Manželství a Církev

Manželství jako samostatná svátost a pokračování křtu je včleněním do paschálního tajemství. Manželská láska aktualizuje lásku Boží jako pramen a pouto Církve. Paschální rozměr této lásky obsahuje cestu kříže a zmrtvýchvstání. Účast na smrti Krista se v manželství uskutečňuje prostřednictvím účasti na panenství Církve a účast na Zmrtvýchvstání prostřednictvím účasti na plodnosti Církve.

Manželství Josefa a Marie je symbolem tajemství Církve - Panny a Snoubenky.[1] Dokonalé manželství, uskutečněné ve Svaté Rodině, zjevuje čistotu a plodnost Církve a jakožto skutečný symbol má rovněž účast na symbolizované skutečnosti.

Manželství - opuštění otce a matky a spojení se s manželkou - je velkým tajemstvím s ohledem na Krista a Církev (srov. Ef 5,32). Kristus opouští vše, dokonce vlastní život, aby se na Kříži spojil se Snoubenkou. Tak rovněž Snoubenka-Církev (a každá duše zvlášť) odpovídá na lásku Snoubence zanechávajíc vše, co je stvořené, aby obdržela stonásobnou odměnu věčného života, ostatně přítomného již v tomto světě. Podstatou vztahu Kristus‑Snoubenka je vzájemné odevzdání se (spojení pravých rukou v liturgii svátosti manželství) a dokonce vzájemné podřízení se (srov. Ef 5,21). Takto se zakládá a buduje Církev.

Manželství ve svém komunijně-svátostném rozměru je pro svět zjevením Církve a jejího svazku s Bohem. Manželství se svým tělesným i duchovním, plodným sjednocením dvou odlišných osob rovněž Církvi samé ukazuje samotnou podstatu ekleziální jednoty a plodnosti při zachování neopakovatelné individuality osob.

[Jarosław Szymon Szymczak: „Małżeństwo, VII. Relacja do Kościoła", in: Edward Ozorowski (ed.): Słownik małżeństwa i rodziny, Warszawa - Łomianki 1999, s. 231-232. Do češtiny přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

[1] Srov. Jan Pavel II.: Redemptoris custos, 20.