Temný a zároveň zářivý oblak víry

Víra není světlem jako ostatní. Ti, kdo věří z hloubi srdce, tomu dobře rozumějí ještě dříve, než je jim to vysvětleno. Víra osvětluje jejich cestu jako oblak, který vedl Židy pouští, oblak ve dne temný a v noci zářivý, neboť kvůli nám zmírňuje jas Boží. Ten, kdo od víry očekává příliš jasné a hmatatelné světlo, je zklamán, zatímco ten, kdo vstupuje do noci, v ní nachází bezprostřední světlo.

Víru můžeme také přirovnávat k hvězdě, která vede námořníka: neosvětluje vlny, po nichž loď v noci pluje, ale dává jí neochvějný směr.

Víra je také jistotou, jistotou, která není jako každá jiná. Ne takovou, kterou má člověk, když se dotýká a zakouší hmatem, ne takovou, jakou požadoval apoštol Tomáš: „Dokud ... nevložím svůj prst do místa po hřebech a svou ruku do jeho boku, neuvěřím."

„Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili" - odpovídá mu Ježíš (srov. J 20,25-29).

Víra nedává ani jistotu matematických úvah, jejichž závěry se prosazují díky vnitřní zřejmosti.

Jistota víry se neměří ověřitelnou jasností jejího předmětu, i když víra má své světlo; neměří se váhou jejích důvodů, ačkoli má pro sebe velmi vážné důvody. Neměří se ani silou vůle, která s ní souhlasí, ačkoli víra vyžaduje pevný souhlas vůle.

Jistota víry nespočívá v ověřitelné zřejmosti podle lidských měřítek, ale v samotné hodnotě Božího svědectví. Pokud věříme, je to proto, že nám to Bůh zjevil. Jsou lidé, kterým věříme na slovo, i když to, co říkají, se nám nezdá nesporné a překvapuje nás to. Věříme jim, protože jsou hodni víry. My, kteří nejsme vědci, věříme mnoha věcem, protože lidé vědy tvrdí, že pro ně mají důkazy. Věříme jim na slovo. A podobně i v životě věříme lidem, kteří nám vyprávějí o věcech, které viděli a které jsme my neviděli. Většinu věcí, které známe, známe nikoli z vlastní zkušenosti, ale ze svědectví někoho jiného, protože důvěřujeme těm, kteří to vědí a kteří o tom hovoří. A na tom stavíme silná přesvědčení.

Nejsilnějším přesvědčením v této oblasti víry je to, které pochází od Boha, od nejvyššího Svědka, Absolutní Pravdy: že jedině Bůh může kompetentně mluvit o Bohu.

V tom je podstata víry: přilnout k Bohu zjevujícímu se a zjevenému, k Bohu, který se odhaluje, nebo spíše odhaluje v sobě ten život, který nám nabízí: „Bůh je láska, ... a my jsme ... uvěřili v lásku," říká jasně (1J 4,8.16).

Jednotlivé pravdy obsažené v dogmatech jsou jen různými stěnami obroušeného kamene, kterým je jediná pravda, láska Boží, Bůh-Láska darovaný a rozdaný skrze Krista.

Víra je darem Boha ve dvou rovinách. Za prvé, Bůh se jednou provždy objektivně zjevil v Ježíši Kristu. On pak pravdu tohoto Zjevení zjevuje každé křesťanské generaci, každému křesťanu v Církvi. Víra je pro každého z nás osobně darem Božím.

[René Laurentin: Skutečně je Bůh mrtev?, kap. „Je víra jistotou?", část „Temný a zároveň zářivý oblak". Z polského vydání (Laurentin, R.: Czy Bóg umarł, Warszawa 1969 /fr. Dieu est il mort?, 1968/, s. 47-49) přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Maria, naše Matka  
Nejzazší dar Lásky  

Související články:

Řehoř z Nyssy: Poznání Boha  
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha  
John Henry Newman: O víře, Ježíšovu Srdci a andělích  
Petr Chrysolog: Vírou mudrců byla slavnostně ohlášena víra pohanů  
Theofil Antiochijský: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha 
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha   
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Marian Zawada: Mystická zkušenost jako zkušenost eschatologická  
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze 
Hana Rakusová: Jak rudé šípky hoří víra