Až přijde Kristus, uvidí lidé Boha

IV,20,4. Jediný je Bůh, který slovem a moudrostí stvořil a uspořádal všechno. Ale týž je Tvůrce, který i tento svět dal lidskému pokolení, který ovšem není podle své velikosti znám žádnému ze svých tvorů (nikdo zajisté nevystihl jeho hloubku, ani kdo z těch z dávných dob, kteří již zesnuli, ani kdo z těch z dob nynějších), avšak podle své lásky bývá vždy poznán skrze toho, skrze něhož ustanovil všechny věci. A tím je jeho Slovo, náš Pán Ježíš Kristus, který se stal v posledních dobách člověkem mezi lidmi, aby spojil konec s počátkem, to jest člověka s Bohem.

A proto proroci, kteří přijali od téhož Slova prorocké charisma, hlásali, že přijde v těle. Jeho příchodem došlo proto, že se Otci zalíbilo, ke spojení a společenství mezi Bohem a člověkem. Slovo od začátku předpovídalo, že se Bůh dá lidem spatřit a že s nimi bude přebývat na zemi, že bude rozmlouvat se svými tvory a bude jim pomáhat, že je zachrání a dá se jim poznat, že „nás vysvobodí z rukou všech, kdo nás nenávidí"[1], to jest od veškerého ducha přestupníků, a učiní, „abychom mu sloužili svatě a spravedlivě po všechny naše dny"[2], aby člověk přijal Božího Ducha a ubíral se v slávu Otcovu.

5. (...) Proroci tedy předem naznačovali, že lidé uvidí Boha, jak to říká i Pán: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha."[3] Ale podle jeho velikosti a nevylíčitelné slávy „nemůže nikdo spatřit Boha a zůstat na živu."[4] Otec je totiž nepochopitelný. Avšak podle své lásky a dobroty a proto, že může všechno, udělil těm, kdo ho milují, i to, že vidí Boha, což prorokovali i proroci, neboť „co je u lidí nemožné, je u Boha možné."[5]

Člověk totiž sám od sebe nevidí Boha, ale Bůh se ze své vůle dává spatřit lidem, kterým chce, kdy chce a jak chce. Vždyť Bůh má moc nade vším: tu je viděn skrze Ducha prorockého, pak skrze Syna adoptivně[6] a v nebeském království ho uvidíme otcovsky. Když totiž Duch připravuje člověka v Božím Synu, Syn pak ho přivede až k Otci a Otec mu pak dá neporušitelnost k věčnému životu, který vzchází každému z toho, že vidí Boha.

Jako totiž ti, kdo vidí světlo, jsou ve světle a vnímají jeho jasnost, tak i ti, kdo vidí Boha, jsou v Bohu a vnímají jeho jasnost. Boží jasnost jim pak dává život; proto ti, kdo vidí Boha, dostávají život.

[Irenej z Lyonu, Proti herezím, IV,20,4-5, in SC 100,634-640. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve; upraven podle latinského textu, s přihlédnutím k českému překladu (Svatého otce Irenea, biskupa a mučeníka Patero kněh proti kacířstvím s některými dodatky, přel. J. F. N. Desolda, Praha 1876), a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Eucharistie, záruka vzkříšení
Důkaz apoštolského zvěstování 
Zjevení Syna se rovná poznání Otce 
Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý 
Slávou Boží je živý člověk, životem člověka je patření na Boha  
Kristus je králem všech lidí 
Seslání Ducha Svatého 

Související články: 

Wincenty Myszor: Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu  
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla 
Cyril Jeruzalémský: O dvojím příchodu Ježíše Krista 
Bernard z Clairvaux: Přijde k nám Boží slovo
Augustin: Ježíš Kristus je Bůh i člověk 
Guerric z Igny: Očekáváme Spasitele 
Hippolyt Římský: Dvojí příchod Krista 
Karel Boromejský: O adventní době

Poznámky:

[1] Lk 1,71.

[2] Lk 1,75.

[3] Mt 5,8.

[4] Ex 33,20.

[5] Lk 18,27.

[6] Tj. skrze naše „přijetí za syny" (srov. např. Gal 4,5; Ef 1,5).