Sám sebe za nás obětoval

Naši otcové měli přinášet Nejsvětější Trojici, jedinému Bohu Nového i Starého zákona, podle jejího příkazu zvířecí oběti. Ty byly předobrazem nejcennějšího daru. Tím je ona oběť, již chtěl ve své lásce za nás obětovat sám vtělený Boží Syn.

On totiž podle apoštolského učení „vydal sebe za nás zcela v oběť k Bohu velmi příjemnou". Sám pravý Bůh a Velekněz vešel pro nás jednou provždy do svatyně ne s krví býků a kozlů, nýbrž se svou vlastní krví. To tehdy naznačoval onen velekněz, který vstupoval každého roku s krví do velesvatyně.

To je tedy ten, který sám na sobě vykonal všechno, co - jak on věděl - bylo třeba pro naše vykoupení. On je knězem i obětí, on je Bohem i chrámem. On je knězem, který nás smířil s Bohem; on je též obětí, jíž jsme byli usmířeni s Bohem. On je chrámem, v němž jsme byli usmířeni; on je také Bůh, s nímž jsme byli usmířeni. On sám tedy je knězem, obětí a chrámem, protože tím vším je Bůh v podobě služebníka. Ale jako Bůh není tím vším sám, neboť je tím vším i s Otcem a Duchem svatým, protože je pravý Bůh.

Velmi pevně proto věř a nijak nepochybuj, že sám jednorozený Bůh, vtělené Slovo, vydal se za nás zcela v oběť, Bohu velmi příjemnou. Jemu, Otci a Duchu svatému obětovali patriarchové, proroci a kněží ve Starém zákoně zvířata. A jemu, Otci a Duchu svatému, jedinému Bohu, nyní v novozákonní době nepřestává katolické církev po celém světě s vírou a láskou přinášet oběť chleba a vína.

Vždyť ony zvířecí oběti předobrazovaly Kristovo tělo, které chtěl obětovat za naše hříchy, on - sám bez hříchu. Naznačovaly krev, kterou chtěl prolít na odpuštění našich hříchů. V této oběti se pak vzdávají díky a koná se památka Kristova těla, jež on za nás obětoval, a krve, kterou pro nás týž Bůh prolil. Svatý Pavel o tom říká ve Skutcích apoštolů: „Dbejte na sebe i na celé stádo, v kterém vás Duch svatý ustanovil za představené, abyste spravovali církev Boží, kterou si získal vlastní krví" (srov. Sk 20,28).

V oněch obětech bylo tedy předobrazně naznačeno, co nám mělo být darováno. V této oběti se však zjevně ukazuje, co nám už bylo darováno.

Ony oběti předem oznamovaly, že Syn Boží má být zabit za hříšníky. Tato však zvěstuje, že za hříšníky už zabit byl. Apoštol to dosvědčuje: „Kristus přece v pravý čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky" (srov. Řím 5,6). A jinde říká: „Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme byli s ním ještě znepřáteleni" (srov. Řím 5,10).

[Cap. 22,62: CCL 91 A, 726, 750-751. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Jsme vpravdě tím, co tajemně slavíme při oběti  

Související články:

Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Anděla z Foligna: Jeho ranami jsme uzdraveni  
Francisco Fernández-Carvajal: Pane, očisti mě...  
Ambrož Milánský: Kristus smířil svou krví svět s Bohem 
Wincenty Myszor: Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu  
Hans Urs von Balthasar: Ježíšova smrt je interpretem jeho života  
Ambrož: Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš  
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství  
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy  
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Řehoř Naziánský: Největší zázrak - zázrak mého spasení 
Tomáš Kempenský: O rozjímání nad Kristovým utrpením 
Origenes: Velikost Boha se zjevila v jeho umenšení 
Wacław Hryniewicz: Bůh živý je Bohem milujícím  
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj  
Jan Zlatoústý: Kříž je světlem celého světa  
Jean Galot: Dar Syna je Darem Otce  
Karel Říha: "Tajemství víry"