Svatost Boží Rodičky Marie

A. Víra církve v Mariinu svatost

a) Když Tridentský koncil prohlašuje, že bez zvláštní Boží výsady se nemohou ani ospravedlnění vystříhat v celém svém životě všech všedních hříchů, potvrzuje zároveň názor církve, že Maria měla právě tuto výsadu.

b) V bule „Ineffabilis Deus" (8.12. 1854) čteme, že když si Bůh vyvolil Marii za matku svého jednorozeného Syna, uchránil ji nejen od poskvrny dědičného hříchu, ale ozdobil ji dokonalou nevinností a svatostí, „která v těch, kdo stojí pod Bohem, nemá obdoby a již nikdo kromě Boha není s to pochopit" (Ineffabilis Deus, 1)[1].

B. Písmo svaté o Mariině svatosti

a) O žádném světci a o žádné světici se Bůh ústy svého posla nevyjadřuje tak jako o Marii: „milostiplná" (řecky „kecharitómené"), „Pán s tebou! ... Požehnaná jsi mezi ženami" (Lk 1,28.42). Všechny tyto názvy mluví o výjimečné vnitřní svatosti, která totiž znamená naplnění milostí, spojení s Bohem a zvláštní vyvolení od Stvořitele.

b) Pojem svatosti v sobě zahrnuje rys shody s Boží vůlí vírou a láskou, a Maria se v pro ni rozhodném momentu vtělení i pod křížem plně shoduje s touto vůlí: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38). V tomto výroku je obsažen akt víry v Boží zaslíbení, zvěstované andělem, že Bůh zachová její panenství, a zároveň i její shoda s vůlí Stvořitele. V hymnu, který zapěla ke cti Boha, Maria odpovídá: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté" (Lk 1,48-49); a tato slova, která jsou odezvou pozdravu anděla Gabriela, mluví nejen o důstojnosti Božího mateřství, ale i o svatosti.

c) Přijmeme-li pravděpodobný mariánský smysl protoevangelia (Gn 3,15), pak Kristovo a Mariino nepřátelství se satanem a účast Marie na Kristově vítězství znamená svatost Syna i svatost Matky.

C. Vybrané texty ze spisů církevních otců

Když jsme mluvili o dogmatu Neposkvrněného početí, viděli jsme, jak církevní otcové a spisovatelé srovnávají Marii s Evou před hříchem, a dále jak kladou Marii proti hříšné Evě. Nikdo kromě Krista není, podle církevních otců, obdařen tolika atributy jako Maria.

Sv. Efrém o ní říká, že je dokonalejší než nebesa, „čistější než blesk, paprsky a jas slunce". Sv. Ambrož píše takto: „Co je ušlechtilejší než Matka Boží, co je jasnější než ona, kterou si vyvolil Jas sám? Co je čistější než ta, která zrodila tělo bez poskvrny těla? A co povím o jiných jejích ctnostech?" Sv. Augustin připisuje jedině Marii (kromě Krista) výjimečnou svatost. Některé zmínky u sv. Basila a u sv. Jana Zlatoústého, že Maria měla nějaké všední hříchy, plynou z předpokladu, že musela být vykoupena z nějakých hříchů.

D. Rozumové důvody

a) Důkaz sv. Tomáše Akvinského. Kristus je ve své božské přirozenosti dárcem milosti, v lidské přirozenosti pak je nástrojem, a každé vědomé a dobrovolné přiblížení k tomuto prameni působí, že ten, kdo se přibližuje, se posvěcuje. Blahoslavená Panna Maria pak byla Kristu nejbližší skrze jeho lidství, protože z ní přijal lidskou přirozenost; proto by měla přede všemi dostat větší plnost milosti (Suma teologická, III,27,5).

Podle sv. Tomáše měla blahoslavená Panna Maria trojí dokonalost milosti: první ji uzpůsobila k tomu, aby se stala matkou Kristovou; tato milost byla příčinou jejího posvěcení; druhá pocházela z přítomnosti vtěleného Božího Syna v ní; a třetí je milost, kterou má v nebeské slávě (Tamtéž, ad 2).

b) Mariino spojení s Božím Synem mateřstvím je podobné spojení lidské přirozenosti s Osobou Slova; tak jako byla Kristova lidská přirozenost plně posvěcena díky osobnímu spojení s Bohem, stejně tak bylo Mariino lidství, díky spojení s Božím Synem, obdařeno mimořádnou milostí.

Míra posvěcující milosti v blahoslavené Matce

Z Písma svatého můžeme vyvodit správný závěr, že Maria měla výjimečnou míru milosti. Tradice a spekulativní motivy mluví pro to, že Maria měla pro svou důstojnost, vyzdvihující ji nad všechny tvory, vyšší míru milosti než kdokoli z rozumných tvorů, tj. andělů a lidí. Míra milosti v Marii nebyla nekonečná, a proto mohla růst po celý její život, a zvláště rostla, když souhlasila, že se stane matkou Božího Syna, a když s ním spolupracovala.

E. Charismatické dary Marie

Sv. Tomáš říká: „Nesmíme pochybovat, že Maria dostala výjimečným způsobem dar moudrosti a milost ke konání mimořádných činů (gratiam virtutum) a také milost proroctví"; všech těchto darů však nepoužívala.

Dějiny náboženského života v katolické církvi dosvědčují, že Maria, teď už v nebeské slávě, používá ve vztahu k lidem mimořádné charismatické dary (dar proroctví, konání zázraků).

[Převzato z Wincenty Granat: K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981. Upraveno redakcí Revue Theofil.] 

Mariologie Wincentyho Granata: 

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 

Boží mateřství Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie

Panenství Panny Marie

Tělesné nanebevzetí Panny Marie 

Svatost Boží Rodičky Marie 

Účast Marie na díle vykoupení 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté  
Gabriele Amorth: Zlý duch se Matky Boží skutečně bojí  
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431) 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Pius IX.: Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu  
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské  
Marian Matusik: Panna Maria a modlitba růžence jsou pro satana nepřekonatelné hrozby  
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice  
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Bernard z Clairvaux: A jméno té panny bylo Maria
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše  
Stará irská litanie k Panně Marii  
Petr Kanisius: Maria a ďábel 
Denis Kartuzián: K Marii
Wincenty Granat: Josef

Poznámky:

[1] Český překlad převzat z Pospíšil, C.V., Nanebevzetí Bohorodičky ve světle dokumentů Magisteria, Olomouc 2000. Pozn. RTh.