"Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde"

Stalo se všechno, co se mělo na zemi stát. Bylo však naprosto záhodné, abychom se stali účastnými božské přirozenosti Slova[1]. Měli jsme totiž zanechat svého života a náš život se měl změnit v jakýsi jiný s novým způsobem zbožnosti. A to se nemohlo uskutečnit jinak než účastí na Duchu Svatém.

Nejpříhodnější čas k seslání Ducha Svatého a k jeho sestoupení na nás byla doba, kdy náš Spasitel Kristus odešel.

Neboť dokud dlel Kristus s věřícími ještě v těle, byl jim, jak soudím, dárcem všeho dobrého. Jakmile však přišel čas a musel vystoupit k nebeskému Otci, bylo záhodno, aby byl u svých ctitelů prostřednictvím Ducha a aby skrze víru přebýval v našich srdcích[2]. Když ho máme v sobě, můžeme s důvěrou volat: „Abba, Otče"[3] a snadno se utíkat k tomu, kdo má všechnu moc. Mimoto se nám dostává síly a neohroženosti proti nástrahám ďábla a útokům lidí, protože máme všemohoucího Ducha.

Duch totiž ty, v nichž přebývá, přetváří a uvádí do jakéhosi nového stavu a způsobu života. To se dá každému snadno ukázat ze svědectví starého i nového Písma.

Neboť když Boží muž Samuel mluvil k Saulovi, řekl mu: „Duch Hospodinův na tebe přeskočí a budeš proměněn v jiného člověka."[4] Svatý Pavel pak říká: „Na nezakryté tváři nás všech se jako v zrcadle odráží Pánova velebnost, a tak se přetvořujeme stále víc a více k zářivé podobě, jakou má on. To působí Duch Páně."[5]

Vidíš, jak Duch přetváří jistým způsobem k jinému obrazu ty, v nichž přebývá? Snadno totiž převádí od smyslu pro pozemské věci k tomu, že člověk upírá svůj zrak jen k tomu, co je v nebi, a od zbabělé bázlivosti k statečné a nejušlechtilejší síle ducha. A skutečně není pochyby, že učedníci byli tak nadšeni a tak Duchem upevněni, že nepodlehli útokům pronásledovatelů, ale na život a na smrt byli oddáni Kristově lásce.

Je tedy pravdivé, co říká Spasitel: „Je to pro vás dobré, abych se vrátil do nebe."[6] To byl přece čas, kdy měl sestoupit Duch.

[Cyril Alexandrijský: Výklad Janova evangelia, X; in PG 74,434. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti
Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí  
Kristus při křtu nepřijal Ducha sám pro sebe, ale pro nás  
Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Skrze lidská slova Ježíše Krista k nám promlouvá Bůh, který se stal člověkem  
Skrze kříž se Kristus stal Králem nad světem   
"Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás"   

Související články:

Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna   
Hilarius z Poitiers: Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie    
Augustin: Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe 
Richard Špaček: O nanebevstoupení Krista a o jeho moci a slávě v nebi
Augustin: Všechny události Kristova života zpodobují života křesťana 
Jak svatí v nebi mohou vyslýchat tolik proseb o přímluvu zároveň?  
Řehoř Veliký: Jaký užitek máme z nanebevstoupení Kristova 
Alžběta ze Schönau: Vidění 4/5 - Nanebevstoupení 
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého  
Brigita Švédská: O seslání Ducha Svatého 
  Irenej z Lyonu: Seslání Ducha Svatého 
Tomáš Akvinský: Duch Svatý je Bůh 
Nerses Šnorhali: Nanebevstoupení  
Augustin: Nanebevstoupení Páně

Poznámky:

[1] Srov. 2Pt 1,4.

[2] Srov. Ef 3,17.

[3] Srov. Řím 8,15; Gal 4,6.

[4] 1Sam 10,6.

[5] 2Kor 3,18.

[6] J 16,7.