věrouka, morální teologie
Dědičný hřích je hřích našich prarodičů (Adama a Evy), který přechází jako stav spolu s lidskou přirozeností rozením na všechny lidi. Jeho podstata podle katolické nauky spočívá v nedostatku posvěcující milosti. K tomu přistupují následky hříchu: oslabení přirozených darů člověka (rozumu a vůle), zlá žádostivost a tělesná smrt. Kromě Kristova svatého lidství byla dědičného hříchu - v okamžiku svého početí - uchráněna pouze blahoslavená Panna Maria, protože byla Bohem vyvolena za Matku Boží (svátek Neposkvrněného početí Panny Marie se slaví 8. prosince). Dalším důsledkem dědičného hříchu je vyloučení člověka z nadpřirozeného patření (visio beatifica) na Boha v nebi. Dědičného hříchu je člověk zbaven svátostí křtu, mimořádně úkonem dokonalé lásky k Bohu.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy
Ambrož Milánský: Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš
Basil Veliký: Je ďábel příčinou našeho hříchu?
Mechtilda Magdeburská: Hřešit je ďábelské
Leszek Czyż: O pokušení
Antonín Salajka, 17.5. 2009
Přečteno 2037x
Pozornosti doporučujeme nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy", např.:
Zákon (mojžíšský) - Ikona, ikony - Ikonostas - Omofor, omoforion - Jóta, ióta - Mystický sňatek - Levitace - Bilokace - Didascalia apostolorum - Rovný, rovná apoštolům - Vtělení - Epifanie - Paraklét, Paraklétos ad.