Účast Marie na díle vykoupení

Všechny nadpřirozené dary, které blahoslavená Matka dostala, měly základ v její největší důstojnosti, tj. v Božím mateřství; toto mateřství však nebylo cílem samo o sobě, ale sloužilo a dále pomáhá vykoupení lidského rodu.

Matka Boží pro své tak úzké spojení s Vykupitelem Ježíšem Kristem má jistou účast na jeho spásném díle. Zamysleme se nyní, jakého druhu jsou tyto funkce a jaká je jejich povaha.

Učení o Mariině prostřednictví je obsaženo dosti jasně v církevních dokumentech.

     a) Ve vyznáních víry, v nichž se mluví o Kristově narození z Panny Marie, je obsažena také pravda o Mariině prostřednictví.

     b) Encyklika Lva XIII. Fidentem piumque animum zdůrazňuje, že Kristus je jediný prostředník a všichni ostatní mu slouží; dále se zde mluví o prostřednictví blahoslavené Matky, která ho jménem celého lidského rodu přijala, zrodila a stala se tak skutečně jeho matkou; proto se stala důstojnou a vhodnou prostřednicí k Prostředníkovi.

     c) Z encykliky Lva XIII. o Marii, Matce lidí. Maria je matkou lidí a správkyní dobra zaslouženého Kristem. Maria je dále cestou ke Kristu a téměř nikdo nedochází ke Spasiteli bez Marie.

Lev XIII. v encyklice Magnae Dei Matris ze září 1892 učí, že Maria má tolik milosti, kolik může stačit ke spáse celého světa, proto je ze všech Kristu nejbližší a máme se tedy na ni obracet ve všech potřebách.

Podle encykliky Pia X. Ad Diem Illum Laetissimum z 2.2. 1904 (k 50. výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí) je blahoslavená Panna Maria prostřednicí, smiřitelkou a správkyní milosti, neboť skrze ni jsou dávány všechny dary mystickému Tělu.

Papež Pius XII. ve své encyklice Mystici Corporis Christi (O tajemném Těle Krista) z 29.6. 1943 píše: „Byla to ona, druhá Eva, která - prosta všech hříchů, osobních i dědičného, a vždy co nejúžeji spojena se svým Synem - obětovala Jej na Golgotě věčnému Otci za všechny potomky Adama, poskvrněné hříchem kvůli jeho nešťastnému pádu, a vzdala se současně obětavě svých mateřských práv a mateřské lásky. Proto také ta, která podle těla byla matkou naší Hlavy, rovněž z titulu utrpení a slávy, se stala podle Ducha matkou všech Jeho údů" (Mystici Corporis Christi, 110).

Katolické učení o Mariině vztahu k rozumným tvorům podává dogmatická konstituce o církvi Lumen gentium II. vatikánského koncilu; základem tohoto vztahu je účast Mariina v tajemství Krista a církve. Syn Boží se pro nás a pro naši spásu stal člověkem z Marie Panny, která tak vstoupila do dějin spásy. Kristus se vtělením, obětní smrtí a zmrtvýchvstáním stal Hlavou církve; Maria pak - Matka Hlavy církve - se tím stala matkou údů mystického těla; proto je Maria vynikající a naprosto jedinečný člen církve, její předobraz a vzor, a proto ji církev uctívá se synovskou láskou jako svoji přemilou Matku (Lumen gentium, 53).

Když mluvíme o prostřednictví blahoslavené Panny Marie, máme na mysli její účast na vykoupení lidského rodu Kristem. Vykoupení lidského rodu se uskutečnilo velikonočními tajemstvími; v souvislosti s tím se tážeme, jaká byla účast blahoslavené Matky na těchto tajemstvích a na dosažení jejich účinků, tj. vysvobození lidstva z hříchu a zasloužení všech milostí. V díle vykoupení snadno rozlišíme tři etapy:

     a) přípravnou,

     b) hlavní,

     c) následnou, spočívající v rozdávání milostí.

Blahoslavená Matka jistě měla účast na vykoupení v přípravné fázi, neboť Božího Syna zrodila a vychovala, a měla by pak fyzicky nebo mravně účast na hlavní fázi, kdy by Kristova oběť byla do určité míry jejím dílem. Fyzická účast by spočívala v tom, že samotná objektivní a obětní činnost by byla skládána také skrze ni. Teologové používají v tomto případě pojem „objektivní vykoupení"; mravní vliv (bezprostřední a rovněž objektivní) na Kristovo vykoupení by spočíval v tom, že blahoslavená Matka by na Syna působila povzbuzováním a prosbou, aby přinesl oběť kříže.

Účast na subjektivním vykoupení (třetí etapa) by znamenala, že Maria, aniž by byla fyzickou nebo mravní příčinou vykoupení, měla by účast jakožto vykoupená na udílení milosti lidem. A zde se ještě lze tázat, zda všech milostí zasloužených Kristem, nebo jen jejich určité časti (subjektivní vykoupení).

V obecném udílení milosti zasloužené Kristem se na rozdělování milostí mohla účastnit Maria, a zde její příčinnost může být buď fyzická, nebo jen mravní, to znamená, že buď je Maria skutečným nástrojem spojujícím subjekt dostávající milost se zdrojem této milosti, nebo jí patří pouze příčinnost mravní, tj. přimlouvá se za lidi.

V otázce Mariina prostřednictví je třeba rozlišit otázky jasné od pochybných a sporných.

   a) Kristus je hlavním a vlastně jediným prostředníkem - je totiž „jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny" (1Tim 2,5); každé nadpřirozené prostřednictví, a to jakékoli, musí být tedy nutně závislé na Kristu. I kdyby blahoslavená Matka měla fyzickou účast na díle vykoupení, pak jedině v závislosti na Kristu a jako jím vykoupená.

Toto jediné prostřednictví Krista velmi silně zdůrazňuje dogmatická konstituce o církvi Lumen gentium, když se odvolává na text listu sv. Pavla Timotejovi: „Mariino mateřské poslání vůči lidem nijak nezastiňuje ani nezmenšuje činnost Krista, jediného prostředníka" (Lumen gentium, 60).

     b) Blahoslavená Matka měla nepřímou účast na Kristově vykoupení Božím mateřstvím, výchovou Krista, podílem na Spasitelových utrpeních. Lze zde užít výrazů sv. Tomáše, že Maria připravovala vykoupení; tato formulace patří do oblasti pravd katolické víry.

     c) Blahoslavená Matka, vykoupená Kristem, nejdokonaleji ze všech věřících spolupracuje s milostí Vykupitele, a tak má vliv na celé mystické Tělo (to je obecný názor všech teologů). Dogmatická konstituce o církvi dává Marii tituly: Orodovnice, Pomocnice, Zachránkyně, Prostřednice, a dále říká, že ve své mateřské lásce pečuje o bratry svého Syna, kteří ještě putují v nebezpečích a nesnázích, a tato péče potrvá, dokud nedojdou do šťastné vlasti (Lumen gentium, 62).

     d) Spolupráce blahoslavené Matky na díle subjektivního vykoupení spočívá v zásluze (de congruo) o udělení milostí lidem (téměř všeobecný názor teologů).

Spory mezi teology se týkají účasti blahoslavené Panny Marie na objektivním vykoupení.

1. První názor negativní: Maria neměla na Kristově výkupné činnosti účast ani fyzickým ani mravním způsobem.

Toto stanovisko dnes zastávají dosti četní teologové. Zastánci tohoto názoru uvádějí tyto motivy: Zjevení zcela jasně tvrdí (zvláště List Římanům, kap. 5 a Židům, kap. 9), že vykoupení je dílem samotného Krista a nikdo neměl na jeho činnosti účast ani fyzickým ani mravním způsobem. Maria tedy nemá příčinnou účast na objektivním díle vykoupení.

Kristus nás vykoupil svým životem, a zvláště velikonočními tajemstvími, a jakákoli nepřímá a fyzická účast na této činnosti by znamenala nejen duchovní, ale i fyzickou účast na jeho kněžství. Blahoslavená Matka by tedy byla kněžkou dokonce i krvavé oběti Syna (a to kněžkou veřejného kultu, protože taková je Kristova oběť). Kongregace posvátného Oficia v r. 1913 zakázala malovat obraz Marie v kněžském šatě (dekret byl uveřejněn 29.3. 1916). S odvoláním na tento dekret kardinál R. Merry de Val píše v listu biskupovi diecéze Adria v souvislosti s uveřejněním článku o Marii jako knězi, že takový kult není dovolen a že nesmí být šířen.

Uvedený negativní názor nestojí proti tomu, aby Maria byla nazývána spoluvykupitelkou, neboť vlastně celá církev je spoluvykupitelkou spolu s Kristem. Účast Marie na oběti se od naší účasti liší dokonalostí stupně, v podstatě je však tatáž jako naše. Pouze v metaforickém a nevlastním smyslu by se dalo mluvit o oběti Marie stojící pod křížem. Název „Panna-kněz" znamená jedině účast Marie na všeobecném královském kněžství všech věřících. V konstituci o liturgii Sacrosanctum concilium, vydané II. vatikánským koncilem v r. 1963, se říká jen tolik, že Boží Rodička Maria „se spojuje nerozlučitelným poutem s dílem spásy svého Syna" (Sacrosanctum concilium, 103).

Zastánci tohoto názoru se mohou také odvolávat na dogmatickou konstituci o církvi II. vatikánského koncilu; ta se co nejvíce vyhýbá výrazu „Spoluvykupitelka", a místo toho několikrát s celou vahou klade důraz na jediné prostřednictví Krista v díle spásy; teprve na tomto prostřednictví mají účast i jiní, a Maria tedy nijak není v díle vykoupení na téže linii s Kristem, a to ani jako příčina částečná a na něm závislá (Lumen gentium, 60-61). Maria je jednou z těch, kteří se různým způsobem účastní jediného Kristova prostřednictví, a její spolupráce je tedy druhově stejná jako všech věřících, kteří spolupracují s Vykupitelem, zatímco on již vykonal své dílo a nyní spolupracuje s lidmi na jeho aplikaci a rozšíření v čase a prostoru. Koncil srovnává spolupráci Marie a všech věřících s účastí tvorstva na jediné Boží dobrotě; existuje tedy analogie: Bůh - tvorové, Kristus - vykoupení (Lumen gentium, 62), a mezi nimi Maria, spolupracující ne na samotném díle objektivního vykoupení, ale na jeho aplikaci.

2. Druhý názor tvrdí, že Maria má účast na objektivním díle vykoupení.

Maria se účastnila objektivního díla vykoupení, to znamená dostiučinila a zasloužila z přiměřenosti (de congruo) všechny milosti, které Kristus zasloužil přesně (de condigno); Maria sice byla Kristem vykoupena, avšak již jako vykoupená se stala částečnou příčinou dostiučinění a zásluhy.

Stoupenci tohoto názoru se odvolávají na církevní otce a spisovatele, kteří často mluví o Marii jako spoluvykupitelce nebo jako o té, která má účast na oběti kříže.

Citují se také prohlášení papežů Lva XIII., Pia X., Pia XI. a Pia XII. o Mariině prostřednictví.

Pius X. říká, že Maria byla Kristem povolána k dílu spásy a zasluhuje nám „de congruo" všechno to, co on nám zasloužil „de condigno".

Pius XII. v již zmíněné encyklice o mystickém Těle Kristově píše, že Maria, „ jako nová Eva, (...) co nejúžeji spojená se svým Synem, přinesla Jej na Golgotě v oběť věčnému Otci za všechny Adamovy potomky, poskvrněné hříchem kvůli jeho nešťastnému pádu, a vzdala se současně obětavě svých mateřských práv a mateřské lásky".

II. vatikánský koncil učí, že Maria u kříže „hluboce trpěla se svým Jednorozeným a svým mateřským duchem se přidružila k jeho oběti, když dala s láskou souhlas, aby byla přinesena oběť toho, kterého ona zrodila" (Lumen gentium, 58).

Při objasňování podstaty Mariiny účasti na objektivním vykoupení se teologové značně rozcházejí, ve všech analýzách je však ještě mnoho nejasnosti a chybějí zcela přesvědčující důkazy. II. vatikánský koncil nechtěl řešit sporné otázky o Mariině spoluvykupitelství a ani tohoto výrazu neužil.

V současném stadiu teologického bádání je třeba mít na paměti, že ke Kristovým vykupitelským tajemstvím počítáme Poslední večeři, obětní smrt, zmrtvýchvstání spolu s Nanebevstoupením a Seslání Ducha svatého. V souvislosti s tím mají teologické diskuse na téma Mariiny účasti širší základ a neměly by se omezovat na oběť kříže.

Mariino prostřednictví ve třetí etapě spásy spočívá v rozdělování milostí; to musí být závislé na Kristu. Maria může být správkyní všech milostí udílených Kristem, a to buď fyzickým způsobem, pak by Maria byla skutečnou spojkou mezi Kristem a lidskými dušemi, anebo pouze mravním způsobem (ovlivňuje svou prosbou).

První názor: Na základě dokumentů Tradice, dogmatu o mystickém Těle, mariánské liturgie, prohlášení papežů Lva XIII., Pia X., Pia XI., Pia XII. učí četní teologové, že Maria je při rozdělování milostí jen mravní (nástrojovou) příčinou, to znamená, že všechny milosti jsou udíleny na její prosbu a přímluvu. II. vatikánský koncil se spíše přiklání k tomuto názoru (Lumen gentium, 65-68). Maria nemůže být fyzickou nástrojovou příčinou při rozdělování milosti, protože není a nemůže být fyzické spojení mezi ní a lidskými dušemi.

Druhý názor: Odpůrci této formulace se odvolávají na spojení Marie s Kristem a hájí fyzickou příčinnost.

Nezávisle na tom, jak budeme chápat univerzální prostřednictví blahoslavené Matky, je Maria ve vlastním smyslu:

     a) naší prostřednicí pro své mateřství, pro své úzké spojení s činností Krista Vykupitele, pro svou nejužší spolupráci s milostí Vykupitele a proto, že je při nejmenším v mravním významu správkyní milosti.

     b) Maria spolupracovala s Vykupitelem; spory mezi teology se týkají povahy této Mariiny činnosti, vládne však všeobecné mínění, že blahoslavená Matka spolupracuje s milostí Vykupitele nejdokonaleji ze všech vykoupených; vytváří tedy mystické Tělo jako první po Kristu.

[Převzato z Wincenty Granat: K člověku a Bohu v Kristu, 2, Řím 1981. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.] 

Mariologie Wincentyho Granata: 

Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 

Boží mateřství Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie

Panenství Panny Marie

Tělesné nanebevzetí Panny Marie 

Svatost Boží Rodičky Marie 

Účast Marie na díle vykoupení 

Související články:

 Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení  
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté  
Jan van Ruysbroeck: Syn jí nemůže odepřít nic  
Gabriele Amorth: Zlý duch se Matky Boží skutečně bojí  
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431) 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce  
Pius IX.: Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo  
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Marian Matusik: Panna Maria a modlitba růžence jsou pro satana nepřekonatelné hrozby  
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice  
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie 
Bernard z Calirvaux: A jméno té panny bylo Maria
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie  
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti  
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána  
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many
John Saward: Bohorodička jako Svatyně  
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně  
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha  
René Laurentin: Maria, naše Matka  
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše  
Stará irská litanie k Panně Marii 
Lukáš Drexler: Maria souznělá
Petr Kanisius: Maria a ďábel
Denis Kartuzián: K Marii
Wincenty Granat: Josef