Modlitba je duchovní oběť

Modlitba je duchovní oběť, která zrušila oběti dřívější. Je řečeno: „Nač je mi množství vašich obětí? Jsem nasycen obětí beranů, tuku krmených telat; krev býků už nemám rád, ani ovce ani kozly. Kdo to po vás žádá?"[1]

Co tedy Bůh žádá, o tom nás poučuje evangelium. Praví: „Nastává hodina, kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Bůh je duch,"[2] a proto hledá takové ctitele.

My jsme praví ctitelé a praví kněží, když se modlíme duchem a duchem obětujeme modlitbu jako obětní dar, který přísluší výhradně Bohu a je mu příjemný. Ten si totiž vyžádal a vyhlédl.

Tuto oběť věnovanou z celého srdce, živenou vírou, pěstěnou pravdou, neposkvrněnou pro naši nevinnost, čistou pro naši bezúhonnost a korunovanou naší láskou máme přivést k Božímu oltáři s dlouhou řadou dobrých skutků s doprovodem žalmů a hymnů, aby nám vše od Boha vyprosila.

Vždyť co odepře Bůh modlitbě vycházející z ducha a z pravdy, když ji sám vyžaduje? Čteme, slyšíme a věříme, jak mnoho je dokladů pro její účinnost!

Modlitba ve staré době skutečně vysvobozovala z ohně, z tlamy šelem i od hladu, a přece ještě neměla Kristův příklad.

Oč účinnější však je křesťanská modlitba! Udělená milost nepostaví doprostřed ohně anděla s vodou, ani nezacpe tlamy lvům, ani nedonese hladovým žencům oběd, ani nezažene žádnou vášeň, ale trpící a zkoušené bolestmi vyzbrojuje trpělivostí, ctnostným životem přibývá milosti. Tak poznáváme, čeho můžeme vírou od Pána dosáhnout a co můžeme pro Boha vytrpět.

V minulosti pak modlitba též přiváděla pohromy, porážela nepřátelská vojska a zadržovala prospěšné deště. Nyní vsak modlitba spravedlivých odvrací všechen Boží hněv, chrání před nepřáteli a přimlouvá se za pronásledovatele. Co je na tom divného, že dovede stáhnout i vodu z nebe, když dokázala vyprosit i oheň? Bůh se dá přemoci jenom modlitbou. Kristus však nechtěl, aby působila něco zlého, zato jí dal všechnu moc ke konání dobra.

Proto nezná nic jiného než duše zemřelých volat zpět ze samotné cesty smrti, obnovovat síly slabých, uzdravovat nemocné, z posedlých vyhánět zlé duchy, otvírat brány žaláře a nevinným rozvazovat pouta. Modlitba zahlazuje poklesky, zahání pokušení, zastavuje pronásledování, těší malomyslné, oblažuje velkomyslné, doprovází pocestné, krotí příboje, děsí lupiče, živí chudáky, vládne bohatým, pozvedá kleslé, podpírá padající, pevně stojící pak drží.

Modlí se též všichni andělé, každý tvor se modlí, modlí se dobytčata i šelmy a sklánějí kolena; když pak vycházejí z chlévů a ze svých doupat, nepohlížejí k nebi se zahálčivou tlamou, ale svým způsobem rozechvívají vzduch. Tehdy se však také probouzejí ptáci, vzlétnou k nebi a místo rukou rozpínají perutě v podobě kříže. Tím ukazují něco podobného modlitbě.

Co můžeme ještě více říci o povinnosti modlitby? Že i sám Pán se modlil. Jemu čest a sláva na věky věků!

(Tertulián: O modlitbě, 28-29; CCL, 1,273-274. Převzato z Denní modlitby Církve a mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora: 

Uplatnění preskripce vůči heretikům 
Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  

 Související články:

Karl Rahner: Naplněním modlitby je láska  
Jan Zlatoústý (Chrysostom): Modlitba je světlem duše
Jan Maria Vianney: Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat 
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
Richard Rolle: O potřebnosti a hodnotě modlitby a rozjímání 
Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby 
Evagrius Pontský: Komentář k Modlitbě Páně  
František Saleský: O nezbytnosti modlitby  
Z myšlenek optinských starců o modlitbě 
Tomáš Kempenský: O modlitbě a četbě 
Bonaventura: Buď člověkem modlitby! 
Henri J. M. Nouwen: Pravidla modlitby 
Modlitbou tvoříme spolu s Bohem svět 
Origenes: Zač se modlit především?

Poznámky:

[1] Srov. Iz 1,11-12.

[2] Srov. J 4,23-24.