Panna Maria, Prostřednice všech milostí

Panna Maria, Prostřednice všech milostí

(lat. Mediatrix)

„Maria se stala prostřednicí milosti setkáním s andělem, který ji oslovil jako ‚milostiplnou‘. Kam přichází se svým Dítětem, tam proudí skrze ni do světa milost tohoto Dítěte."

Adrienne von Speyr, Služebnice Pána

Panna Maria, Prostřednice všech milostí - jeden z titulů Panny Marie, který vyjadřuje, že veškerá milost Boží k nám přichází prostřednictvím Panny Marie. Tento zdánlivě provokativní titul vyplývá ze skutečnosti, že panenská dívka Marie z Nazareta se nadpřirozeným způsobem, tj. působením Ducha Svatého při události Zvěstování, stala Matkou Božího Syna, který coby vtělený Bůh je plností a - spolu s Otcem a Duchem Svatým - i zdrojem všech milostí (srov. J 1,16: „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí."). Vzhledem k tomu, že vtělený Syn Boží je plností milostí nebo dokonce Milostí samotnou, který coby Zdroj všech milostí přišel do našeho světa prostřednictvím své lidské Matky Marie, se Maria stala prostřednicí všech milostí, jež mají zdroj v Synu a v celé Boží Trojici. Toto Mariino prostřednictví nemá pasivní charakter, tj. nestalo se skrze Marii „jen tak mimochodem", ale vyžadovalo její svobodný souhlas a její součinnost, kterou totálně přitakala spolupráci s Boží milostí a s Božím působením. Přípravou na tuto totální spolupráci Panny Marie s Boží milostí bylo její omilostnění v okamžiku jejího početí, tj. uchránění Bohem od dědičné viny, s jakou se jinak do tohoto světa rodí každý člověk (srov. Neposkvrněné početí), a důsledkem byla Mariina totální proměna k obrazu Krista, kdy pro tak těsné spojení se svým Synem a Bohem a v důsledku své účasti na jeho veškerém odvěčném působení byla při dovršení běhu svého pozemského života „vzata s tělem i duší do nebeské slávy" (Pius XII.: Munificentissimus Deus, 44), tj. nanebevzata.

Mariino prostřednictví všech milostí tedy vyplývá z milosti jejího Božího mateřství, totiž že se stala matkou vtělené Milosti, a v Písmu je potvrzeno zejména oslovením, jakým ji pozdravuje archanděl Gabriel při události Zvěstování: „Milostiplná" (řec. κεχαριτωμενη [kecharitómené]; srov. Lk 1,28). Maria touto Milostí, již přijala do svého lůna jako panenská matka, byla naprosto proměněna a jí připodobněna a „kopírovala" ji po celý život od svého početí až do konce svého pozemského putování, celou svou bytostí a veškerým svým konáním. V opačném případě totiž, tj. kdyby v ní něco odporovalo této v ní se vtělující Milosti, Božímu Synu, by jej nemohla nosit ve svém lůně a být jeho Matkou. Být Matkou Boha totiž znamená být s Bohem beze zbytku, totálně zajedno (tj. být „na stejném místě", jako je Bůh, který je Svatý, kdy tímto „místem" je tělo Mariino, z níž si Bůh „bere" tělo pro tělo Ježíšovo, pro tělo vtělujícího se Boha). Proto v důsledku tohoto Božího mateřství, k jakému ji omilostnil a od věčnosti vyvolil Bůh, je Maria i Prostřednicí všech Božích milostí a kvůli tomuto mateřství má od okamžiku početí Boha ve svém lůně podíl na veškerém působení svého a zároveň Božího Syna (neboť Maria není matkou pouze lidské přirozenosti, ale Osoby, která v ní a skrze ni jako božská přijala lidskou přirozenost, po vtělení neoddělitelnou od této božské Osoby a s ní osobně /tj. hypostaticky/ sjednocenou; na druhou stranu však Boží mateřství Marie neznamená, že Maria je zdrojem Synova Božství a tudíž ani jakékoliv Boží milosti!).

O skutečnosti Mariina prostřednictví, vyplývajícího z Mariina mateřství, psali již mnozí otcové, kteří se o ní vyslovovali mj. jako o prameni vody věčného života (viz např. zde nebo zde). Mezi nejvýraznější opěvovatele prostřednictví Panny Marie v katolické církvi náleží bezesporu velký mariánský ctitel sv. Bernard z Clairvaux (+1152), který mj. píše: „A proto celým srdcem, z hloubi nitra, všemi silami ctěme Marii; vždyť to je vůle Toho, který chtěl, abychom měli všechno prostřednictvím Marie" (De aquaeductu). A např. sv. Petr Kanisius (+1597) o prostřednictví Bohorodičky píše: „Svatí otcové nazývají Marii Prostřednicí, tedy i my můžeme nazývat Marii Prostřednicí, ale v jiném smyslu než u Krista" (Maria, nedostižná Panna a svatá Bohorodička, 55, 8). Mariině prostřednictví se také výslovně věnuje dokument II. vatikánského koncilu Lumen gentium (čl. 60-62).

Církev si tuto skutečnost liturgicky připomíná 8. května.

Související články:

Adrienne von Speyr: Skrze Marii ke Kristu 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice
Wincenty Granat: Účast Marie na díle vykoupení 
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie 
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce  
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo  
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 3/6  
Gabriele Amorth: Zlý duch se Matky Boží skutečně bojí  
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice  
Jan van Ruysbroeck: Syn jí nemůže odepřít nic  
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Panně Marii 
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona 
Co přivádí svaté v úžas u Panny Marie?  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše