"A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"

„Archa!" - andělé zvěst pějí[1]

Pro Židy prvního století jistě bylo v Knize Zjevení šokujícím Janovo odhalení na konci 11. kapitoly. Tehdy Jan po zaslechnutí sedmi zatroubení spatří otevřený nebeský chrám (Zj 11,19) a v něm - jaký to div! - Archu úmluvy.

To by byla zpráva tisíciletí. Archa úmluvy - nejsvětější předmět ve starověkém Izraeli - byla pohřešována po šest staletí. Kolem roku 587 před Kristem prorok Jeremiáš ukryl archu, aby ji ochránil před znesvěcením, když babylonští nájezdníci přišli zničit chrám. Příběh si můžeme přečíst ve 2. knize Makabejské:

„Jeremiáš přišel a nalezl jeskyni, a přinesl tam stan, archu a kadidlový oltář a vchod zapečetil. Někteří z těch, kteří jej následovali, přišli označit cestu, ale nemohli ji najít. Když se to Jeremiáš dozvěděl, pokáral je a prohlásil: ‚To místo bude neznámé, dokud Bůh znovu neshromáždí svůj lid a neprokáže své milosrdenství. A pak Hospodin tyto věci odhalí, a zjeví se Hospodinova sláva a oblak.‘" (2Mak 2,5-8)

Když Jeremiáš hovoří o „oblaku", má na mysli Šechinu neboli oblak slávy, který zahaloval archu úmluvy a znamenal Boží přítomnost. V Šalomounově chrámu archa přebývala v nejsvětější svatyni. Archa byla vlastně tím, co činilo tuto vnitřní svatyni svatou. Archa totiž uchovávala kamenné desky, do nichž prst Boží vyryl Desatero. Archa obsahovala také ostatek many, pokrmu, který Bůh dával jako posilu svému lidu během jeho pobytu na poušti. A v arše byla rovněž uložena Áronova hůl, symbol jeho kněžského úřadu.

Tato archa byla vyrobena z akáciového dřeva, měla tvar truhly, byla pokryta zlatými ozdobami a zastíněna vyřezávanými cherubíny. Na vrcholu archy se nacházela slitovnice, která byla vždy uprázdněná. Před archou, uvnitř svatyně, stála menora neboli sedmiramenný svícen.

První židovští čtenáři Knihy Zjevení však znali tyto podrobnosti pouze z historie a tradice. Protože Jeremiášův úkryt nebyl nikdy nalezen, obnovený chrám neměl v nejsvětější svatyni žádnou archu, žádnou Šechinu, žádnou manu v arše ani žádné cherubíny či slitovnici.

Pak přišel Jan a tvrdil, že viděl Šechinu („slávu Boží", Zj 21,10-11.23) a, což je nejpozoruhodnější, archu úmluvy.

Mariin malý Beránek[2]

Jan různými způsoby připravuje čtenáře na objevení se archy. Archa se objevuje například po zatroubení sedmé polnice sedmého anděla pomsty. To je jasný odkaz na Izrael staré smlouvy. V první a největší bitvě, kterou Izrael vybojoval při vstupu do zaslíbené země, Bůh přikázal vyvolenému lidu, aby před sebou do boje nesl archu. Konkrétně Zjevení 11,15 je ohlasem knihy Jozue 6,13, která líčí, jak po šest dní před bitvou o Jericho sedm izraelských válečných kněží pochodovalo s archou úmluvy kolem města, než sedmého dne zatroubili na polnice a zbořili městské hradby. Pro starověký Izrael byla archa v jistém smyslu nejúčinnější zbraní, protože představovala ochranu a moc všemohoucího Boha. Podobně Kniha Zjevení předestírá, že nový a nebeský Izrael rovněž bojuje v přítomnosti archy.

Jak se dalo očekávat, archa se zjevuje s velkolepými zvláštními projevy: „Tu se otevřel chrám Boží v nebesích a uvnitř Jeho chrámu byla vidět archa Jeho úmluvy; a ukázaly se blesky, hlasy, hromobití, zemětřesení a silné krupobití" (Zj 11,19).

Představte si, že jste v prvním století čtenářem, který byl vychován jako Žid. Archu jste nikdy neviděli, ale celá vaše náboženská a kulturní výchova vás učila toužit po jejím znovuustavení v chrámu. Jan vyvolává očekávání, takže se téměř zdá, jako by chtěl takové čtenáře popouzet, když popisuje hluk a běsnění doprovázející archu. Dramatické napětí se stává takřka nesnesitelným. Čtenář chce vidět archu, jako ji vidí Jan.

To, co poté následuje, je však skličující. V našich současných Biblích se po tom všem stupňování děje pasáž náhle zarazí v závěru 11. kapitoly. Jan nám přislibuje archu, ale pak, jak se zdá, jako kdyby svůj výjev náhle ukončil. Musíme však mít na paměti, že dělení kapitol v Knize Zjevení - jako i ve všech dalších knihách Bible - je umělé, zavedené středověkými písaři. V Janově původní Knize Zjevení nebyly žádné kapitoly; ale jednalo se o jedno souvislé vyprávění.

Zvláštní projevy na konci 11. kapitoly tak sloužily jako bezprostřední předehra k obrazu, který se nyní objevuje na začátku 12. kapitoly. Tyto řádky můžeme číst dohromady jako líčení jediné události:

„Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a byla vidět schrána Jeho úmluvy. (...) Na nebi se ukázalo veliké znamení, žena sluncem oděná, s měsícem pod nohama a na hlavě s korunou z dvanácti hvězd; byla těhotná a křičela v porodních bolestech, v úzkosti z porodu" (Zj 11,19-12,2).

Jan nám ukázal archu úmluvy - a tou je žena.

Kniha Zjevení se skutečně může zdát podivnou. Nejprve jsme viděli nevěstu, která se jevila jako město; nyní vidíme archu, která se jeví jako žena. (...)

Více než žena

Jan (v Knize Zjevení následně) popisuje zápasy, jaké provázely narození a poslání Mesiáše. Symbolicky ukazuje, jakou roli bude hrát satan, císařové a Herodové. Přesto ústředním bodem Zjevení 12, jeho nejvýraznějším prvkem je žena, která je archou úmluvy.

Pokud je něčím víc než pouze ztělesněnou ideou, o koho jde?

Tradice nám říká, že je to táž osoba, kterou Ježíš v Janově evangeliu oslovuje „ženo", jakoby zopakování osoby, kterou jako „ženu" nazývá v zahradě Eden Adam. Stejně jako začátek Janova evangelia, i tato epizoda Zjevení opakovaně evokuje protoevangelium knihy Genesis. Prvním vodítkem je, že Jan - zde, stejně jako v evangeliu - nikdy neodhalí jméno této osoby; označuje ji pouze pojmenováním, jaké dal Adam Evě v zahradě: je to „žena". Později se v téže kapitole Zjevení rovněž dozvídáme, že podobně jako Eva - která byla „matkou všech živých" (Gen 3,20) - i žena z Janova vidění je matkou nejen „chlapce", ale také „ostatního jejího potomstva", které je dále popsáno jako „ti, kteří zachovávají Boží přikázání a vydávají svědectví o Ježíši" (Zj 12,17). Jejím potomstvem jsou tedy všichni ti, kdo mají nový život v Ježíši Kristu. Nová Eva tedy naplňuje zaslíbení staré Evy, že bude, v míře dokonalejší, matkou všech živých.

Nejzřejmějším odkazem Zjevení na protoevangelium je však postava draka, kterého Jan jasně ztotožňuje s „dávným hadem" z knihy Genesis, „svůdcem světa" (Zj 12,9; viz Gen 3,13). Následující konflikt mezi drakem a dítětem pak jasně naplňuje zaslíbení z Genesis 3,15, kdy Bůh přísahal, že mezi hada „a ženu, mezi tvé potomstvo a její potomstvo" položí „nepřátelství". A zdá se, že úzkost při porodu ženy je také naplněním Božích slov k Evě: „Velmi rozmnožím tvé bolesti při rození dětí, v bolestech budeš rodit děti" (Gen 3,16).

Jan zjevně zamýšlí, aby žena ze Zjevení evokovala Evu, matku všech živých, a Novou Evu, osobu, kterou v evangeliu označuje jako „ženu".

Maria schránou[3]

Zůstává nám však otázka, jak tato žena může být zároveň uctívanou archou úmluvy.

Abychom to pochopili, musíme se nejprve zamyslet nad tím, co dělalo archu tak svatou. Nebylo to akáciové dřevo ani zlaté ozdoby. Nebyly to ani vyřezávané postavy andělů. Co činilo archu svatou, bylo to, že obsahovala smlouvu. Uvnitř této zlaté schrány bylo Desatero, slovo Boží vyryté prstem Božím, mana - zázračný chléb, který Bůh seslal, aby jím nasytil svůj lid na poušti, a Áronova kněžská hůl.

Cokoli dělalo schránu svatou, činilo Marii ještě světější. Jestliže první archa obsahovala slovo Boží v kameni, Mariino tělo obsahovalo vtělené Slovo Boží. Jestliže první archa obsahovala zázračný chléb z nebe, Mariino tělo obsahovalo pravý Chléb života, který navždy přemáhá smrt. Jestliže první archa obsahovala hůl dávného kmenového kněze, Mariino tělo obsahovalo božskou osobu věčného kněze, Ježíše Krista.

To, co Jan spatřil v nebeském chrámu, bylo mnohem větší než archa staré úmluvy, tj. archa, která vyzařovala oblak slávy před menorou, v srdci chrámu starověkého Izraele. Jan viděl archu nové smlouvy, nádobu vyvolenou k tomu, aby jednou provždy přinesla Boží smlouvu do tohoto světa.

[Úryvek z knihy Scott Hahn: Hail, Holy Queen. The Mother of God in the Word of God, New York 2001, přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Izák ze Stelly: Maria a Církev 
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
Józef Naumowicz: Namáhat se ku porodu Krista 
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice 
Wincenty Granat: Neposkvrněné početí Panny Marie 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo... 
Matthias Joseph Scheeben: O Nanebevzetí Panny Marie  
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici 
Grzegorz Ryś: Páté tajemství růžence: Korunování Panny Marie 
Paschasius Radbert (Pseudo-Jeroným): Zdrávas, Neposkvrněná!
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů 
Pius IX.: Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu  
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Efrém Syrský: Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo  
Brigita Švédská: Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie 
Luigi Melotti: Maria Nanebevzatá, obraz konečného naplnění Církve
 Norbert Mendecki: Šechina v židovské literatuře; Kristus a Šechina 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6 
Dominik Opatrný: Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 1 - Úvod 
Józef Kudasiewicz: Marie Nanebevzatá nám ukazuje cestu i cíl 
Alfons Maria z Liguori: Panna Maria, Archa Nového Zákona  
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie 
Vyvýšena i se svým tělem do nebeských paláců 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona 
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně 
Kolda z Koldic: Povýšena nad anděly 
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Petr Kanisius: Maria a ďábel

Poznámky: 

[1] V angl. „Ark the Herald Angels Sing", což je parafráze názvu anglické koledy „Hark! The Herald Angels Sing" - „Slyš, andělé zvěst pějí!". Pozn. překl.

[2] Angl. „Mary Had a Little Lamb", což je název anglické dětské písničky. Pozn. překl.

[3] V angl. „Mary, Mary, Reliquary" - pravděpodobně narážka na anglickou dětskou říkanku „Mary, Mary, Quite Contrary". Pozn. překl.