Historia Lausiaca 42 - O Julianovi; O Adoliovi

O Julianovi

XLII [[1]Slyšel jsem o jednom Julianovi[2] v blízkosti Edesy, muži velmi asketickém, který velmi přísně umrtvoval své tělo, takže byl proměněn v kost a kůži. Na konci života byl uznán za hodného daru uzdravování.]

O Adoliovi

XLIII, 1. Znal jsem i Adolia v Jeruzalémě. Původem byl z Tarsu[3]. Přišel do Jeruzaléma úplně jinou cestou. Vůbec ne tou, kterou jsme putovali my. Naopak - stvořil pro sebe zvláštní způsob života. Jeho asketické cvičení dosáhlo takového nadlidského stupně, že se i samotní démoni třásli z přísnosti jeho života a nikdo se neodvážil s ním soupeřit. Pro svou neskutečnou přísnost ve způsobu života a celonoční bdění byl opravdu považován za přízrak.

2. Během čtyřicetidenního postu totiž jídával pouze každý pátý den. V jiný čas jídával každý druhý den. Ale velkou věcí, kterou činil, bylo toto: od večera až do doby, kdy se bratři znovu shromažďovali v domě k modlitbě, stával na Olivové hoře - na pahorku Nanebevstoupení - na místě, kde byl Ježíš vzat vzhůru. Tam stával, zpíval žalmy a modlil se. I když sněžilo nebo pršelo, on tam pevně stál.

3. Poté, co skončil svůj stanovený čas (modlitby), klepával na dveře všech cel kladívkem, které používal, aby bratry vzbudil. Shromažďoval je v domech k modlitbě a v každém domě se k nim připojoval ve zpěvu jednoho či dvou antifonních žalmů[4]. Když se s nimi pomodlil, šel do své cely, než nastal den. Často byl v takovém stavu, že ho bratři museli vysvléknout, vyždímat jeho šaty, jako by byli právě po praní, a obléci mu jiné. Potom odpočíval až do hodiny psalmodií a pak byl zaměstnán až do večera. Toto tedy byla ctnost Adolia Tarsského, který dosáhl dokonalosti v Jeruzalémě, kde je také pohřben.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Martin Jániš.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském
Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském 
Historia Lausiaca 22 - O Pavlovi 
Historia Lausiaca 23 - O Eulogiovi a mrzákovi
Historia Lausiaca 24 - O prostém Pavlovi
Historia Lausiaca 25 - O Pachonovi 
Historia Lausiaca 26 - O Štěpánovi z Libye 
Historia Lausiaca 27 - O Valentovi
Historia Lausiaca 28 - O Heronovi 
Historia Lausiaca 29 - O Ptolemaiovi, O padlé panně 
Historia Lausiaca 30 - O Eliášovi, O Dorotheovi
Historia Lausiaca 31 - O Piamun
Historia Lausiaca 32 - O Pachomiovi a těch v Tabennesis
Historia Lausiaca 33 - Ženský klášter 
Historia Lausiaca 34 - O panně předstírající šílenství
Historia Lausiaca 35 - O Janovi z Lykopole
Historia Lausiaca 36 - O Poseidóniovi 
Historia Lausiaca 37 - O Sarapiónovi
Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi 
Historia Lausiaca 39 - O Piórovi
Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi
Historia Lausiaca 41 - O svatých ženách 

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 
Efrém Syrský: Řeč o Svatém týdnu

Poznámky:

[1] Vyprávění o Julianovi v některých rukopisech chybí.

[2] Julianus byl anachoret z Edesy v polovině 4. století. Jeho životopis napsal sv. Efraim. Je připomínán 9. června. Srov. MEYER, R. T., Ancient Christian Writers 34, New York 1964, s. 204, pozn. 389.

[3] Tarsos byl hlavním městem Kilikie (provincie v jihovýchodní Malé Asii) - důležitým přístavem a křižovatkou cest do Sýrie.

[4] Tyto žalmy zpívaly po úsecích střídavě dvě skupiny.