Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi

XXXVII, 1. Byl též nějaký Sarapión, přezdívaný Sindonios[1], protože nenosil nic jiného než bederní roušku. Uskutečňoval největší chudobu. Byl vysoce vzdělaný, neboť znal nazpaměť Svatá písma. Z touhy po velké chudobě a rozjímání[2] nad Písmy nebyl schopen zůstat v klidu ve své cele, a to proto, že nechtěl být přitahován hmotnými věcmi. Putoval tedy světem,[3] vzdělával mnohé, vedl je k obrácení a s úspěchem zdokonaloval svou ctnost, neboť ona byla jeho přirozeností[4]. Jsou totiž rozdíly v přirozenostech, ne však v podstatách[5].

2. Otcové vyprávěli, jak se s pomocí jednoho askety za dvacet mincí prodal jakýmsi řeckým[6] hercům v jednom městě. Peníze zabalil a ponechal si je u sebe. Zůstal s herci, kteří si ho koupili, a sloužil jim, a to tak dlouho, až z nich učinil křesťany a přiměl je odejít z divadla. Po celý ten čas jedl pouze chléb, pil jen vodu a jeho ústa nepřestala[7] nikdy recitovat Písma[8].

3. Po delším čase se jako první obrátil herec, pak i herečka, potom celá rodina. Říkalo se, že dokud ho nepoznali, on sám jim oběma dokonce umýval nohy. Oba tedy byli pokřtěni a vzdali se účinkování na jevišti.[9] Vedli svatý a zbožný život.

Měli k němu velkou úctu a řekli mu: „Nuže, bratře, dovol nám, abychom tě osvobodili, neboť i ty jsi nás z našeho hanebného otroctví osvobodil." On jim řekl: „Když Bůh učinil ve vás milost a spasil vaše duše, smím vám říci tajemství svého povolání. 4. Jsem svobodný muž, egyptský asketa. Slitoval jsem se nad vašimi dušemi. Sám sebe jsem kvůli vám prodal, abyste mohli být spaseni. Nyní, když Bůh způsobil, že vaše duše byly skrze mé ponížení spaseny, vezměte si své peníze, abych mohl zase jít a pomáhat druhým."

Snažně ho prosili a ujišťovali ho: „Budeme tě považovat za svého vlastního otce a pána - jenom s námi zůstaň." Přesto ho nemohli přemluvit. Nakonec mu řekli: „Dej tyto peníze chudým, protože to je náš první závdavek spasení. Ale navštiv nás alespoň jedenkrát za rok."

5. Na svých ustavičných cestách dorazil do Řecka a zůstal tři dny v Athénách - nikdo mu tam nedal ani chléb. Ovšemže s sebou nenesl žádné peníze, ani brašnu, ani plášť, ani nic takového. Když nastal čtvrtý den, byl nesmírně hladový - hlad, když není dobrovolný, je hrozný, zvláště když je provázen nedostatkem naděje. A tak se postavil na vyvýšené místo na kopci ve městě, kde se shromažďovali občané města, a začal hořce naříkat, tleskat rukama a provolávat: „Pomožte mi, mužové athénští!" 6. Všichni se k němu seběhli - filosofové, stejně tak jako dělníci[10] - a ptali se: „Co je s tebou, člověče? Odkud jsi? Co tě bolí?" On řekl: „Co se týče původu, jsem z Egypta. Když jsem odešel ze své vlasti, upadl jsem do rukou tří věřitelů. Dva z nich se upokojili, nechali mě být a nečinili na mě žádné další požadavky. Ale jeden z těch tří mě neopustil." Nyní se začali v mysli zabývat oněmi věřiteli, že by měli být uspokojeni, a ptali se ho: „Kde jsou? A kdo jsou oni? Kdo je ten, který tě obtěžuje? Ukaž nám ho, abychom ti mohli pomoci."

7. Pak jim řekl: „Od mého mládí mě obtěžovala ziskuchtivost, obžerství a nečistota.[11] Jsem osvobozen od dvou z nich - jmenovitě ziskuchtivosti a nečistoty. Ty už mě více neobtěžují. Ale nemohu setřást obžerství. Čtyři dny jsem nejedl, můj žaludek ustavičně obtěžuje a požaduje splacení denního dluhu, bez kterého žít nemohu."

Potom mu někteří filosofové - předpokládajíce, že hraje jakési divadlo - darovali minci. On ji vzal, utratil v pekařství za bochník chleba, ihned zamířil k silnici a nikdy již nepřišel nazpět. 8. Později se filosofové dozvěděli, jak byl ve skutečnosti ctnostným. Dali pekaři cenu za chleba a vzali nazpět minci, kterou zaplatil.[12]

On pokračoval do Lakedaimónu[13] a doslechl se o jednom z předních mužů města, který byl společně s celou rodinou manichejista[14], ale ve všem jiném ctnostný. Prodal se tomuto muži jako v dřívějším případě a během dvou let obrátil tohoto muže i jeho ženu[15] od hereze a přivedl je do církve. Pak už ho nemilovali jako svého služebníka, ale považovali ho za svého rodného bratra nebo za svého otce a vzdali chválu Bohu.

9. Jindy vstoupil na loď s úmyslem plavit se do Říma. Námořníci předpokládali, že má buď zaplacené náklady cesty anebo má s sebou peníze. Dovolili jako jiným i mu vstoupit na loď. Každý myslel, že Sarapión předal zavazadla těm druhým.

Když vypluli a byli pět set stádií od Alexandrie, cestující začali při západu slunce jíst - posádka totiž jedla už dříve. 10. Přitom zjistili, že on prvního dne nejedl, a mysleli si, že to bylo kvůli plavbě.[16] Podobně druhého, třetího, čtvrtého dne. Pátého dne ho pozorovali, jak poklidně[17] sedí, zatímco ostatní jedí, a zeptali se ho: „Člověče, proč nejíš?" On jim řekl: „Protože nic nemám." Nato se ptali jeden druhého: „Kdo přijal jeho zavazadla nebo jeho peníze?" 11. Ale když poznali, že to neučinil nikdo, začali se s ním přít a říkali: „Jak můžeš přijít na loď bez peněz na cestu? Kde vezmeš peníze, abys nám zaplatil za převoz lodí? A co máš k jídlu?" On jim řekl: „Nemám nic. Vezměte mě nazpět a vyhoďte mě tam, kde jste mě našli!" Oni však nechtěli kvůli stu zlaťáků vzdát svou plavbu, a tak pokračovali ve svém směru. Byl tedy na lodi a oni ho zadarmo živili, dokud se nedostali do Říma.

12. Když dorazili do Říma, pátral, zda jsou ve městě nějací velcí asketové - ať už mužové nebo ženy[18]. Potkal se i s Órigenovým žákem Domninem, jehož lůžko po jeho smrti léčilo nemocné osoby. Setkal se s ním a dostalo se mu od něj pomoci, neboť Domninus byl muž výtečný ve způsobu života i v poznání[19]. Dozvěděl se od něho o asketech - mužích i ženách - mezi nimi i o panně, která žila v odloučení a s nikým se nestýkala.[20]

13. Když zjistil, kde žije, odešel a řekl staré ženě, která se o ni starala: „Řekni oné panně, že je nutné, abych se s ní setkal, neboť mě poslal Bůh." Když čekal další dva či tři dny, setkal se s ní a řekl jí: „Proč stále sedíš?" Ona řekla: „Já nesedím, nýbrž putuji." On řekl: „Kam putuješ?" A ona: „K Bohu." On se jí zeptal: „Žiješ, nebo jsi mrtvá?"[21] Odpověděla: „Věřím v Bohu, že jsem mrtvá, neboť nikdo žijící v těle nečiní takovou cestu." Řekl: „Abys mě tedy přesvědčila, že jsi mrtvá, učiň, co učiním já." Ona ho požádala: „Nařiď, co je možné vykonat, a já to učiním." 14. On jí odvětil: „Všechno je možné mrtvé osobě, kromě spáchání skutku bezbožnosti."

Pak jí řekl: „Vyjdi a pojď za mnou." Odpověděla mu: „Dvacet pět let jsem zde a nikdy jsem nevyšla. Proč bych měla vyjít?" Řekl jí: „Jestli jsi zemřela světu a svět tobě,[22] je pro tebe totéž, jestli vyjdeš, nebo ne. Proto tedy vyjdi." Ona vyšla a poté, co se objevila na veřejnosti, zašla do chrámu.[23]

Tam k ní promluvil: „Nyní, jestli mě chceš vskutku přesvědčit, že jsi mrtvá a už více nežiješ, abys se zalíbila lidem,[24] dělej, co činím já, a poznám, že jsi mrtvá. 15. Vysvleč se, dej si šaty na svá ramena, jak to učiním i já. Jdi středem města - já tě tou cestou povedu." Ona mu odvětila: „Pohoršila bych mnohé, když budu činit takovou neslušnou věc, a řekli by: ‚Je šílená a ovládaná démonem.‘" On jí řekl: „Co to pro tebe znamená, že o tobě řeknou: ‚Je šílená a démonem ovládaná?‘ Vždyť jsi pro ně zemřela!" Ona mu nato řekla: „Jestli si přeješ cokoliv jiného, učiním to; přiznávám, že až sem jsem nedospěla."

16. Nato jí řekl: „Nyní se podívej - nepovažuj se za zbožnější než druzí anebo za mrtvou světu, neboť já jsem více mrtvý světu než ty. Vskutku ti ukážu, že jsem mrtvý světu, protože jsem to chtěl učinit bez vášní[25] i beze studu."[26] Tak ji zanechal pokořenou a zlomil její pýchu.

Je mnoho jiných podivuhodných skutků, které učinil a kterými dokázal své dokonalé sebeovládání[27]. Umřel ve věku šedesáti let a je pohřben v samotném Římě.[28]

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském 
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi 
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi 
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye 
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi 
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně 
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter 
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi 

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky:

[1] Tento Sarapión byl přezdívaný Sindonios podle své bederní roušky - σινδονιον [sindonion]. Jiní tvrdí, že přezdívka pochází od místa jeho původu - Sidonu. Sarapión či Serapión bylo tehdy velmi časté jméno. Sarapión se objevuje spíše u řeckých autorit, Serapion spíše u latinských. Byl příkladem putujícího askety. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 198, pozn. 324 a BUTLER, E. C., The Lausiac History of Palladios, II, s. 213, pozn. 69.

[2] V řečtině μελετη [meleté].

[3]„Dlouho jsem považoval vyprávění o Sarapiónovi a o jeho cestách za nemožné. Jednou jsem ale potkal jistého velmi vzdělaného asketu z vysoké kasty brahmínů, který na své náboženské pouti cestoval z Indie do Evropy pouze v jakémsi ‚pyžamu‘ a hnědém ‚županu‘, obut v botách, s holou lebkou, bez peněz - neměl nic kromě svého oblečení - ani deštník. Dorazil do Londýna bez peněz, zavazadel, přátel, průvodců. Přesto dokázal splnit účel své cesty. A neměl ani pochyby, že se mu podaří vrátit se do Indie. To, co Palladios říká o Sarapiónovi, je sotva podivuhodnější než to, co jsem vám nyní řekl já." BUTLER, E. C., The Lausiac History of Palladios, s. 213, pozn. 68.

[4] V řečtině φυσις [fysis].

[5] V řečtině ουσια [úsia].

[6] „Řecký" je často pro Palladia synonymem pro „pohanský".

[7] V řečtině ηςυχαζω [hésychadzó] - blízké k ησυχια [hésychia].

[8] Tzn. polohlasně recitovat verše z Písma; recitování - μελετη [meleté].

[9] Herci, kteří se chtěli nechat pokřtít, se museli vzdát účinkování na jevišti - viz Hippolyt Římský, Traditio Apostolica, 8,32,9.

[10] V řečtině τριβωνοφοροι [tribónoforoi] - ti, kteří si oblékali „tribon" (plášť filosofů), βιρροφοροι [birroforoi] - ti, kdo nosili „birrus" (další typ římského pláště).

[11] V řečtině φιλαργυρια, γαστριμαργια και πορνεια [filargyria, gastrimargia kai porneia] - jako kdyby zde probleskovalo učení Euagria o osmi logismoi (tj. špatných myšlenkách, „stínech duše" - pozn. RTh.).

[12] Očividně si minci vzali jako památku na Sarapióna.

[13] Lakedaimón byl oficiální název pro Spartu - město na Peloponéském poloostrově. V roce 395 bylo zničeno vpádem Visigótů.

[14] Byl tedy stoupencem manicheismu - bludného učení, jehož tvůrcem byl Peršan Mání (215-273). Hlásal přísný dualismus - boj mezi dvěma principy: světlem a temnotou, dobrem a zlem, Bohem a hmotou. Ježíš dle manicheismu bojoval proti hmotě a osvobodil nás od ní. Stejně musí postupovat i člověk. Srov. NĚMEC, J., Dějiny křesťanského starověku, s. 169.

[15] V řečtině ελευθερα [eleuthera] - „vdova"; dá se ale překládat i jako „žena".

[16] Mysleli si, že má mořskou nemoc.

[17] Od ησυχαζειν [hésychadzein] - „odpočívat", „být klidný", „být pokojný", „mlčet", „neodporovat"; podstatné jméno k tomuto slovu je ησυχια [hésychia] - „klid", „pokoj", „mlčení", „mír", „spokojenost". (Viz též heslo hésychasmus; pozn. RTh.)

[18] V řečtině ασκητης η ασκητρια [askétés é askétria].

[19] Výraz γνωσις [gnósis] překládám zde i jinde v HL slovem „poznání".

[20] Možná jde o Asellu, jejíž život v odloučení popisuje i sv. Hierónymos. Je i se jménem zmíněna v HE 41,4. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, pozn. 332.

[21] Od αποθνεσκειν [apothneskein] - tak i v dalších výrazech pro „mrtvý" (jen ve dvou je místo toho použito νεκρος [nekros]).

[22] Srov. Ga 6,14.

[23] V řečtině εκκλησια [ekklésia] - „chrám"; v HL se výraz εκκλησια často vyskytuje ve smyslu „církev"; někdy je tedy překlad sporný.

[24] Srov. Ga 1,10.

[25] Απαθος [apathos]. (K tomu viz též heslo Apatie, apathie, apatheia; pozn. RTh.)

[26] V řečtině ανεπαισχυνιως [anepaischyniós]. Postoj Sarapióna je podobný filosofickému postoji kyniků, u Sarapióna je to však filosofie v praxi - ne teoretické filosofování velikých pohanských myslitelů. Srov. KROTTENHALER, St., Des Palladios von Helenopolis Leben der Heiligen Väter, Mnichov 1912, s. 84, pozn. 4.

[27] V řečtině απαθεια [apatheia] - „dokonalá sebekontrola", „svoboda od vášně", cíl každého skutečného mnicha a askety; s překladem slov απαθεια [apatheia], απαθος [apathos], απαθης [apathés] jsem měl v HL potíže - překlad je nejednotný. (K tomu viz též heslo Apatie, apathie, apatheia; pozn. RTh.)

[28] Existuje i čtení „je pohřben na poušti". Snad proto někteří tvrdí, že Sarapión umřel v Pachómiově klášteře v Egyptě. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 199, pozn. 336 a KROTTENHALER, St., Des Palladios von Helenopolis Leben der Heiligen Väter, s. 84, pozn. 5.