Hans Urs von Balthasar, 27.5. 2009
Třetí, závěrečná část rozjímání o Panně Marii - "paměti církve" od významného katolického teologa Hanse Urs von Balthasara (1905-1988), který v následujícím textu znovu zdůrazňuje pravý rozměr mariánské úcty: "Maria si ... nepřeje, abychom ji uctívali jako samostatnou osobu, nýbrž abychom poznávali hloubku lásky Boha v jeho vtělení a vykupitelském díle."
Maria si po dobu existence církve nepřeje, abychom ji uctívali jako samostatnou osobu, nýbrž abychom poznávali hloubku lásky Boha v jeho vtělení a vykupitelském díle. Jelikož Maria bydlí v domě učedníka, kterého Pán miloval, bylo by divné, kdyby jeho evangelium o lásce trojjediného Boha, která se zjevila v Kristu, nebylo spoluinspirováno její přítomností a jejím slovem. Jistě je velmi příznačné, že první mariánské zjevení, o němž se dozvídáme ze spolehlivých pramenů pocházejících od Řehoře z Nyssy, je vidění mladého Origenova žáka Řehoře Divotvůrce, kterého se mu dostalo, když se připravoval na své biskupské svěcení:
„Když jednou v noci rozjímal o slovech víry, zjevila se bdícímu postava, stařec kněžského vzhledu a v kněžském oděvu, který mu řekl, že se zjevuje z Božího pokynu, aby rozptýlil jeho nejistotu. Potom rukou pokynul stranou a ukázal na jinou nesmírně důstojnou postavu zářící nepředstavitelným leskem. Ta řekla evangelistovi Janovi, ať mladému muži objasní tajemství víry, na což Jan odvětil, že rád splní přání Matky Páně, a jasnými slovy vysvětlil Řehořovi tajemství Trojice. Řehoř to, co mu bylo řečeno, ihned zapsal a podle napsaného později kázal lidu" (PG 10,984-988; 46,912-913).
Jde o jeden z nejkrásnějších a nejjasnějších věroučných výroků vůbec.
Mariin záměr je také zřejmý ze slov, která jí klade do úst svatý Efrém jako promluvu ke svému Synu:
„Zatímco vidím Tvoji vnější podobu, kterou je možné spatřit na vlastní oči, objímá můj duch Tvoji podobu skrytou. Očima vidím podobu Adamovu, ve Tvé skryté podobě vidím Otce, který v Tobě přebývá. Mně samé jsi ukázal svou slávu v obou podobách. Kéž bych Tě však jako Tvoje matka viděla ve viditelné a zároveň v tajemné podobě také církev!"
Teprve v nebi poznáme, za kolik pravd víry může církev děkovat Marii, a to „chudí" mnohem spíš než „chytří a moudří". Proto je nemožné napsat historické pojednání o Mariině pomocném „vedení" v průběhu staletí. Jen slovem je možné odvážit se zmínky o mariánských zjeveních, v poslední době tak častých. Protože Maria na zemi tolik rozjímala, jak říká Adrienne von Speyer, může být v nebi tak aktivní a může církvi rozdávat z bohaté pokladnice své paměti. Už tím čistá, že se ukazuje sama, nás uvádí do tajemství, co je církev ve své podstatě: čisté dílo Boží milosti. Maria může - právě díky své dokonalé pokoře - poukazovat sama na sebe, protože přitom nepoukazuje na nic jiného než na to, co dokázala všemohoucí milost Boží, a zároveň na to, k čemu máme směřovat, abychom se stali opravdovými nádobami pro tuto milost, abychom vlastní úlohu církve (jako těla a nevěsty Kristovy) hráli správně v jejím požadavku spásy pro svět.
Vždy znovu v novějších mariánských zjeveních hrál svou roli růženec; stávalo se, že Maria nechávala sklouzávat zrnka růžence mezi svými prsty, modlíc se s vizionáři. Proč? Snad abychom se s láskou modlili k ní, a ne ke Kristu nebo Otci? Naopak, abychom se dívali z jejího pohledu, z její paměti, uchovávající tajemství Ježíšova života - a s nimi tajemství Trojice. Naše oči jsou zamlžené a otupené; musíme si - odpusťte mi ten obraz - nasadit Mariiny brýle, abychom viděli přesně. „Který byl pro nás bičován": co to znamená, pochopíme lépe teprve tehdy, když pocítíme účinek tohoto bičování na ducha a srdce Marie. Nejde jen o trochu soucitu; naříkající dcery jeruzalémské na křížové cestě jsou odehnány. Ale matka putuje spolu s ním nenápadně a skrytě, v největší síle a zároveň slabosti, její srdce je pravou rouškou legendární Veroniky. Čím je pro ni Kristus, Bůh, je předobrazem toho, čím má být pro nás, a to se stane, budeme-li se prostě snažit vidět tajemství vykoupení skrze ni.
Zapomínáme. Věci, o kterých jsme neslýchali příliš často, blednou v naší paměti. Paměť Mariina je po všechna staletí čerstvá, jako byla prvního dne. Vyvolávejme si denně před očima její obraz, jak se zjevuje vyvoleným dětem. Mezi nimi a námi není propast; mnohem spíš je tomu tak, jak praví evangelista Jan: pro opravdového křesťana je víra a vědění jedno. „A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží" (Jan 6,69). „Nyní víme, že víš všecko, a proto věříme, že jsi vyšel od Boha" (srv. Jan 16,30). Víra je darování celé osoby. Protože Maria vždycky dávala všechno, byla její paměť čistou deskou, na níž mohl Otec skrze Ducha napsat celé svoje Slovo.
(Převzato z knihy Hans-Urs von Balthasar: Maria, Praha 1991. Redakčně mírně upraveno.)
Tajemství božské bohaté chudoby
Žena je domovem muže, z něhož "vzata jest"
Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce
Ježíšova smrt je interpretem jeho života
Trojjediné sebezřeknutí Lásky
Syn je vzorem i cílem světa
Denis Kartuzián: K Marii
Adrienne von Speyr: Lumina
Emilián Soukup: Bohorodička
Adrienne von Speyr - životopis
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Richardo Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Brigita Švédská: O svatém Janovi, apoštolu a evangelistovi
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
René Laurentin: Maria, naše Matka
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.