Maria, paměť církve 3/3 - Učitelka církve

Maria si po dobu existence církve nepřeje, abychom ji uctí­vali jako samostatnou osobu, nýbrž abychom poznávali hloubku lásky Boha v jeho vtělení a vykupitelském díle. Jelikož Maria bydlí v domě učedníka, kterého Pán miloval, bylo by divné, kdyby jeho evangelium o lásce trojjediného Boha, která se zjevila v Kristu, nebylo spoluinspirováno její přítom­ností a jejím slovem. Jistě je velmi příznačné, že první ma­riánské zjevení, o němž se dozvídáme ze spolehlivých prame­nů pocházejících od Řehoře z Nyssy, je vidění mladého Origenova žáka Řehoře Divotvůrce, kterého se mu dostalo, když se připravoval na své biskupské svěcení:

„Když jednou v noci rozjímal o slovech víry, zjevila se bdícímu postava, stařec kněžského vzhledu a v kněžském oděvu, který mu řekl, že se zjevuje z Božího pokynu, aby rozptýlil jeho nejistotu. Potom rukou pokynul stranou a ukázal na jinou nesmírně důstojnou postavu zářící nepředstavitelným leskem. Ta řekla evangelis­tovi Janovi, ať mladému muži objasní tajemství víry, na což Jan odvětil, že rád splní přání Matky Páně, a jasnými slovy vysvětlil Řehořovi tajemství Trojice. Řehoř to, co mu bylo řečeno, ihned zapsal a podle napsaného později kázal lidu" (PG 10,984-988; 46,912-913).

Jde o je­den z nejkrásnějších a nejjasnějších věroučných výroků vů­bec.

Mariin záměr je také zřejmý ze slov, která jí klade do úst svatý Efrém jako promluvu ke svému Synu:

„Zatímco vidím Tvoji vnější podobu, kterou je možné spatřit na vlastní oči, objímá můj duch Tvoji podobu skrytou. Očima vidím podo­bu Adamovu, ve Tvé skryté podobě vidím Otce, který v Tobě přebývá. Mně samé jsi ukázal svou slávu v obou podobách. Kéž bych Tě však jako Tvoje matka viděla ve viditelné a zá­roveň v tajemné podobě také církev!"

Teprve v nebi poznáme, za kolik pravd víry může církev děkovat Marii, a to „chudí" mnohem spíš než „chytří a mou­dří". Proto je nemožné napsat historické pojednání o Mariině pomocném „vedení" v průběhu staletí. Jen slovem je možné odvážit se zmínky o mariánských zjeveních, v poslední době tak častých. Protože Maria na zemi tolik rozjímala, jak říká Adrienne von Speyer, může být v nebi tak aktivní a může církvi rozdávat z bohaté pokladnice své paměti. Už tím čistá, že se ukazuje sama, nás uvádí do tajemství, co je církev ve své podstatě: čisté dílo Boží milosti. Maria může - právě díky své dokonalé pokoře - poukazovat sama na sebe, protože při­tom nepoukazuje na nic jiného než na to, co dokázala vše­mohoucí milost Boží, a zároveň na to, k čemu máme směřovat, abychom se stali opravdovými nádobami pro tuto milost, abychom vlastní úlohu církve (jako těla a nevěsty Kristovy) hráli správně v jejím požadavku spásy pro svět.

Vždy znovu v novějších mariánských zjeveních hrál svou roli růženec; stávalo se, že Maria nechávala sklouzávat zrnka růžence mezi svými prsty, modlíc se s vizionáři. Proč? Snad abychom se s láskou modlili k ní, a ne ke Kristu nebo Otci? Naopak, abychom se dívali z jejího pohledu, z její paměti, uchovávající tajemství Ježíšova života - a s nimi tajemství Trojice. Naše oči jsou zamlžené a otupené; musíme si - od­pusťte mi ten obraz - nasadit Mariiny brýle, abychom viděli přesně. „Který byl pro nás bičován": co to znamená, pochopíme lépe teprve tehdy, když pocítíme účinek tohoto bičová­ní na ducha a srdce Marie. Nejde jen o trochu soucitu; naří­kající dcery jeruzalémské na křížové cestě jsou odehnány. Ale matka putuje spolu s ním nenápadně a skrytě, v největší síle a zároveň slabosti, její srdce je pravou rouškou legendár­ní Veroniky. Čím je pro ni Kristus, Bůh, je předobrazem to­ho, čím má být pro nás, a to se stane, budeme-li se prostě sna­žit vidět tajemství vykoupení skrze ni.

Zapomínáme. Věci, o kterých jsme neslýchali příliš čas­to, blednou v naší paměti. Paměť Mariina je po všechna stale­tí čerstvá, jako byla prvního dne. Vyvolávejme si denně před očima její obraz, jak se zjevuje vyvoleným dětem. Mezi nimi a námi není propast; mnohem spíš je tomu tak, jak praví evangelista Jan: pro opravdového křesťana je víra a vědění jedno. „A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží" (Jan 6,69). „Nyní víme, že víš všecko, a proto věříme, že jsi vyšel od Boha" (srv. Jan 16,30). Víra je darování celé osoby. Protože Maria vždycky dávala všechno, byla její paměť čis­tou deskou, na níž mohl Otec skrze Ducha napsat celé svoje Slovo.

(Převzato z knihy Hans-Urs von Balthasar: Maria, Praha 1991. Redakčně mírně upraveno.)

Maria, paměť církve 1/3 - Mariino rozjímání 
Maria, paměť církve 2/3 - Maria a Letnice

 Od téhož autora:

Tajemství božské bohaté chudoby   
Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Ježíšova smrt je interpretem jeho života   
Syn je vzorem i cílem světa  
Trojjediné sebezřeknutí Lásky  

Související články:

Denis Kartuzián: K Marii
Adrienne von Speyr: Lumina
Emilián Soukup: Bohorodička
Adrienne von Speyr - životopis
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Richardo Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Brigita Švédská: O svatém Janovi, apoštolu a evangelistovi
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
René Laurentin: Maria, naše Matka