List jistému vznešenému prelátovi

Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie

Ctihodný a předrahý otče v Kristu Ježíši, já Kateřina, služka a otrokyně sluhů Ježíše Krista ukřižovaného, píšu vám v jeho drahé krvi, žádajíc si vidět vás lačnícího po pokrmu stvoření[1] pro čest Boží, učíc se od první sladké Pravdy, jež umírá hladem a žízní po naší spáse. Zdá se, že tento neposkvrněný Beránek se nemůže nasytit; na kříži jej nakrmili potupami a on volá a praví, že žízní.[2] Dejme tomu, že měl tělesnou žízeň; ale větší byla žízeň svaté touhy po spáse duší. Ó, neocenitelná, přesladká Lásko, tolik dáváš, vydávajíc se v taková muka, a přece se zdá, že ještě větší byla jeho touha po spáse duší, takže by byl chtěl ještě více dát všechno. Příčinou toho je láska. Nedivím se tomu: neboť tvá láska byla nekonečná, a bolest měla konec. A proto mu byl větší kříž touhy než kříž tělesný. Vzpomínám si, že sladký a dobrý Ježíš toto kdysi oznámil jedné své služebnici. Vidouc na něm kříž touhy a kříž tělesný, tázala se: „Můj sladký Pane, která tvá bolest byla větší: bolest tělesná, nebo bolest touhy?" On odpovídal sladce a dobrotivě řka: „Má dcero, nepochybuj, neboť já tě ujišťuji o tom, že nijak nelze přirovnávat věc konečnou k nekonečné. Ty uvažuj tak, že bolest mého těla byla konečná, ale svatá touha se nekončí nikdy. Proto jsem nesl kříž svaté touhy. A nepamatuješ se, má dcero, že jednou, když jsem ti zjevil své narození, jsi mne viděla jako malé pacholátko, narozené s křížem na šíji? Proto věz, že tehdy, když já, vtělené Slovo, jsem byl zaset do lůna Mariina, započal se mi kříž touhy, když jsem si žádal poslušně činit vůli svého Otce a naplňovat jeho vůli na člověku, totiž aby člověk byl opět navrácen v milost a měl ten cíl, k němuž byl stvořen. Tento kříž mi byl větším křížem než jakákoli jiná bolest, kterou jsem kdykoli snášel tělesně. A proto můj duch zaplesal převelikou veselostí, když jsem se ocitnul v posledních koncích, a zvláště při Poslední večeři[3]. A proto jsem řekl: ‚Toužebně jsem si přál jíst tohoto beránka s vámi‘[4], to jest učinit Otci oběť svého těla. Měl jsem převeliké veselí a potěšení, neboť jsem viděl, že se chystá ustanovený čas, aby mne zbavil toho kříže touhy, to jest, čím více jsem se viděl přibližovat k bičům a tělesným mukám, tím více se zmenšovala má bolest. Neboť bolest tělesná zaháněla bolest touhy, protože jsem viděl naplněno to, po čem jsem toužil."

Ona odpovídala a pravila: „Ó můj sladký Pane, ty říkáš, že tato bolest kříže touhy odešla od tebe na kříži. Jak se to stalo? Přestal jsi po mně toužit?" A on pravil: „Nikoli, má sladká dcero. Neboť když jsem umřel na kříži, bolest svaté touhy se dokonala zároveň s životem; nedokonala se však má touha a můj hlad po vaší spáse. Neboť kdyby se nevýslovná láska, kterou jsem měl a kterou mám k lidskému pokolení, dokončila a přestala, vy byste nebyli. Protože jako láska vás vyvedla z lůna mého Otce, když vás svou moudrostí stvořil, tak vás láska zachovává, neboť nejste učiněni z ničeho jiného než z lásky. Kdyby od vás odtáhl svou lásku s tou mocí a moudrostí, kterou vás stvořil, vy byste nebyli. Já, jednorozený Syn Boží, jsem učiněn vodovodem, který vám poskytuje vody milosti. Já vám ukazuji lásku Otcovu k vám, protože tu lásku, již má on, mám i já, a kterou mám já, má on, protože jsem jedno s Otcem a Otec je jedno se mnou,[5] a sebe zjevil skrze mne. A proto jsem řekl: ‚Co jsem přijal od Otce, ukázal jsem vám.‘ Příčinou každé věci je Láska."

Dobře tedy vidíte, ctihodný otče, že sladký a dobrý Ježíš láska umírá žízní a hladem po naší spáse. Prosím vás pro lásku Krista ukřižovaného, abyste si postavil před oči hlad tohoto Beránka. Po tom touží má duše, abych vás viděla umírat svatou a pravou toužebností, chci totiž, abych z vaší horlivosti a lásky ke cti Boží, ke spáse duší a k vyvýšení svaté Církve viděla ve vás růst tento hlad tolik, abyste tímto hladem umřel. Neboť jako Syn Boží (jak jsme pověděli) umřel hladem, tak vy zůstaňte mrtvý veškeré vlastní lásce k sobě samému; a vaše vůle a vaše žádostivost nechť jsou mrtvy každému smyslnému hnutí, světským důstojnostem a rozkoším, choutkám a veškeré nádheře tohoto světa. Nepochybuji, že pokud obrátíte oko poznání na vás samého, poznávaje, že nejste, poznáte, že vaše bytí je vám dáno s tak velikým ohněm lásky. Pravím, že vaše srdce a váš cit se nebudou moci udržet, aby nezmíraly láskou; nebude možné, aby ve vás byla živa sebeláska; srdce nebude hledat sebe samého kvůli sobě samému pro svůj užitek, ale bude vyhledávat sebe sama pro čest Boží, aniž bude vyhledávat bližního pro sebe, pro vlastní užitek, nýbrž jej bude milovat a toužit po jeho spáse pro chválu a slávu jména Božího. Neboť vidí, že Bůh svrchovaně miluje toto stvoření; a to je příčinou, že služebníci Boží tak ochotně a velice milují stvoření, protože vidí, že je (stvoření) svrchovaně miluje Stvořitel; a v povaze lásky je milovat to, co miluje ten, jehož já miluji. Pravím, že nemilují Boha kvůli sobě samým, nýbrž jej milují proto, že jakožto svrchovaná a věčná Dobrota je hoden být milován. Opravdu, Otče, takoví od sebe zavrhli život, protože již nemyslí na sebe. Nechtějí nic jiného než bolesti, muka, utrpení a potupy; pohrdají všemi mukami světa: tolik je v nich větší kříž a bolest, kterou snášejí, vidouce urážky a pohany Boží a věčnou záhubu stvoření; a tato bolest je tak veliká, že zapomínají na své vlastní životní pocity. A nejen že před bolestmi neutíkají, nýbrž se z nich radují a je vyhledávají. Srovnávají se s oním sladkým milujícím Pavlem, jenž se honosil v souženích z lásky ke Kristu ukřižovanému. Nuže, chci a prosím vás, abyste následoval tohoto sladkého hlasatele.

Ach, běda, má nešťastná duše! Otevřete oči a vizte tu zvrácenost smrti, jež přišla na svět a zvláště do těla svaté Církve! Ó běda, kéž pukne vaše srdce i duše, vidouc tolikero a takových urážek Božích! Vizte, otče, že pekelný vlk odnáší stvoření, ovečky, jež se pasou v zahradě svaté Církve, a není nikoho, kdo by se hnul, aby mu je vyrval z tlamy. Pastýři spí v sobeckém milování sebe samých, v takové chtivosti peněz a v nečistotě; jsou tak opilí pýchou, že spí a nevědí o sobě, ačkoli vidí,[6] že ďábel, pekelný vlk, si odnáší život milosti jejich a také jejich poddaných. Nedbají toho, a všeho toho je příčinou jejich nezřízená sebeláska. Ó, jak nebezpečnou je tato láska v představených i v poddaných! Je-li člověk představeným a miluje sebe láskou sobeckou, nekárá chyb svých poddaných, protože ten, kdo miluje sebe pro sebe, upadá v otrocký strach a proto nekárá. Neboť kdyby miloval sebe pro Boha, nebál by se otrockým strachem, ale směle by se statečným srdcem káral chyby a nemlčel by ani by nedělal, jako by neviděl. Chci, abyste byl zproštěn takovéto lásky, předrahý otče. Prosím vás, abyste si počínal tak, aby vám první Pravda neřekla s důtkou ono tvrdé slovo, řkouc: ,,Buď zlořečený, že jsi mlčel!"

Ach nikoli, již nemlčte déle! Volejte stotisícerými jazyky! Vidím, že mlčením je svět pokažen, Nevěsta Kristova pobledlá, barva je jí vzata, protože jí vysáli krev, totiž krev Kristovu, která je dána z milosti a ne z povinnosti; tu oni s pýchou kradou, berouce čest, která má náležet Bohu, a dávají ji sobě; a kradou provazujíce svatokupectví,[7] prodávajíce dary a milosti, jež nám jsou dány z milosti za cenu krve Syna Božího. Běda mi, umírám a nemohu umřít. Nespěte již déle v nedbalosti; užívejte přítomného času, nakolik můžete! Domnívám se, že vám nastane čas, kdy se budete moci přičiňovat ještě více, ale nyní, co se týče tohoto přítomného času, vás zvu, abyste svlékl se své duše veškerou sobeckou lásku, a oblékl ji v hlad a skutečnou a pravou ctnost, touže po cti Boží a po spáse duší. Posilněte se v Kristu Ježíši, sladké lásce, a zajisté brzy uzříme objevovat se květy. Snažte se, aby se brzy vztyčil prapor kříže, a vaše srdce a vaše horlivost ať neklesá, byť byste viděl nastávat jakoukoli obtíž, nýbrž tentokráte se více posilněte, uvažuje, že Kristus ukřižovaný učiní skutkem a vyplní úpěnlivé touhy sluhů Božích.

Nepravím více. Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Božím. Utopte se v krvi Krista ukřižovaného; vystupte na kříž s Kristem ukřižovaným; ukryjte se v ranách Krista ukřižovaného; učiňte si koupel v krvi Krista ukřižovaného. Odpusťte, otče, mou opovážlivost.

[List č. XVI. Český překlad Dr. Karla Vrátného převzat z knihy Listy svaté Kateřiny Sienské, Olomouc 1940, a s přihlédnutím k italskému znění jazykově upraven a doplněn některými poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Kateřině Sienské

Od téže autorky:

List 289.
List bratru Tomášovi della Fonte
Čím větší je láska, tím hlubší je bolest
List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (I)
List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (II)  
Paní Nelle, někdejší ženě Mikuláše Buoncontiho z Pisy 
List bratru Šimonovi z Cortony, z řádu bratří kazatelů 
"Toto tělo je Sluncem, Sluncem pravým"
List osobě, jejíž jméno je zamlčeno
Nechť se zvedá oheň svaté touhy!
Tajemství mého Srdce 
Mateřský Duch Svatý 
List židu Konsiliovi
Naše Vzkříšení!
Nepřátelé Kříže

Související články:

Jacopone da Todi: Kříž Páně
Bernard z Clairvaux: Pod křížem
Tomáš Akvinský: Proč Kristus zemřel na kříži 
Anděla z Foligna: Jeho ranami jsme uzdraveni  
Bratr Roger, Matka Tereza: Pán Ježíš umírá na kříži 
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí  
Hans Urs von Balthasar: Ježíšova smrt je interpretem jeho života  
Ambrož: Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské  
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Okružní list přátelům Kříže 1
Wincenty Myszor: Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu  
John Fisher: I když někdo zhřešil, máme přímluvu u Otce
Řehoř Naziánský: Největší zázrak - zázrak mého spasení 
Ambrož Milánský: Kristus smířil svou krví svět s Bohem 
Růžena z Limy: Kříž - jediné pravé schodiště do ráje  
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 
Theodor Studita: Vzácný a životodárný Kristův kříž
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista  
Angelus Silesius: Duše si přeje zemřít s Ježíšem
Fulgentius z Ruspe: Sám sebe za nás obětoval  
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj  
Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem
Anděla z Foligna: O cestách smíření 
Juliana z Norwiche: Láska Kristova
Kateřina Sienská: Nepřátelé Kříže
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
John Henry Newman: Bůh a já 7 
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Silvestr Braito: Kříž nad vodou
Karel Říha: "Tajemství víry"
Kdo jsi, Bože?
Chvála Kříže

Poznámky:

[1] Spása a dobro duší stvořených Bohem má být jako pokrm, po němž lační duše milující Boha.

[2] Srov. J 19,28. Pozn. RTh.

[3] V italštině doslova „Giovedì santo" - tj. „Zelný čtvrtek". Pozn. RTh.

[4] Srov. Lk 22,15. Pozn. RTh.

[5] Srov. J 10,30. Pozn. RTh.

[6] V originále: „non si sentono perché veggano ...". Tommaseo vysvětluje „perché" jako „sebbene" = „ačkoliv". Mohlo by se to také přeložit: „nevědí o sobě tak, aby viděli, že" atd.

[7] Později se Urban VI. hned na začátku svého papežování mocně obrátil proti svatokupectví a také dle slov svých protivníků očistil Církev od tohoto malomocenství.