sv. František Saleský, 25.12. 2007
Laskavý Theotime, nechť Svatý Duch a věrná láska Otce i Syna jsou milostivy mé prostotě! Náš duch uzří Boha, laskavý Theotime, ale říkám ti, že uvidí Boha samého "tváří v tvář" tehdy, když v nazírání pravdivé a skutečné přítomnosti pozná vlastní božskou podstatu v její nekonečné kráse, všemohoucnosti, všedobrotě, vševědoucnosti, nejvyšší spravedlnosti a ve všech ostatních bezedných dokonalostech.
Náš duch tedy uvidí v jasném světle ono nekonečné Poznání, jež od věčnosti vyzařovalo z Otce, z jeho vlastní krásy. A aby tato krása byla vyjádřena v sobě samé, řekl věčné slovo, ono verbum, ono zcela ojedinělé a zcela nekonečné slovo, které v sobě obsahuje a zobrazuje všechnu dokonalost Otce, a s ním může být pouze jedním a týmž docela jediným Bohem, bez dělení a odlučování.
Tak nyní uvidíme ono věčné a zázračné zplození Slova, božského Syna, skrze něž On byl od věčnosti podle obrazu a podobenství Otcova zrozován: živoucí a skutečný obraz a podobenství, které nezobrazuje nic nahodilého a nic zdánlivého, protože v Bohu je veškerá podstata a nemůže v něm být nic nahodilého, neboť v Bohu je vše vnitřní a nic vnějšího nemůže být. Obraz, který onu vlastní Otcovu podstatnost zobrazuje tak živě, tak přirozeně, tak podstatně a tak skutečně, že již může být tím totožným Bohem jako Otec, bez rozdílu a bez jakékoliv rozličnosti v podstatě a substanci, pouze s jediným rozdílem osob.
Neboť jak by to mohlo být, aby tento božský Syn byl opravdovým, skutečně živoucím a opravdu skutečným obrazem, podobou a odleskem nekonečné krásy i podstaty Otce, kdyby nezobrazoval i Otcovy nekonečné dokonalosti nekonečně živoucně a skutečně? A jak by On mohl nekonečným způsobem zobrazovat nekonečné dokonalosti, kdyby sám nebyl nekonečně dokonalým? A jak by mohl být nekonečně dokonalým, kdyby nebyl Bohem? A jak by mohl být Bohem, kdyby nebyl jediným a totožným Bohem s Otcem?
Tedy tento Syn, tento nekonečný obraz a otisk svého nekonečného Otce, je jeden a tentýž, docela jediný a docela nekonečný Bůh se svým Otcem, aniž by mezi nimi stával nějaký rozdíl vzhledem k podstatě, vyjímaje pouze rozdíl osob. A jak je tento rozdíl zcela a naprosto nutný, tak je také zcela postačitelný, aby způsobil, že Otec mluví, a že Syn je jeho vyřčené Slovo, že Otec hovoří, a že Syn je jeho hovořenou Řečí, že Otec se vyjadřuje, a že Syn je jeho vyjádřeným obrazem, podobností a odleskem. Jedním slovem, že Otec je Otcem a Syn je Synem, dvě rozličné osoby, ale v jedné jediné podstatě a v jednom jediném božství.
Proto Bůh, který je jediný, není osamocen, neboť On je jediný ve svém zcela jediném a zcela jednoduchém božství, ale není osamělý, protože je Otcem a Synem ve dvou osobách. Ó Theotime, Theotime, jaká radost, jaká blaženost moci oslavovat toto věčné rození Syna, které se dokonává ve „skvělosti svatých", je slavit zříce je, a zřít je slavíce je!
Když byl medotekoucí světec Bernard ještě malým hochem, očekával kdysi o Štědrém večeru v kostele v Chatillonu nad Seinou počátek jitřní mše svaté. Mezi čekáním přemohl ubohé dítě tichý spánek, v němž tuto rozkoš, ó Bože, ve snu, avšak v docela zřetelném a jasném vidění uzřel, jak Syn Boží, který se zasnoubil s lidskou přirozeností a v nejčistším lůně své Matky se stal malým děťátkem, se panensky zrodil z jejího svatého lůna v pokorné líbeznosti, spojené s nebeským majestátem.
Jako ženich, slunně a vesele vycházející
ze svatební komnaty svojí...
Toto vidění, laskavý Theotime, naplnilo láskyplné srdce malého Bernarda blažeností, plesáním a duchovní rozkoší, že ho po celý svůj život uchoval v nejživější vzpomínce. A jestliže on, roven svaté včele, po všechen čas života z božských tajemství shromažďoval med nesčíslných sladkých a božských útěch, tak mu od onoho času svátky svatých Vánocí poskytovaly zcela odlišné sladkosti a on hovoříval s neporovnatelnou vroucností o Narození svého Pána.
Nicméně, laskavý Theotime, jestliže již tajuplné a obrazné vidění časného a lidského zrození Syna Božího, skrze něž On jako člověk z ženy a jako panic z panny vypučel, srdce onoho dítěte Bernarda potěšilo takovou mírou a přivedlo ho k vytržení, ach, co bude teprve pak, jestliže naše duše, osvíceny veleslavně oblažující rajskou jasností, uvidí ono věčné Zrozování, skrze něž Syn jako „Bůh z Boha, jako světlo ze světla, jako pravý Bůh z pravého Boha", božsky a věčně vychází! S nepopsatelným zalíbením se pak náš duch ponoří do tohoto rozkošného dějství a s neochabující pozorností s ním zůstane věčně sjednocen.
Dáno v Annecy, na den svatých Apoštolů Petra a Pavla roku 1616.
(František Saleský, Traité de l'amour de Dieu. Přeložil Vilém Bitnar. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 10, 1935. Pro lepší srozumitelnost jazykově upraveno redakcí RTh.)
List o narození Páně
Kontemplace a meditace
Kterak láska zraňuje duši
Pokoj zklidněné duše v Bohu
O důvěře v Boha při poznání vlastní bídy
O zábavách a rozptýleních, nejprve o dovolených a chvalitebných
Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky
O nezbytnosti modlitby
Lukáš Drexler: Bůh
Augustin: O Trojici (De Trinitate)
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií
Origenes: Ježíšovo narození dokazuje také jeskyně v Betlémě
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života!
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku
Hilarius z Poitiers: Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého
Polská biskupská konference: Manželství - živý obraz Nejsvětější Trojice
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh
Marie od Vtělení (Guyart): Uchvácena a pohlcena viděním Nejsvětější Trojice
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Mechtilda Magdeburská: Nebeský šenk Svaté Trojice
Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice
Marian Zawada: Rodinnost Boha
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.