Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Vy jste světlo světa

Vy jste světlo světa

sv. Chromatius z Akvileje, 10.1. 2022

Bůh je světlo, a světlem jsou i ti, kteří jsou Jeho a kteří mají svítit jak ke spáse své, tak ke spáse druhých, jak vykládá zejména na slova Matoušova evangelia biskup sv. Chromatius z Akvileje (+ cca 407/408).

 

ruce-svetlo-men.jpg
 

 

„Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se rozsvítí světlo, nestaví se pod kbelík, ale na svícen, takže svítí všem v domě." (Mt 5,14-15) Solí země nazval Pán své učedníky (srov. Mt 5,13), protože okořenili nebeskou moudrostí srdce lidského pokolení, omámená ďáblem. Nyní je nazývá také světlem světa, protože byli osvíceni od Něho, pravého a věčného světla, a sami se také stali světlem v tmách.

Neboť protože On sám je Slunce spravedlnosti (srov. Mal 3,20), ne neprávem jmenuje i své učedníky světlem světa. Protože jejich prostřednictvím, jako nějakými třpytivými paprsky, vylil na celý svět světlo svého poznání. Zahnali totiž ze srdcí lidí temnoty bludu, když jim ukázali světlo pravdy.

Skrze ně jsme byli osvíceni i my, ze tmy jsme se stali světlem, jak říká apoštol: „Byli jste kdysi ovšem tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte tedy jako děti světla." (Ef 5,8-9) A opět: „Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo." (1Tes 5,5)

Po zásluze svědčí i svatý Jan ve svém listě, když říká: „Bůh je světlo" (1J 1,5), a kdo zůstává v Bohu, je ve světle, jako i On je ve světle (srov. 1J 1,7). Protože tedy máme tu radost, že jsme byli vysvobozeni ze tmy bludu, proto máme stále žít ve světle jako děti světla. Proto říká apoštol: „Svítíte mezi nimi jako svítilny v tomto světě, neboť máte slova života." (Fil 2,15-16)

Jestliže to nebudeme dělat, bude to vypadat, že zastíráme a zastiňujeme tak potřebné a užitečné světlo svou nevěrností jako nějakým závojem, ke škodě jak naší, tak jiných. Proto víme a čteme, že i člověk, který raději ukryl hřivnu, obdrženou pro výnosné nebeské obchodování, než by ji dal směnárníkům, uvalil na sebe náležitý trest (srov. Mt 25,14-30; Lk 19,12-27).

A tak ona nádherná svítilna, která byla rozžata pro naši spásu, má v nás stále svítit. Máme totiž svítilnu nebeského přikázání a duchovní milosti, o které zaznamenal David: „Tvé přikázání je svítilnou mým nohám, světlem na mé stezce." (Ž 119,105) A Šalomoun o ní říká: „Svítilnou je přikázání Zákona." ( 6,23)

Proto tuto svítilnu Zákona a víry nemáme skrývat, ale máme ji stavět v Církvi vždycky jako na svícen ke spáse mnoha lidí, abychom i my měli prospěch z tohoto světla pravdy, i všichni věřící, aby byli osvíceni.

  

[Chromatius z Akvileje: Výklad Matoušova evangelia, 5, 1.3-4; in CCL 9, 405-407. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

 

Více o sv. Chromatiovi z Akvileje

 

Od téhož autora:

Modlitbu Páně vyznávejme nejen ústy, ale svým životem!    

 

Související články:

Josef Blaha: Na počátku bylo světlo   
Origenes - sv. Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla  
John Henry Newman: Modlitba za světlo pravdy
Lukáš Drexler: "A hned vyšel ven..."

 

[RSS]

Přečteno 199x

další články