Historia Lausiaca 41 - O svatých ženách

XLI, 1. Je třeba v této knize připomenout odvážné ženy[1], kterým Bůh udělil zápasy rovnocenné zápasům mužů, takže se ženy nemohou vymlouvat na to, že jsou příliš slabé k úspěšnému uskutečňování ctnosti. Já jsem vskutku mnoho z nich viděl a s mnoha znamenitými pannami a vdovami jsem se setkal.

[[2]2. Mezi těmito byla Římanka Paula[3], která byla matkou Toxotia[4], žena velmi znamenitého duchovního života. Jistý Hierónymos[5] z Dalmácie[6] jí zkřížil cestu. Byla schopna překonat kohokoliv jiného, jsouc ženou velmi nadanou. On ji svou závistí poškodil, když ji přiměl, aby pracovala pro jeho vlastní cíle. Měla i dceru, která je nyní asketkou v Betlémě. Její jméno je Eustochion[7] - nikdy jsem se s ní nesetkal, ale prý je velmi skromná a žije ve společenství asi padesáti panen.

3. Znám také Benerii, manželku Ballobika, aristokrata[8]. Rozdala velmi moudře náklad svých velbloudů,[9] a tak byla ušetřena zklamání, která doprovázejí hmotné bohatství. Byla také jistá Theodóra, manželka tribuna, která se stala tak chudou, že brala almužny. Nakonec umřela u moře v klášteře Hesychas.

Znal jsem ženu nazývanou Hosia, v každém ohledu velmi proslulou ženu, a její sestru Adolii[10], která (ač nebyla Hosii rovna) žila tak důstojně, jak svými vlastními silami mohla.

4. Znal jsem Basianillu, ženu velitele Kandidiana. Uskutečňovala ctnost horlivě a svědomitě. Stále bojuje s rázností dobrý boj. Znal jsem i Fóteinu, pannu nejvyšší proslulosti, dceru laodikejského[11] presbytera Theoktista.

A v Antiocheji jsem se setkal se ženou rovněž velké proslulosti, která vedla důvěrný rozhovor s Bohem - diakonkou Sabinianou[12], tetou kónstantinopolského episkopa Jana.

A v Římě jsem viděl také spravedlivou pannu Asellu[13], která svůj dlouhý život strávila v klášteře. Byla to nesmírně pokorná žena, která byla pro společenství pomocí. 5. V tomto městě jsem viděl i muže a ženy nově přijaté za katechumeny[14]. Viděl jsem také Abitu[15], Boží světici. Spolu se svým manželem Apronianem a dcerou Eunomií se v touze potěšit Boha veřejně obrátili k ctnostnému a zdrženlivému způsobu života. Kvůli tomuto byli uznáni za hodné zemřít v Kristu, osvobození od všeho hříchu a plni poznání. Zanechali na své životy dobrou vzpomínku.]

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském 
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi 
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi 
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye 
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi 
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně 
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter 
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi 
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi
Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi 
Historia Lausiaca 39 - O Piórovi
Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 
Efrém Syrský: Řeč o Svatém týdnu

Poznámky:

[1] V řečtině γυναικες ανδρειαι [gynaikes andreiai] - doslova „mužné ženy". Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 203, pozn. 368.

[2] Odstavce 2-5 jsou rekonstrukcí z různých rukopisů. Osoby, u kterých nejsou zvláštní poznámky pod čarou, jsou neznámé, nebo alespoň neidentifikovatelné.

[3] Paula viz HL 36,6 a poznámka.

[4] „Toxotios byl nejmladším z Pauliných dětí a jejím jediným synem. Manžel Pauly se také jmenoval Toxotios."  MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 203, pozn. 370.

[5] Hierónymos viz HL 36,6 a poznámka.

[6] Dalmácie je historická země na pobřeží Jaderského moře zhruba v místech dnešní Bosny a Hercegoviny; v antice synonymum pro římskou provincii Illýrii.

[7] Eustochion (Eustochia) byla třetí dcerou Pauly. Odešla na Východ se svou matkou a stala se následnicí své matky  v betlémském klášteře. Jí byl také adresován jeden z nejznámějších Hierónymových dopisů (Epistula 22). Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 203, pozn. 372.

[8] V řečtině κομης [komés] - přepsáno z latinského „comes", které označovalo státní úředníky různé třídy.

[9] Tzn. „svůj majetek". Narážka na Mt 19,24: „Spíše projde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království."

[10] Adolia byla prý dobrou známou Jana Zlatoústého. Dokonce si dopisovali. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 203, pozn. 379.

[11] Laodikeia bylo město na hranicích mezi Sýrií a Fénicií.

[12] Snad je to teta sv. Jana Zlatoústého. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 202, pozn. 384.

[13] Co říká Palladios o Aselle, naznačuje, že to byla římská dáma, známá sv. Herónyma. Je možné, že žila ještě v roce 405, kdy se Palladios dostal do Říma. Hierónymos jí adresoval jeden ze svých dopisů. Srv. KALINKOWSKI, St., STAROWIESKI, M., Palladiosz - Opowiadania dla Lausosa, Kkraków 1996, s. 188, pozn. 326.

[14] Doslova „nově poučené" - νεοκατηχητος [neokatéchétos].

[15] O Abitě i o jejím manželovi Apronianovi Turciovi a jejich dceři Eunomii se zmiňuje Pavel z Noly, který se s nimi setkal v roce 406, rok po Palladiovi. Jsou také zmíněni v HL 54,4. Srv. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, s. 204, pozn. 386.