Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském

XVIII, 1. Setkal jsem se však s Makariem Alexandrijským, Presbyterem místa zvaného Kelie[1]. Pobýval jsem na onom místě devět let, z nichž tři současně s ním. Některé jeho skutky jsem tedy viděl sám, o jiných jsem slyšel od něj nebo mi je vyprávěli druzí.[2] Jedna z askezí velkého Makaria byla, že kdykoliv uslyšel o nějaké askezi, velmi zaníceně ji sám vykonal.[3] Od kohosi se dozvěděl, že obyvatelé Tabenesis jí po všech čtyřicet dní postní doby syrové pokrmy, a rozhodl se sedm let nejíst nic, co prošlo ohněm. Kromě syrové zeleniny, kterou našel, a namočených luštěnin, neokusil nic jiného. 2. Když to zdárně vykonal, uslyšel o někom jiném, že jí libru chleba denně. Rozlámal tedy své suchary, kousky vložil do džbánu a rozhodl se z nich jíst tolik, kolik vytáhne rukou. S úsměvem vyprávěl: „Nabíral jsem sice velmi mnoho kousků, ale nebylo mi dovoleno je úzkým otvorem vytáhnout. Celník mi nedovolil, abych všechny snědl."

Tři roky konal tuto askezi, kdy jedl tak čtyři až pět uncí chleba a pil stejné množství vody. Za celý rok spotřeboval v jídle půl litru olivového oleje.

3. A ještě jiná jeho askeze. Rozhodl se překonat spánek. Vyprávěl, že aby přemohl spánek, nevešel dvacet dní do příbytku. Ve dne spalovaný žárem, v noci tuhnoucí chladem. Říkal však: „Kdybych se pak rychle neuchýlil pod střechu a neoddal se spánku, vyschnul by mi mozek, neboť jsem již ztrácel vědomí. Zvítězil jsem nad spánkem, nakolik to záleželo na mě. Kde však záleželo na přirozenosti mající potřebu spánku, tam jsem ustoupil."

4. Jednou časně ráno seděl v kelii a do nohy ho bodl komár. Pocítil bolest a komára sajícího mu krev rozplácnul rukou. Později si však dělal výčitky, že jednal mstivě. Rozhodnul se tedy, že bude nahý přebývat šest měsíců v močálech, které se nachází ve skétské poušti. Tam jsou komáři jako vosy a dokáží probodnout i kůži divokého kance. Komáři jej napadli a celé jeho tělo se pokrylo otoky. Díky tomu pak někteří mysleli, že trpí elefantiázou. Když se po půl roce vrátil do své kelie, poznalo se, že je to Makarios, pouze po hlase.

5. Vyprávěl nám, že kdysi zatoužil vejít do hrobky Jannese a Jambrese.[4] [5] Tuto hrobku postavili mágové, kteří měli u faraona přední místa. Když si v oněch časech získali postavení, vybudovali z kamenů opracovaných ze čtyř stran ono dílo, učinili si v něm vlastní hrob a nahromadili tam mnoho zlata. Vysázeli také stromy, to místo je totiž vlhké, a mezi nimi vykopali studnu. 6. To vše udělali, neboť doufali, že si po svém odchodu budou v tomto ráji užívat. Svatý Makarios neznal cestu, která vede na to místo. Určoval směr podle hvězd, takže prošel pouští jakoby to bylo moře. Sebou si vzal otýpku rákosí a každou míli si udělal znamení, aby našel cestu zpátky. Po devíti dnech cesty se přiblížil k tomu místu. Mezitím co spal, démon, který stále bojuje proti kristovým atletům, posbíral všechny rákosy a položil je svázané k jeho hlavě, jakoby na znamení hrobky. 7. Po probuzení Makarios objevil rákosy. Možná to Bůh připustil k jeho většímu pocvičení, aby nevkládal naději ve své rákosy, ale v oblačný sloup, který provázel Izrael čtyřicet let po poušti.[6]

Makarios vyprávěl: „Na setkání se mnou vyšlo z hrobky sedmdesát démonů. Křičeli, tloukli před mou tváří křídly jako krkavci a říkali: ‚Co chceš Makarie? Co chceš mnichu?[7] Proč jsi přišel na toto naše místo?[8] Nemůžeš tu zůstat.‘"[9] Makarios jim řekl: „‚Pouze vejdu, porozhlédnu se a odejdu.‘[10]

8. Vešel jsem", vypráví, „a objevil jsem bronzové vědro, zašlé časem, zavěšené železným řetězem nad studnou, a též granátová jablka, která neměla žádný vnitřek, neboť byla vysušena sluncem."

Potom odešel a zpáteční cesta mu trvala dvacet dní. Po cestě mu došel chléb a voda, které si s sebou nesl, a ocitnul se ve velkých nesnázích.[11] Vyprávěl, že už padal vysílením, když se před ním objevila nějaká dívka oblečená čistým lněným šatem a držící džbán plný vody. 9. Říkal, že od něj byla vzdálena asi jeden stadion[12]. Šel tři dny, stále ji viděl, jak stojí se džbánem, ale nemohl ji dostihnout. Bylo to jako ve snu. Jelikož měl naději, že se napije, vydržel. Později uviděl množství antilop, v oněch místech je hodně antilop, a jedna z nich měla mládě. Její vemeno, jak říkal, oplývalo mlékem. Vlezl tedy pod antilopu a vysál tolik mléka, kolik potřeboval.[13] „Antilopa šla za mnou až ke kelii, a místo svého mláděte, které odháněla, kojila mne."

10. Jindy zase kopal studnu poblíž vzrostlého chrastí a uštknula jej zmije. Je to zvíře se smrtelným jedem. On ji však chytil oběma rukama za čelisti a roztrhnul se slovy: „Bůh tě neposlal, jak se tedy odvažuješ ke mně přijít?"

Měl v poušti různé kelie. Jednu hluboko v poušti Sketis, druhou v Liba, další v místech zvaných Kelie a ještě jinou v pohoří Nitria. Ve dvou, které byly bez oken, Makarios přebýval po tmě v době postu. Jiná byla těsná a nešly tam natáhnout nohy. Další pak zase dost široká a v té se setkával s návštěvníky.

11. Uzdravil takové množství lidí sužovaných démony, že není možno je spočítat. Za naší přítomnosti k němu přinesli urozenou dívku z Tesaloniky, která byla již mnoho let ochrnutá.[14] Makarios ji vlastnoručně mazal olejem, modlil se nad ní a po dvaceti dnech ji poslal zpět do jejího města zdravou. Ona odešla po vlastních a poslala potom svatým mnoho darů.

12. Makarios uslyšel, že obyvatelé Tabennesis vedou výtečný způsob života. Převléknul se, takže vypadal jako dělník, a po patnácti dnech cesty pouští došel do Thebaidy. Vešel do kláštera tabenneských a vyhledal jejich archimandritu Pachomia, muže proslulého jména, majícího dar proroctví. Identita Makaria mu však zůstala skryta. Když se setkali, říká: „Prosím tě, přijmi mě do svého kláštera, abych se mohl stát mnichem." 13. Pachomios mu však namítnul: „Jsi již pokročilého věku, nemůžeš být asketou. Bratři jsou asketé a ty neuneseš jejich námahy. Pohoršíš se, odejdeš a budeš jim zlořečit."

Nepřijal ho první den, ani druhý, ba ani sedmý den. On byl však vytrvalý a postil se. Později mu znovu říká: „Přijmi mě, otče, a jestliže poruším půst nebo nebudu pracovat jako druzí, přikaž mě vyhodit." Pachomios přesvědčil bratry, aby ho přijali. V tom klášteře žije až dodnes skupina čtrnáctiset mužů.

14. Vstoupil tedy do kláštera. Uběhl krátký čas, nastala doba Velkého postu a Makarios uviděl, že každý koná jiný způsob askeze: jeden jedl pouze večer, druhý jednou za dva dny, další po pěti dnech. Jiný zase celou noc stál a ve dne seděl. On sám si namočil množství palmových větví, stál v jednom rohu a nejedl chléb, nedotknul se vody, nekleknul si, ani nelehnul, dokud se nenaplnily dny Velkého postu a nepřišla Pascha. Neokusil nic, kromě několika listů kapusty, které jedl v neděli, aby to vypadalo, že něco jí. 15. Jestliže někdy vyšel za svojí potřebou, okamžitě se zase vracel a beze slova se stavěl na své místo, aniž otevřel ústa a s kýmkoliv promluvil. Nedělal nic jiného, než že se v srdci modlil a zpracovával větve, které měl v rukou. Když ho všichni asketi viděli, vzbouřili se proti představenému a řekli: „Odkud jsi přivedl toho člověka bez těla k našemu odsouzení? Buď vyženeš jej, nebo věz, že my všichni od tebe odcházíme."

Když vyslechnul vše o způsobu jeho života, modlil se k Bohu, aby mu odkryl, kdo to vlastně je, 16. a bylo mu to zjeveno. Vzal tedy Makaria za ruku, zavedl ho do domu modlitby, kde byl oltář, a říká mu: „Pojď sem, ctihodný starče, ty jsi Makarios a zatajil jsi to přede mnou. Již mnoho let tě toužím uvidět. Děkuji ti, žes dal mým chlapcům za vyučenou, aby si moc nezakládali na své askezi. Nyní se vrať k sobě, neboť jsi nás dostatečně poučil, a modli se za nás."

Po těchto slovech Makarios odešel.

17. Jindy zase vyprávěl: „Když jsem zdárně vykonal všechny způsoby asketického života, po kterých jsem zatoužil, přišla mi na mysl další touha. Chtěl jsem svého ducha na pět dní nepřerušeně zaměřit k Bohu. Jakmile jsem se k tomu rozhodnul, uzavřel jsem kelii i dvůr, abych nemusel nikomu na nic odpovídat. Druhý den jsem začal a přikázal svému duchu: ‚Nesestupuj z nebes. Máš tam anděly, archanděly, nebeské mocnosti a Boha veškerenstva. Nesestupuj z nebe dolů.‘[15]

18. Vytrval jsem dva dny a dvě noci, čímž jsem démona rozdráždil natolik, že se stal plamenem ohně a podpálil v mé kelii všechny věci. Oheň spaloval dokonce i rohožku, na které jsem stál. Myslel jsem, že celý shořím. Nakonec jsem zachvácený strachem třetí den ustoupil. Nemohl jsem svého ducha sice již déle udržet, ale sestoupil jsem k patření na svět proto, aby mi to nebylo započítáno jako ješitnost."

19. Jednou jsem ke svatému Makariovi přišel a uviděl jsem před jeho kelií ležet presbytera z vesnice. Jeho hlava byla nemocí zvanou rakovina napadena natolik, že mu byla na temeni vidět holá kost. Přišel k Makariovi, aby byl uzdraven, ale on jej v jeho stavu nepřijal. Já jsem ho tedy požádal: „Prosím tě, slituj se nad ním a dej mu odpověď."

20. On mi však řekl: „Nezaslouží si být uzdraven, neboť mu to bylo posláno jako poučení. Jestliže ho chceš uzdravit, přesvědči jej, aby se zdržel slavení liturgie. Cizoloží totiž a přesto slaví liturgii, proto je vychováván. Kdyby se rozhodnul od tohoto pohrdání ustoupit, Bůh by ho uzdravil."

Řekl jsem to tedy nemocnému a on ochotně přísahal, že již nebude vykonávat kněžskou službu. Tehdy jej Makarios přijal a zeptal se: „Věříš, že je Bůh?"[16] Odpověděl: „Ano." 21. Makarios se ptal dále: „Domníváš se, že se můžeš Bohu posmívat?" Na to onen říká: „Ne." Makarios mu tedy praví: „Jestliže poznáváš svůj hřích a Boží poučení, kvůli kterému jsi to podstoupil, napříště se naprav."

On vyznal svůj hřích a dal slovo, že již více nebude hřešit a že nebude sloužit liturgii, ale příjme opět laický stav. Tehdy na něj Makarios vložil ruce a on se po několika dnech uzdravil. Dorostly mu vlasy a odešel zdravý.[17]

22. Na vlastní oči jsem viděl, jak byl k němu přinesen chlapec posedlý zlým duchem. Makarios mu položil pravou ruku na hlavu a levou na srdce, a modlil se nad ním tak dlouho, až způsobil, že chlapec visel ve vzduchu. Chlapcovo tělo se nafouklo jako měch a vypadalo, jakoby trpělo zánětem kůže. Náhle chlapec vykřiknul a všemi otvory ze sebe vypustil vodu. Když se uklidnil, nabyl opět původních rozměrů. Makarios jej pomazal svatým olejem, polil požehnanou vodou a předal otci. Přikázal, aby se chlapec čtyřicet dní nedotknul masa, ani vína. Takto jej uzdravil.

23. Kdysi ho znepokojovaly myšlenky marné slávy a pokoušely se jej vyhnat z kelie. Pod záminkou dobročinnosti mu radily, aby se vydal do města Římanů a tam léčil nemocné. Proti těmto duchům v něm výtečně působila milost. Když už s nimi dlouho bojoval a tlak se stupňoval, padnul na práh kelie, nohy nechal venku a řekl: „Vyvlečte mě násilím démoni, já totiž po vlastních nohách neodejdu. Jestliže mne budete schopni vytáhnout, půjdu." Ještě se jim zavázal přísahou: „Budu takto ležet až do večera, a jestliže mne nezvikláte, nebudu vás poslouchat."

24. Ležel dlouho, a nakonec vstal. Přišla však noc a napadli jej znovu. Naplnil tedy koš dvěmi měřicemi písku, položil si ho na ramena a procházel se po poušti. Setkal se s ním Theosebios Kosmétor, rodem z Antiochie, a ptá se jej: „Co neseš otče? Předej mi to břímě a nemoř se." On však říká: „Já mořím toho, který moří mne. Když je totiž odpočatý, navádí mne k putování."

Ztrávil takto ještě dlouhý čas. Nakonec však tělo pokořil a vrátil se do své kelie.

25. Tento svatý Makarios, který byl presbyterem, nám vyprávěl ještě tuto věc, říkal: „V čase rozdělování tajemství jsem si všimnul, že asketa Marek dar nepřijímal nikdy ode mne, ale vždy mu jej anděl podal z oltáře. Přitom jsem viděl pouze ruku po zápěstí." Tento Marek byl velmi mladý člověk. Dokonale znal Starý i Nový Zákon. Oplýval přemírou mírnosti a byl nad jiné rozvážný.

26. V jednom z posledních dnů Makariova života jsem ve svém volnu šel a posadil se u jeho dveří. Poslouchal jsem, co říká nebo co provádí, neboť jsem ho, já začátečník, považoval za nadlidskou bytost. Byl uvnitř sám. Dosáhnul již sta let a ztratil zuby, ale bojoval se sebou i s ďáblem. Říkal: „Co chceš zlý starče? Pohleď, vzal sis víno, i oleje jsem se dotknul. Ty nastrojený žroute, co ještě chceš?" Potom pravil i ďáblu: [18]„Copak ti něco dlužím? Nic u mě nenalezneš. Odejdi ode mě!" A jakoby se dráždil znovu řekl: „Jak dlouho s tebou, žroute, ještě budu?"[19]

27. Jeho žák Pafnucios nám vyprávěl, že jednoho dne přišla k Makariovi hyena a přinesla své mládě, které bylo slepé. Zabušila hlavou na dvířka, vešla dovnitř a položila je u jeho nohou.[20] Svatý štěně vzal a vzápětí poté, kdy se pomodlil a potřel mu oči slinou, prohlédlo. Matka je nakrmila, vzala a odešla. 28. Dalšího dne hyena svatému přinesla kůži velké ovce.[21] Blažená Melánie mi řekla, že ono rouno dostala od Makaria jako dar. Co je na tom divného?[22] Vždyť hyenu obdařil chápavostí ten, který umožnil proroku Danielovi strávit den se lvy.[23]

Makarios říkal, že ode dne, kdy přijal křest, neplivnul na zem,[24] a to byl pokřtěn před šedesáti lety.[25]  29. Byl malé postavy a chudý. Vousy měl pouze okolo rtů a na bradě, přemírou askeze mu totiž na skráních nerostly.

Jednou jsem k tomuto svatému přišel mocně zasažený acedií a říkám mu: „Otče, trápí mne myšlenky, které říkají, abych odtud odešel, když nic nedělám, co mám dělat?" On mi odpověděl: „Řekni jim, že v těchto končinách zůstáváš pro Krista."

Z mnohých skutků svatého Makaria jsem ti zde ukázal jen některé.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky:

[1] Kelie - středisko asketů ležící asi 18 km jihozápadně od Nitrie.

[2]  +  Kdysi uviděl Makarios u velkého otce Antonína vybrané větve palem, se kterými pracoval, a požádal ho o jednu otep. Antonín mu pravil: „Je psáno, nebudeš žádat to, co patří tvému bližnímu." Sotva to dořekl, všechny větve uschly jako sežehnuté ohněm. Když to Antonín viděl, řekl Makariovi: „Hle, spočinul na tobě Duch a zdědíš po mě mé ctnosti." Jednou ho zase ďábel objevil v poušti velmi tělesně znaveného a říká mu: „Hle, přijals Antonínovu milost, proč jen tu hodnotnou věc nepoužiješ a nepožádáš Boha o jídlo a sílu k další cestě?" On mu však pravil: „Mou silou a mou chválou je Pán, a ty Božího služebníka nepokoušej." Ďábel tedy vytvořil přelud velblouda naloženého vším potřebným k životu, který bloudil pouští. Velbloud uviděl Makaria a posadil se před ním. On ho však pokládal za přelud, což ostatně byl, a povstal k modlitbě. V tu chvíli přelud pohltila země. Tento Makarios Alexandrijský kdysi cestoval spolu s Makariem Velikým. Museli překročit Nil, a tu se přihodilo, že nastoupili na velký prám, na kterém již s velkou pompou seděli nějací tribunové (tribun byl římský úředník - pozn. RTh.). Měli bronzové vozíky, koně se zlatými uzdami, vojáky tělesné stráže a služebníky se zlatými pásy kolem krku. Jakmile tribunové uviděli mnichy sedící v rohu a oblečené do starých hadrů, velebili jejich skromnost. Jeden z těch tribunů jim pravil: „Jste blažení, neboť jste se vysmáli světu." Makarios Alexandrijský na to odpověděl: „My jsme se vysmáli světu, vám se však vysmál svět. A abys poznal, že jsi to neřekl sám od sebe, ale z prorockého ducha, věz, že jsme oba Makariové." On zasažený tou řečí odešel domů, odložil šaty, zvolil si život v samotě a vykonal mnoho skutků milosrdenství. Jindy dostal hrozen vína, po kterém toužil. Aby však prokázal zdrženlivost, poslal ho nemocnému bratru, který po něm toužil také. Tento bratr hrozen přijal s velkou radostí. Chtěje zakrýt svou zdrženlivost, a sám maje na to jídlo velkou chuť, poslal jej jinému bratru. I on však po přijetí učinil to samé, ačkoli velmi toužil hrozen sníst. Mnoho bratří dostalo ten hrozen, ale žádný z nich jej nechtěl sníst. Poslední bratr poslal hrozen zpět Makariovi a daroval mu tak veliký dar. Když totiž Makarios hrozen poznal a věc prozkoumal, s podivem nad zdrženlivostí bratří vzdal Pánu díky, aniž by hrozny sám snědl. PG 34 1050.

[3] Rivalita v askezi byla pro egyptské mnichy příznačná. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996 , s. 114, pozn. 143.

[4] Srov. 2Tm 3,8.

[5]  +  ..., aby poznal a navštívil tamní démony. Říkalo se totiž, že mocí jejich hanebného umění bylo na onom místě vyvoláno mnoho zuřivých démonů. PG 34 1051D.

[6] Srov. Ex 13,21.

[7]  +  ‚Proč jsi k nám přišel? Copak jsme někomu z mnichů něco udělali? Vlastníš už naši poušť, odkud jsi spolu se sobě podobnými vyhnal naše příbuzné. Nemáme s tebou nic společného.‘  PG 34 1052C.

[8]  +  ‚Jako anachoreta buď spokojený s pouští. Toto místo nám odkázali jeho stavitelé.‘  PG 34 1052C.

[9]  +  ‚Proč chceš vejít na tento pozemek, na který od doby, kdy zde pod námi byli pochováni bratři, kteří jej postavili, nevstoupil žádný živý člověk?‘ Ještě mnoho dalšího přednesli znepokojení a naříkající démoni."  PG 34 1052D.

[10]  +  Démoni na to: ‚Slib nám to na své svědomí.‘" Služebník Krista pronesl „to učiním" a démoni zmizeli. PG 34 1052D.

[11]  +  V oněch dnech pochodu pouští nejedl vůbec nic. Jak se časem ukázalo, byla to nejspíš zkouška jeho vytrvalosti. PG 34 1057A.

[12] Jeden stadion = 220 m.

[13]  Var. „Aby Pán ukázal, že jeho milost je mnohem větší, a poučil mou nepatrnost, přikázal antilopě, aby šla..."  PG 34 1057B.

[14]  +  Položili ji před jeho kelii a šli pryč. Svatý, hnutý milosrdenstvím, ji... PG 34 1059C.

[15]  +  ...a neupadni do smyslových myšlenek."   PG 34 1058D.

[16]  +  ..., kterému není nic skryté?"  PG 34 1059B.

[17]  +  Oslavoval Boha a děkoval i velkému Makariovi. PG 34 1059B.

[18]  +  „Říkám ti, odejdi ode mne, ďáble. Zestárnul jsi v rozepřích spolu se mnou, předepisoval jsi mi slabost těla a způsobil, že jsem se stal požitkářem, který si bere víno a olej." PG 34 1065C.

[19] Migne toto o Markovi. PG 34 1065C.

[20] Typický příklad „návratu do ráje", zvířata poslouchají člověka jako kdysi v ráji.

[21]  +  Když svatý rouno uviděl, řekl hyeně: „Odkud to máš, snad jsi nesežrala nějakou ovci? Já od tebe nepřijmu to, co pochází z nepravosti." Hyena však sklonila hlavu k zemi, poklekla svatému k nohám a rouno položila. On hyeně pravil: „Řekl jsem ti, že nepřijímám, pouze když se mi zavážeš přísahou, že už chudáky žraním jejich ovcí zarmucovat nebudeš." Nato ona přikývla hlavou, jakoby svatému Makariovo přisvědčovala. Tehdy kůži od hyeny přijal. Právě toto rouno Kristův služebník přenechal svatému a blaženému Athanasiovi Velikému. PG 34 1060C.

[22]  +  ..., že mužům ukřižovaným světu hyena prokazuje dobrodiní a naplněná pochopením jim ke slávě Boží a ke cti jeho služebníků nosí dary? PG 34 1060D.

[23] Srov. Dn 6,22.

[24] Podivná poznámka, když si uvědomíme, že plivání bylo v Egyptě něčím obvyklým. Autor tedy vyjadřuje, že se Makarios od obyčejných lidí odlišuje. KALINKOWSKI, St., STAROWIEYSKI, M., Palladiusz - Opoviadania dla Lausosa, Kraków 1996 , s. 123, pozn. 158.

[25]  +  Tento pravý Kristův služebník, nesmrtelný Makarios, byl pokřtěn ve svých čtyřiceti letech. Je třeba, abych se ti, Kristův služebníku, zmínil, jaký byl vzhled postavy nepřemoženého Kristova atleta Makaria. Důkladně jsem ho poznal, takže jsem se setkal i s jeho omezeností. PG 34 1065A.