List o narození Páně

Náš duch tedy uvidí v jasném světle ono nekoneč­né Poznání, jež od věčnosti vyzařovalo z Otce, z je­ho vlastní krásy. A aby tato krása byla vyjádřena v sobě samé, řekl věčné slovo, ono verbum, ono zcela ojedinělé a zcela nekonečné slovo, které v sobě obsahuje a zobrazuje všechnu do­konalost Otce, a s ním může být pouze jedním a týmž docela jediným Bohem, bez dělení a odlučování.

Tak nyní uvidíme ono věčné a zázračné zplození Slova, božského Syna, skrze něž On byl od věčnosti podle obrazu a podobenství Otcova zrozován: živoucí a skutečný obraz a podobenství, které nezo­brazuje nic nahodilého a nic zdánlivého, protože v Bohu je veškerá podstata a nemůže v něm být nic nahodilého, neboť v Bohu je vše vnitřní a nic vnějšího nemůže být. Obraz, který onu vlastní Otcovu podstatnost zobrazuje tak živě, tak přirozeně, tak podstatně a tak skutečně, že již může být tím totožným Bohem jako Otec, bez rozdílu a bez jaké­koliv rozličnosti v podstatě a substanci, pouze s jediným rozdílem osob.

Neboť jak by to mohlo být, aby tento božský Syn byl opravdovým, skutečně živoucím a opravdu sku­tečným obrazem, podobou a odleskem nekonečné krá­sy i podstaty Otce, kdyby nezobrazoval i Otcovy neko­nečné dokonalosti nekonečně živoucně a skutečně? A jak by On mohl nekonečným způsobem zobrazovat nekonečné dokonalosti, kdyby sám nebyl nekonečně dokonalým? A jak by mohl být ne­konečně dokonalým, kdyby nebyl Bohem? A jak by mohl být Bohem, kdyby nebyl jediným a totožným Bohem s Otcem?

Tedy tento Syn, tento nekonečný obraz a otisk svého nekonečného Otce, je jeden a tentýž, docela jediný a docela nekonečný Bůh se svým Otcem, aniž by mezi nimi stával nějaký rozdíl vzhledem k pod­statě, vyjímaje pouze rozdíl osob. A jak je tento roz­díl zcela a naprosto nutný, tak je také zcela postačitelný, aby způsobil, že Otec mluví, a že Syn je jeho vyřčené Slovo, že Otec hovoří, a že Syn je jeho hovořenou Řečí, že Otec se vyjadřuje, a že Syn je jeho vyjádřeným obrazem, podobností a odleskem. Jedním slovem, že Otec je Otcem a Syn je Synem, dvě rozličné osoby, ale v jedné jediné pod­statě a v jednom jediném božství.

Proto Bůh, který je jediný, není osamocen, neboť On je jediný ve svém zcela jediném a zcela jednoduchém božství, ale není osamělý, protože je Otcem a Synem ve dvou osobách. Ó Theotime, Theotime, jaká radost, jaká blaženost moci oslavovat toto věčné rození Syna, které se dokonává ve „skvělosti svatých", je slavit zříce je, a zřít je sla­více je!

Když byl medotekoucí světec Bernard ještě ma­lým hochem, očekával kdysi o Štědrém večeru v kostele v Chatillonu nad Seinou počátek jitřní mše sva­té. Mezi čekáním přemohl ubohé dítě tichý spánek, v němž tuto rozkoš, ó Bože, ve snu, avšak v docela zřetelném a jasném vidění uzřel, jak Syn Boží, který se zasnoubil s lidskou přirozeností a v nejčistším lůně své Matky se stal malým děťátkem, se panensky zrodil z jejího svatého lůna v pokorné líbeznosti, spojené s nebeským majestátem.

Jako ženich, slunně a vesele vycházející
ze svatební komnaty svojí...

Toto vidění, laskavý Theotime, naplnilo lásky­plné srdce malého Bernarda blažeností, plesáním a duchovní rozkoší, že ho po celý svůj život uchoval v nejživější vzpomínce. A jestliže on, roven svaté včele, po všechen čas života  z božských tajemství shro­mažďoval med nesčíslných sladkých a božských útěch, tak mu od onoho času svát­ky svatých Vánocí poskytovaly zcela odlišné sladkosti a on hovoříval s neporovnatelnou vroucností o Narození svého Pána.

Nicméně, laskavý Theotime, jestliže již tajuplné a obrazné vidění časného a lidského zrození Syna Božího, skrze něž On jako člověk z ženy a jako pa­nic z panny vypučel, srdce onoho dítěte Bernarda potěšilo takovou mírou a přivedlo ho k vytržení, ach, co bude teprve pak, jestliže naše duše, osvíceny ve­leslavně oblažující rajskou jasností, uvidí ono věčné Zrozování, skrze něž Syn jako „Bůh z Boha, jako světlo ze světla, jako pravý Bůh z pravého Boha", božsky a věčně vychází! S nepopsatelným zalíbením se pak náš duch ponoří do tohoto rozkošného dějství a s neochabující pozorností s ním zůstane věčně sjednocen.

Dáno v Annecy, na den svatých Apoštolů Petra a Pavla roku 1616.

(František Saleský, Traité de l'amour de Dieu. Přeložil Vilém Bitnar. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 10, 1935. Pro lepší srozumitelnost jazykově upraveno redakcí RTh.)

Od téhož autora: 

 List o narození Páně
Kontemplace a meditace 
Kterak láska zraňuje duši 
Pokoj zklidněné duše v Bohu 
O důvěře v Boha při poznání vlastní bídy 
O zábavách a rozptýleních, nejprve o dovolených a chvalitebných 
Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky 
O nezbytnosti modlitby 

Související články:

Lukáš Drexler: Bůh 
Augustin: O Trojici (De Trinitate) 
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu  
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií  
Origenes: Ježíšovo narození dokazuje také jeskyně v Betlémě 
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života! 
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Hilarius z Poitiers: Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 
Polská biskupská konference: Manželství - živý obraz Nejsvětější Trojice 
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou  
Lev Veliký: Jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, Bůh i člověk Ježíš Kristus  
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
Marie od Vtělení (Guyart): Uchvácena a pohlcena viděním Nejsvětější Trojice  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý 
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti  
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Mechtilda Magdeburská: Nebeský šenk Svaté Trojice  
Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici 
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba" 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Marian Zawada: Rodinnost Boha
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení