Vedeni Duchem svatým

Člověk sám od sebe není nic, ale je mnoho, má-li Ducha svatého. Člověk je zcela pozemský a zvířecký; jen Duch svatý může pozvednout jeho duši a vyzvednout jej k nebi. Proč svatí byli tak prosti náklonnosti k zemi? Protože se nechali proniknout Duchem svatým. Ti, kdo jsou vedeni Duchem svatým, mají správné pojetí o každé věci, a proto mnozí neučení mohou poučovat moudré. Jsme-li vedeni Bohem síly a světla, nemůžeme bloudit.

Duch svatý je světlo a síla; dává nám rozlišovat pravdu od bludu, dobro od zla. Působí jako čočky, jež zvětšují předměty. Vlivem Ducha svatého se nám vše jeví dobře rozlišeno; i nejmenší skutky jsou buď dobré nebo zlé. Tak jako hodinář svou lupou vidí i nejmenší součástky hodinek, tak ve světle Ducha svatého vidíme všechny maličkosti svého života. Pak se nám i malé nedokonalosti zjeví jako velmi velké a malé hříchy působí hrůzu. Proto nejsvětější Panna nikdy nezhřešila; Duch svatý jí dal poznat ohyzdnost zla a ona byla naplněna úděsem při myšlence na nejmenší poklesek.

Ti, kdo mají Ducha svatého, jsou nesnesitelní sami sobě; tak poznávají svou bídu. Pyšní jsou odloučeni od Ducha svatého.

Lidské oko nevidí mimo tento život, tak jako mé oko nevidí, co je za zdí, jsou-li zavřeny chrámové dveře. Oko křesťana vidí ve věčnosti; proto ten, kdo se dá vést Duchem svatým, nepohlíží na svět, tak jako svět nepohlíží na Boha. Jde tedy o to, abychom věděli, kdo nás vede. Není-li to Duch svatý, je nepodstatné a za nic nestojí vše, co konáme.

Duše, jež má Ducha svatého, se nikdy neunavuje Boží přítomností; z jejího srdce vychází neustálý dech lásky, čas určený k modlitbě se duši, v níž působí Duch svatý, zdá vždy krátkým; její srdce je možné přirovnat k hroznu, jenž je právě v lisu.

Je to Duch svatý, jenž spravedlivým diktuje svaté myšlenky, a bez něho každý žár uhasíná; proto jakmile zpozorujeme, že již nejsme zahříváni láskou Boží, musíme k němu vykonat novénu, aby v nás zase sestoupil.

Kdybychom se tázali zavržených: Proč jste v pekle? Odpověděli by: Protože jsme odporovali Duchu svatému. A kdybychom se tázali svatých: Proč jste v nebi? Odpověděli by: Protože jsme naslouchali Duchu svatému... Přijdou-li nám dobré myšlenky, je to Duch svatý, jenž je vnuká. - Každého rána musíme říci: „Můj Bože, pošli mi svého Ducha, aby mi dal poznat, co jsem já a co jsi Ty."

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6, 1930. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

Vlažná duše 
Svaté přijímání
Myšlenky o Panně Marii
Panna Maria, prostřednice 
Nechejte se vést Duchem svatým
Půst, modlitbu a almužnu za každých okolností
Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat 
Jak krásná je duše! 

Související články:

Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého   
André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý 
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích  
Hans Urs von Balthasar: Maria, paměť církve 2/3 - Maria a Letnice
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch svatý nás obnovuje křtem 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6 
Marie Magdaleny de´Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás
Louis Lallemant: Poddajnost Duchu svatému a jeho vedení 
Basil Veliký: O Duchu svatém (De Spiritu Sancto) 
Brigita Švédská: O seslání Ducha Svatého 
Kateřina Sienská: Mateřský Duch Svatý 
Notker Balbulus: Píseň svatodušní