úryvek). Z vydání: Balthasar, H. Urs von: Theo-Drama. Theological Dramatic Theory, Vol. IV. The Action, San Francisco 1994 (orig.: Theodramatik: Dritte Band: Die Handlung, Einsiedeln 1980), přeložil Lukáš Drexler.]

 

Od téhož autora:

Ježíšova smrt je interpretem jeho života   
Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Žena je domovem muže, z něhož "vzata jest"   
Maria, paměť církve 1/3 - Mariino rozjímání   
Maria, paměť církve 2/3 - Maria a Letnice   
Maria, paměť církve 3/3 - Učitelka církve   
 Tajemství božské bohaté chudoby   
Trojjediné sebezřeknutí Lásky  
Syn je vzorem i cílem světa  

 

Související články:

Nejsvětější Trojice  
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže 
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu  
Trans Trojice anathematem polyamorie  
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého  
John Meyendorff Kenotické bytí Ducha Svatého   
Hans Urs von Balthasar: Trojjediné sebezřeknutí Lásky  
Lukáš Drexler: Kenoze jako krása v díle Bruna Forteho  
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života!  
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý 
Bruno Forte: Ukřižovaný Bůh je zjevením krásy, která zachraňuje  
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý  
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií  
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh 
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu 
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže 
Láska plodí milovaného i milujícího  
Lukáš Drexler: Bůh   
Kristus Král 

  

nejsvetejsi-trojice-8.jpg

 

Poznámky:


[1] Autor zde nemá bezprostředně na mysli svátost eucharistie, ale stav „eucharistie" neboli bytostné „díkůčinění" Syna vůči Otci, ve smyslu původního významu řeckého slova ευχαριστια [eucharistia] - „vzdávání díků", jaké se vztahovalo jak obecně ke vzdávání díků Bohu, tak k díkůvzdání Bohu za pokrm, včetně díkůvzdání při svátostné eucharistické hostině podle vzoru Ježíšova, jak je to zaznamenáno i v Bibli a na základě čeho tato svátostná hostina později získala své pojmenování: „vzal chléb, vzdal díky (ευχαριστησα [eucharistésa]), lámal jej" (1Kor 11,23-24; srov. též např. Mt 26,27; Mk 14,23). Balthasarem uváděná „eucharistie" Syna je Synovou věčnou bytostnou vděčností vůči Otci za zplozenost Syna Otcem a obdarovanost, kdy tato „eucharistie" Syna je jeho známkou jak „v nebi", tj. odvěčně v Trojici, tak i na zemi, tj. po jeho vtělení, které je podle Balthasara důsledkem této „vděčnosti" Syna Otci, kdy tato bytostná „eucharistie" Syna poznamenává i celé jeho pozemské působení od početí, přes kříž, sestoupení do podsvětí a vzkříšení až ke vstoupení vzkříšeného Syna do nebeské slávy, jakou má Syn od Otce. Viz též v dalším Balthasarově textu zde. Pozn. překl.

[2] Lat. „pro nás". Pozn. překl.

 

[RSS]

Přečteno 345x

další články