O vtělení Slova

II, 8. Boží Slovo, netělesné, nepodléhající zákonům hmoty, přišlo na naši zem, ačkoliv předtím od ní nebylo daleko. Vždyť žádná část světa nikdy nebyla bez Něho, nýbrž všechno všude naplňovalo (srov. Ef 4,10), poněvadž existovalo současně se svým Otcem.

Přišlo, sníživše se, ze své lidumilnosti vůči nám a aby se nám zjevilo. (...) Slitovalo se nad naším rodem a nad naší slabostí, bylo pohnuto naší porušeností a nemohlo snést, že nad námi panuje smrt. A aby nezahynulo to, co bylo učiněno, a aby nebylo marné dílo Jeho Otce, totiž stvoření člověka, přijalo pro sebe tělo, stejné jako je naše. Nechtělo však být jenom v těle nebo se jen zjevit. Protože kdyby se chtělo jen zjevit, bylo by jistě mohlo na sebe vzít jiné, znamenitější tělo. Ale Ono přijalo naše opravdové tělo, a to ne tak, jak je to běžné, ale prostřednictvím Panny nedotčené a neposkvrněné, neznající muže (srov. Lk 1,34), čisté a nemající společenství s muži. A ač bylo mocné a Stvořitelem všeho, postavilo si v Panně chrám, to jest tělo, a učinilo si z něho jakoby příhodný nástroj, ve kterém by mohlo být poznáno a přebývat v něm. Takto tedy přijalo stejné tělo, jako je naše, a protože všichni podléhali smrtelnému rozkladu, z lásky k lidem ho obětovalo Otci a vydalo ho za všechny na smrt, a to proto, aby pro všechny, kdo umírají v Něm (srov. Ř 6,8), přestal platit zákon rozkladu vynesený nad lidmi, neboť ten byl v těle Páně zbaven (veškerého) svého nároku a neměl pak již nadále žádnou moc nad ostatními lidmi. A jako se lidé (kdysi) obrátili k rozkladu, tak je (Slovo) opět přivedlo k neporušitelnosti a zpět ze smrti k životu (srov. Ř 4,17; 8,11; 1Kor 15,22), a díky tělu, které si pro sebe učinilo, a díky milosti zmrtvýchvstání od nich vzdálilo smrt, jako když oheň stráví slámu.

9. (...) Z toho důvodu přijalo smrtelné tělo, aby se (toto tělo), maje účast na Slovu, které vládne nade vším, stalo schopným zemřít za všechny a aby díky Slovu, jež v něm přebývá, zůstalo neporušené a nakonec aby všichni propříště byli díky milosti zmrtvýchvstání uchráněni od porušení. Proto tělo, které pro sebe přijalo, předložilo smrti jako oběť a jako žertvu, čistou od veškeré poskvrny, a tak ihned zapudilo smrt ode všech ostatních díky náležité oběti.

Slovo Boží, které je nade vším, tedy příhodně přineslo svůj chrám a tělesný nástroj v oběť za všechny a zaplatilo smrti dluh. A tak neporušený Boží Syn, tímtéž (tělem) spojený se všemi (lidmi), náležitě všechny oblékl do neporušenosti (srov. 1Kor 15,54) pro zaslíbení zmrtvýchvstání. Neboť ani smrtelný rozklad už nad lidmi nemá žádnou moc, a to díky Slovu, které mezi nimi[1] prostřednictvím jednoho těla bydlí (srov. 2Kor 6,16).

[Atanáš Alexandrijský: Oratio de Incarnatione Verbi („Řeč o vtělení Slova"), II, 8-9; in PG, XXV, 109A-112B. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a s přihlédnutím k řeckému znění (J.-P. Migne: Patrologia graeca, XXV, Paris 1857, sl. 109A-112B) a polskému překladu (Atanazy z Aleksandrii: O wcieleniu Słowa, Warszawa 1998) upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Chvála postu
List o usneseních Nicejského koncilu
Obnov naše dny jako na počátku
Trojice je svatá a dokonalá

Související články:

Proč se Bůh vtělil
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
František Saleský: List o narození Páně 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti  
Řehoř Veliký: Ten, který je věčný, se ukázal v čase   
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý  
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce  
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost  
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
 Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně  
John Saward: Bohorodička jako Svatyně 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy 
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně

[1] Lze přeložit i jako: „které v nich". Pozn. red.