O spočinutí duše

Hledal jsem spočinutí ve všech věcech a v ničem jsem spočinutí nenašel. Takto si praví duše: V ničem jsem nenašla spočinutí, než v Ničem. Toto Nic, ve kterém duše nachází klid, je čiré Božství.

Hle, lidé mají různé žádosti, a je mnoho žen, které mají děti. Duše, která je těhotná a požehnaná Božím Slovem, má také mnohé touhy. Někdy má touhu pohrdat tvorem. Někdy pošlapat svou vlastní přirozenost. Někdy touží, aby se mohla vznášet v nejsvětější Trojici. A přece nemůže najít spočinutí než v Ničem. Proto náš Pán praví: Přebývej v Jakubo­vi! Jakub znamená bojovník a znamená to: Člověk, který chce spočinout v Bohu, musí nejdříve bojovat a přemáhat všechny věci. Když jsem přemohl sebe, přemohl jsem všechno. Překonal sebe, jehož nedovede nic překonat, aby ho to přivedlo ke hříchu.

Jak co je svou podstatou, tak působí. Má duše je podobná Bohu ve své podstatě. Proto všechno, co Bůh může tvořit, ona může přijmout. Když tedy mám všechnu možnost, nesmím přestat, dokud vše­chno nezískám. Co je menší než všechno, je méně než já. Duši, která zakusila Boha, jsou všechny věci příliš těsné a příliš malé. Tak se divím, jak může duše, které je všechno těsné, najít spočinutí v ně­jakém tvoru. Protože se podceňuji, proto malé věci oceňuji. Kdybych byl sám sobě veliký, nic jiného by mi nebylo veliké.

Mistr Seneca praví: Kdo se bojí Boha, toho se bojí všechno. Kdo se Boha nebojí, ten se všeho bojí. Kdo má bázeň Boží, je důvěrně známý s Bohem. Kdo je důvěrně známý s Bohem, patří k Božímu zástupu. Kdo patří k Božímu zástupu, všechno dokáže.

Přirozené věci spočívají, když se dostanou na své místo. Zvířata odpočívají, když jsou nasyceny jejich potřeby. Každý tvor spočívá na svém místě. Vezmi kámen a vrhni jej do vzduchu - nespočine dříve, dokud nespadne zase na zem. Odkud to? To proto, že země je jeho domovem, vzduch je mu cizí. Každá věc spo­čívá na místě, kde se zrodila. Božství je místo, kde jsem se já zrodil. Božství je mou domovinou. Mám Otce v Božství? Nemám v něm pouze Otce, nýbrž mám tam také sama sebe. Dříve než jsem byl v sobě, zrodil jsem se v Božství. Kdyby bylo jediné Boží slovo promluveno ve mně, celý svět by mne nezadr­žel, abych se nevyšplhal až k Božství.

Když je nějaká věc dlouho ze svého místa, hyne. Uvrhni ptáka do vody, utone. Vrhni rybu do vzduchu, lek­ne. Ryba se zrodila ve vodě. Voda je její živel. Ty jsi se zrodil z Boha a proto můžeš žít jen z Boha, ji­nak zahyneš. Když je tvé dílo pomíjející, nevěřím, že jsi opravdu duchovní. Patřit na věčnou Svobodu není nic jiného, než být osvobozen od sebe samého. Duše má podstatu podobnou Bohu. Má podstatu, kte­rá je schopna všeho.

Nemůže mne nasytit, co mne nemůže naplnit. Člověku hladovějícímu po Bohu nechutná nic než čiré Božství. Po čem toužím, musí být hodno touhy. Stvořené věci tím nejsou samy o sobě. Kdybych byl plný Boha, nic by mi nebyl celý svět. Když někdo oceňuje svět, je to znamením, že podceňuje sebe. Kdo opravdu oceňuje sebe, necení si žádné věci.

Spočívá, kdo je bez pohnutí. Kdyby byl tvor bez pohnutí, byl by Bohem. Bůh je proto Bohem, že je nepohnutelný. Protože se všechny věci pohybují a jsou plné neklidu, proto nemohu spočinout nikde, než v Bohu. Rozumové bytosti spočívají jen ve svém pů­sobení. Co je cílem mého působení?

Co je v Bohu působení, je ve mně přijímáním. Co je v Bohu promlouvání, je ve mně slyšením. Co je v Bohu podoba, je ve mně patřením.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 13, 1938. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Související články:

Jan Tauler: Píseň lásky  
Mistr Eckhart: Marie a Marta
 Giselher ze Slatheimu: O lásce 
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Jindřich Suso: Před ukřižováním 
R. P. Lejeune: Nazíravá modlitba 
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu 
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Jean-Joseph Surin: O vnitřní modlitbě 
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku 
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha 
Reginald Dacík: Německá mystika 14. století 
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení 
Lukáš Drexler: Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku)  
Marian Zawada: Mystická zkušenost jako zkušenost eschatologická  
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Kolumbán: Velkou důstojností je pro člověka podobnost s Bohem, pokud ji zachová  
Tomáš Akvinský: Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Ludvík Granadský: Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2  
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit  
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o kontemplaci
Johannes Franke: O blahoslavené Panně  
Jan Maria Vianney: Jak krásná je duše!  
Jean Daniélou: Mystické poznání Boha  
Johannes Franke: Synovství Boží