Nacházíte se na: Theofil > Bible > Blahoslavení chudí duchem...

Blahoslavení chudí duchem...

sv. Tomáš Akvinský, 23.8. 2010

Teologický výklad jednoho z Ježíšových blahoslavenství od Učitele Církve sv. Tomáše Akvinského (1225-1274). Latinský originál a český překlad.

 

„Beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum."

„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské."

(Matoušovo evangelium 5,3)

 

013-modrmen-svet.jpg

   

Dicit ergo beati pauperes, dupliciter legitur. Primo sic beati pauperes, idest humiles, qui se aestimant pauperes: illi enim sunt vere humiles, qui se pauperes aestimant, non solum in exterioribus, sed etiam in interioribus; Ps. XXXIX, 18: ego autem mendicus sum et pauper, contra illud Apoc. III, 17: dicis quia dives sum, et locupletatus, et nullius egeo, et nescis quia tu es miser, et miserabilis, et pauper, et caecus, et nudus et cetera. Et tunc hoc quod dicit spiritu, potest tripliciter legi. Spiritus enim aliquando dicitur superbia hominis; Is. II, 22: quiescite ab homine, cuius spiritus in naribus est, quia excelsus reputatus est ipse; Is. XXV, 4: spiritus robustorum quasi turbo impellens parietem. Et dicitur superbia spiritus quia sicut per flatum inflantur utres, ita per superbiam homines; Col. II, 18: inflatus sensu carnis suae. Ergo beati pauperes, scilicet hi, qui parum habent de spiritu superbiae. Vel accipitur spiritus pro voluntate hominis. Quidam enim sunt necessitate humiles, et isti non sunt beati, sed qui humilitatem affectant. Tertio accipitur pro spiritu sancto; unde beati pauperes spiritu, qui humiles sunt per spiritum sanctum. Et istae duae quasi ad idem redeunt. Et dicit pauperes spiritu, quia humilitas dat spiritum sanctum; Is. LXVI, 2: ad quem respiciam nisi ad pauperculum, et contritum spiritu, et trementem sermones meos? Istis pauperibus repromittitur regnum, in quo intelligitur summa excellentia. Et licet istud retribuatur cuilibet virtuti, specialiter tamen datur humilitati; quia omnis qui se humiliat exaltabitur, infra cap. XXIII, 12. Et Prov. XXIX, 23: humilem spiritum suscipiet gloria. Vel aliter, secundum Hieronymum. Pauperes spiritu, ad litteram, in abdicatione rerum temporalium. Et dicit spiritu: quia quidam pauperes necessitate sunt, sed non debetur illis beatitudo, sed illis qui voluntate. Et isti dicuntur dupliciter; quia etsi aliqui divitias habent, tamen non habent eas in corde; Ps. LXI, 11: divitiae si affluant, nolite cor apponere. Aliqui nec habent, nec affectant, et istud securius est, quia mens trahitur a spiritualibus ex divitiis: et isti dicuntur proprie pauperes spiritu, quia actus donorum, qui sunt supra humanum modum, sunt hominis beati: et quod homo omnes divitias abiiciat, ut nec aliquo etiam modo appetat, hoc est supra humanum modum. Istis autem repromittitur regnum caelorum, in quo notatur non solum altitudo honoris, sed affluentia divitiarum; Iac. II, 5: nonne Deus eligit pauperes in hoc mundo, divites in fide? Et nota quod Moyses primo promisit divitias; Deut. XXVIII, 1: faciet te dominus Deus tuus excelsiorem cunctis gentibus, quae versantur in terra; et infra: benedictus tu in civitate, et benedictus in agro. Et ideo ut distinguat dominus legem veterem a nova, primo ponit beatitudinem in contemptu divitiarum temporalium. Item, secundum Augustinum nota, quod ista beatitudo pertinet ad donum timoris: quia timor, maxime filialis, facit habere reverentiam ad Deum; et ex hoc contemnit homo divitias. Ponit Isaias beatitudines descendendo; Is. XI, 1: egredietur virga de radice Iesse, et flos de radice eius ascendet, et requiescet super eum spiritus domini, spiritus sapientiae et intellectus, spiritus consilii et fortitudinis, spiritus scientiae et pietatis, et replebit eum spiritus timoris domini. Christus e converso a dono timoris, scilicet a paupertate, quia Isaias praenuntiavit adventum Christi ad terram; Christus autem de terra sursum trahebat.

 

„Blahoslavení chudí." To je možné číst dvojím způsobem. Předně takto: „Blahoslavení chudí", to znamená pokorní, kteří se mají za chudé; opravdu chudí jsou totiž ti, kteří se pokládají za chudé nejen ve věcech vnějších, nýbrž i vnitřních. Žalm 39,18: „Já pak jsem žebrák a chudák"[1] je proti slovům Apokalypsy 3,17: „Pravíš: ‚Jsem bohatý, ano, zbohatnul jsem a ničeho nepotřebuji‘, a nevíš, že jsi ubohý a bídný a chudý a slepý a nahý". Proto slovo duchem [lat. spiritu][2] je možné číst trojím způsobem: Duch [lat. spiritus] se totiž někdy nazývá pýcha člověka: Izajáš 2,22: „Proto upusťte od člověka, který nemá než život [lat. spiritus, což lze překládat i jako „dech"; pozn. RTh] v chřípí, neboť jakou má cenu?"; Izajáš 25,4: „Dech [lat. spiritus] pyšných je jako vichr, který se opírá do zdi". A pýcha se nazývá duchem [lat. spiritus, což lze překládat i jako „vzduch"; pozn. RTh] proto, že jako se měchy dmou vzduchem, tak se pýchou dmou lidé: Koloským 2,18: „Nadýmá se smyslností svého těla."

Tedy „blahoslavení chudí", totiž ti, kteří mají málo z ducha [lat. spiritu] pýchy.

Slovo duch [lat. spiritus] lze chápat také jako vůli člověka. Někteří jsou totiž pokorní z nutnosti, ale ti nejsou blahoslavení, nýbrž blahoslavení jsou ti, kteří milují pokoru.

Za třetí je možné to vztahovat na Ducha svatého [lat. spiritu sancto]. Proto „blahoslavení chudí duchem" [lat. pauperes spiritu], kteří jsou pokorní skrze Ducha svatého. ... Říká „chudí duchem", protože pokora dává Ducha svatého: Isajáš 66,2: „Na koho pohlédnu, ne-li na chudičkého a stísněného na duchu [lat. contritum spiritu] a chvějícího se před mými slovy?"

Těmto chudým se slibuje království, čímž se rozumí nejvyšší vznešenost. A třebaže toto je odměnou kterékoliv ctnosti, dává se zvláště pokoře, protože „kdo se ponižuje, bude povýšen" (Matouš 23,12). Přísloví 29,23 praví: „Pokorný duchem [lat. humilem spiritum] dojde slávy."

Jinak lze slova „chudí duchem" vykládat podle sv. Jeronýma, a to doslova o zříkání se časných věcí. Pak slovo „duchem" [lat. spiritu] znamená, že někteří jsou chudí z nutnosti, těm ale nenáleží blaženost, jež však náleží těm, kteří jsou chudí dobrovolně. A tito mohou být dvojí: neboť ačkoliv někteří mají bohatství, nelnou k němu srdcem: Žalm 61,11: „Přijde-li bohatství, nepřilnete k němu srdcem."[3] Jiní nemají bohatství a ani po něm netouží, a to je bezpečnější stav, protože bohatství odvádí duši od duchovních věcí. A tito se nazývají „chudí duchem" ve vlastním smyslu slova, protože skutky obětí, jež jsou nad lidský způsob jednání, jsou skutky člověka blaženého. Jestliže však člověk opovrhne veškerým bohatstvím, takže už vůbec po něm netouží, je to nadlidský způsob jednání. A těm je přislíbeno království nebeské, v němž bude nejen velká čest, nýbrž i množství bohatství: Jakub 2,5: „Nevyvolil snad Bůh chudé na tomto svět za bohaté ve víře a za dědice království?"

Mojžíš nejdříve přislíbil bohatství: Deuteronomium 28,1.3: „Bůh tě povýší nade všechny národy. ... Budeš požehnán ve městě a budeš požehnán na poli." A proto, aby Pán rozlišil Nový zákon od Starého, klade na první místo blahoslavenství o pohrdání časným bohatstvím.

Podle sv. Augustina toto blahoslavenství náleží k daru bázně, protože bázeň, zvláště synovská, v nás působí úctu k Bohu, a proto člověk pohrdá bohatstvím. Izajáš 11,1 řadí blahoslavenství sestupně: Vzejde prut z pařezu Jišajova a z jeho kořene vykvete výhonek a spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch umění a zbožnosti a naplní jej dar bázně Hospodina. Kristus však naopak začíná darem bázně, totiž chudobou, protože Izajáš ohlásil příchod Kristův na zem a Kristus pak táhne vše od země vzhůru.

 

[Sancti Thomae de Aquino Super Evangelium S. Matthaei, V,2. Přeložil Reginald Dacík OP. Český překlad převzat s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1931. S ohledem na latinský originál upravil Lukáš Drexler.]

 

Další výklady blahoslavenství od sv. Tomáše Akvinského:

Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...

 

Od téhož autora: 

Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...  
Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Ježíš Kristus - cesta k pravému životu 
Drahocenná a obdivuhodná hostina
O zvěstování blahoslavené Panny 
Kristus je Hlavou Těla Církve 
Proč Kristus vstal z mrtvých? 
Proč Kristus zemřel na kříži?
Duch Svatý je Bůh  
O trojím rození  
Chudý Kristus  

 

Související články:

Anselm z Laonu: Výklad na Matouše  
Paschasius Radbert: Výklad na Matouše 
Július Pavelčík: Evangelium podle Matouše  
Hans Urs von Balthasar: Tajemství božské bohaté chudoby  
Pio z Pietrelciny: Pokora je pravda, a pravda je, že bez Boha jsme nic  
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha  
Dominik Opatrný: Velbloud uchem jehly 
Jan Ruysbroeck: Věnec ctností

 

Poznámky:

[1] V současném číslování je to Žalm 40,18. Pozn. RTh.

[2] Sv. Tomáš při výkladu vychází z latinského překladu Písma, tzn. z Vulgaty, kde se totéž slovo „duch" (lat. spiritus) vyskytuje v mnoha odlišných významech („duch", „dech", „život", „vzduch"...), což se odráží i v českém překladu Tomášova výkladu. Pozn. RTh.

[3] V současném číslování je to Žalm 62,11. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 19906x

další články