Vzývání Nejsvětější Trojice

Posvátné liturgické konání Církve začíná znamením Trojice. Liturgie nejen že bude slavena ke cti tří Božských Osob, ale veškerý obsah liturgického konání lze pochopit výlučně ve světle trojjediného jednání Boha, neboť milost našeho Pána Ježíše Krista nám byla dána jedině díky obětující se lásce Boha Otce, abychom mohli mít účast na společenství Ducha Svatého. Proto se liturgické modlitby Církve obracejí k nejzazšímu prameni, ze kterého prýští veškeré obdržené a vyprošené milosti, k Bohu Otci, který nám daroval zosobnění své milosti, když nám daroval svého Syna a přikázal Mu dát svůj život za nás, abychom se i my skrze Něj - a nyní také v Něm - stali účastnými Jeho aktu sebeobětování, jenž se opětovně uskuteční v  právě se rozpočínajícím liturgickém konání a jenž umožňuje to, že Otec a Syn nám udělí dar jednoty v Duchu Svatém. Jedině ve znamení trojjediného Boha, jednajícího vůči nám jako první, a vstupujíc v nejdůvěrnější jednotu s Jeho trojjediným konáním se Církev může osmělit vkročit do této sféry, ne jen pokorně prosíc Boha o vpuštění do ní, ale v poslušnosti berouc účast na Jeho konání, poněvadž podle slov Ježíše je Církvi přikázáno, aby to činila „na moji památku".

[Kapitola z knihy Adrienne von Speyr: Die heilige Messe. Podle polského překladu (Adrienne von Speyr: Msza święta, Poznań 2018) a s přihlédnutím k anglickému překladu (Adrienne von Speyr: The Holy Mass, San Francisco 1999) přeložil Lukáš Drexler.]

Více o Adrienne von Speyr

Od téže autorky:

"Já jsem alfa i omega, první i poslední" 
Modlitba za osvobození od sebe sama 
Modlitba odevzdání toho, co nemám
Nekonečnost v konečném
Maria, Služebnice Pána
Skrze Marii ke Kristu
Lumina

Související články:

Lukáš Drexler: U Boha a u lidí 
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna  
Marie od Vtělení (Guyart): Uchvácena a pohlcena viděním Nejsvětější Trojice